Šviháci

Chm, chm. Stylizace, používání barevných filtrů v duchu padesátkové estetiky (alespoň) ze začátku baví, stejně jako kamera v nezvykle rámujících úhlech. Sympatická je taky mozaikovitost příběhu (i když někteří z příslušníků barevné revoltující mládeže nejsou pro příběh důležití, stejně je nám na moment dovoleno nahlédnout do jejich většinou omšelých domovů) a hlavně to, že ke konci nezklouzává k nějaké laciné kritice politiky (schválně, že by to tak u nás dopadlo?) a spokojuje se s pouhým manifestem individualismu mládí. Nejen díky reakcím diváků na projekci mě napadá, že by se z Pásků cílenější propagací dost dobře mohl stát midcult (teda pokud se o něm dá v rámci žánru mluvit) - zejména díky výtvarné stylizaci. Jenže právě manýra barevnosti, tak okatě dávána do kontrastu s (doslovnou) komunistickou šedí začne postupně diváka iritovat. Nehledě na to, že nemůžete chtít nadšení po člověku, co nesnáší muzikály a navíc zřejmě viděl dlóóuhý režisérský sestřih. (Cinema mundi 2011) (13.03.2011)

"Ten tvůj přítel Borisi je tak krásný, že musí být určitě z NKVD". "Pamatuj, že tento čemodan mám připravený do cely předběžného zadržení" . No a do toho zní americké rytmy a v dešti se utápí elpíčko Elvise Presleyho. Moskva 1956. Nádherná kamera, která snímá šedý život komsomolců a barevný život Pásků. Příběh romantický, politický, tragický, komediální a zvláštní. Profesionalita Rusů v kinematografii mě má neustále čím překvapovat. Jediné, co lze vytknout, je délka. Sergej Garmaš je velmi netradiční sovětský otec ale takového bych chtěl.... (16.07.2012)

Tohle je hodně originální muzikál. I když já bych to ani moc jako muzikál neviděla. Sice se tam často zpívá, ale není to tak přehnané, jak je zvykem třeba v USA. Navíc ty ruské písničky jsou takové, že se hodí do celkové atmosféry a nijak nepřerušují příběh, jako se tak někdy stává. Není to useknuté a nepokračuje se nuceně v řeči, tady je to skvěle vyvážené. Navíc celkový příběh je super a člověk se občas i zasměje. (02.07.2017)

Videl som DC verziu a asi aj preto som sa dlho rozhodoval medzi 3 a 4 hviezdičkami, pretože tých 130 minút bolo naozaj dosť a s blížiacim sa koncom "frajírci" už strácali dych. Výnimkou bola snáď len scéna, kedy Mela vylúčili zo školy, čo bolo jednoznačne najlepšie hudobné číslo z celého filmu. Možno preto, že bolo iné ako ostatné a mal som pri ňom zimomriavky. V prospech filmu hrali ešte živé farby a sympatický herci, takže... "Poslouchej Mele, neposlouchal si moc Charlieho Parkera?" (04.04.2012)

ŠVIHÁCI mohou připomenout podobné snímky z české provenience Šakalí léta či Rebelové, ale mnohem spíše maďarský muzkál Made in Hungaria. A když se tak ohlížím na tyto filmy, přijde mi vlastně celá ta jejich retro póza strašně povrchní, zbytečná... a nudná. Ó ano, proč nepřiznat, že jsem se u ŠVIHÁKŮ příšerně nudil, což jaksi není divu, vzhledem k délce filmu a prostinkému předvídatelnému ději, z něhož stojí za vypíchnutí jen sekvence zmíněná uživatelem wakage. Točit v 21. století podobné pseudonostalgické spektákly idealizující dobu, kterou často již ani sami tvůrci osobně nezažili, mi přijde přinejmenším zvláštní, a za sebe nemám problém napsat, že současná kinematografie by měla podle mě reflektovat v první řadě naši přítomnost, protože v ní žijeme a nejlépe jí rozumíme. Přičtu-li si k tomu ještě svoji obecnou averzi k muzikálům, těžko můžu jít se svým hodnocením nad 3 hvězdy. (13.05.2014)