Réžia:
Valerij TodorovskijScenár:
Jurij KorotkovKamera:
Roman VasjanovHrajú:
Anton Šagin, Oksana Akiňšina, Oleg Jankovskij, Sergej Garmaš, Alexej Gorbunov, Jekatěrina Vilkova, Evgenija Brik, Leonid Jarmolnik, Maxim Matvejev (viac)Obsahy(1)
Jedná se o příběh z padesátých let minulého století, kdy skupina mladých lidí musela bojovat za právo odlišovat se od ostatních, za možnost poslouchat jinou muziku a jinak se oblékat a samozřejmě i za lásku. Populární šlágry, nejobtížnější choreografické prvky a temperamentní příběh s mnoha zvraty. Prozíravý milostný příběh a nádherné scénérie zapůsobí na diváka. (Filmbox)
(viac)Recenzie (29)
Na okraj téhle ruské rockandrollové balady, která na mě byla poněkud přebarvená, si znamenám jen pár definici toho, oč zde jde především: "hejskovská láska je / tak trochu popletená bezem / tak trochu stojatá / netrpělivá blízkým jezem / tak trochu řinčí touhou / jak vězeň pod Bezdězem / tak trochu copatá / spletená z řemínků kůže / na každém napsáno co se smí / co nesmí a co jen může / tak trochu se stále staví na špičky / tak trochu stále ztrácí kramflíčky / tak trochu od Hašlera / tak trochu od Seiferta / tak trochu je láskou dámy s bílým psíčkem / v žertu vyměněném za závodního chrta / tak trochu na stoják a něco od boku / tak trochu vybírá úroky z úroků / tak trochu se domnívá že v patě tlačí / tak trochu něho obědvá / tak trochu vášně svačí // tak trochu se nepatří / tak trochu se nemá / tak trochu nahatá si po kuchyni běhá / tak trochu ví že má víc než by měla / tak trochu jí hoří i líce / tak trochu myslí jen na půl těla / tak trochu vždycky je / tak trochu nikdy není / tak trochu číhá na věrnost / tak trochu na zatracení" (Čan) ()
ŠVIHÁCI mohou připomenout podobné snímky z české provenience Šakalí léta či Rebelové, ale mnohem spíše maďarský muzkál Made in Hungaria. A když se tak ohlížím na tyto filmy, přijde mi vlastně celá ta jejich retro póza strašně povrchní, zbytečná... a nudná. Ó ano, proč nepřiznat, že jsem se u ŠVIHÁKŮ příšerně nudil, což jaksi není divu, vzhledem k délce filmu a prostinkému předvídatelnému ději, z něhož stojí za vypíchnutí jen sekvence zmíněná uživatelem wakage. Točit v 21. století podobné pseudonostalgické spektákly idealizující dobu, kterou často již ani sami tvůrci osobně nezažili, mi přijde přinejmenším zvláštní, a za sebe nemám problém napsat, že současná kinematografie by měla podle mě reflektovat v první řadě naši přítomnost, protože v ní žijeme a nejlépe jí rozumíme. Přičtu-li si k tomu ještě svoji obecnou averzi k muzikálům, těžko můžu jít se svým hodnocením nad 3 hvězdy. ()
Nejprve jsem dlouho otálel. Rusové a muzikál - bez toho se obejdu. Ale po pár minutách mne to zcela strhlo. Malinko jsem měl dojem, že inspiraci autoři nalezli u Formana a jeho Vlasů. Samozřejmě tomu chybí americká dokonalost, ale body tomu přidává nám velice dobře známá politická rovina a u Rusů nebývalá schopnost sebeironie. ()
Revolta iným spôsobom obliekania, v ostrom protiklade k uniformnej šedi, kráčajúcej ulicami, je v totalitných režimoch obľúbeným spôsobom vyjadrenia odporu mládeže. Nevyžaduje sa politicko-intelektuálne dumanie, písanie letákov, či ilegálnych zinov, ba ani ničenie symbolov moci. Stačí sa fajnovo nahodiť. Tak, že ultrakonzervy samotným vzhľadom doženiete k zúrivosti. V Č-SSR bolo obľúbenou kratochvíľou morálnych dozorcov a kadejakej pomocnej stráže Verejnej bezpečnosti odlapávanie dlhovlasých máničiek a strihanie ich starostlivo pestovaných hár. V ZSSR sa do týchto akcií aktívne zapájali komsomoľskí komisári, podnikajúci zúrivé útoky na ošatenie západného strihu. Ich zbraňami boli nožnice, ich víťazným ťažením dominovalo rozstrihanie šiat, obstaraných na čiernom trhu a odstrihnutie časti bizarných účesov, či štylizovaných copov dievčat. Nech si to preberiem ako chcem, v porovnaní so Švihákmi sú Hřebejkove Šakalie roky len slabým odvarom, trikrát prelúhovaným a chuťovo nevýrazným čajom. Skvelá práca, pán Valerij Todorovskij. A za pankáčov v závere pol kaderníckeho bodu nahor! ()
Tohle je hodně originální muzikál. I když já bych to ani moc jako muzikál neviděla. Sice se tam často zpívá, ale není to tak přehnané, jak je zvykem třeba v USA. Navíc ty ruské písničky jsou takové, že se hodí do celkové atmosféry a nijak nepřerušují příběh, jako se tak někdy stává. Není to useknuté a nepokračuje se nuceně v řeči, tady je to skvěle vyvážené. Navíc celkový příběh je super a člověk se občas i zasměje. ()
Galéria (26)
Fotka © Central Partnership
Zaujímavosti (4)
- V poslední scéně ve skutečnosti bylo sotva padesát lidí. Počítačem pak byli nakopírováni, aby to vypadalo jako tisícihlavý dav. Pokud se budete dívat pozorně, zjistíte, že i Mels (Anton Shagin) a Polja (Oksana Akinshina) jsou ve scéně několikrát. (vimanzen)
- Anton Shagin musel chodit do hodin hry na saxofon, aby mohl hrát Melse. (Taja.S)
- Oksana Akinšina, která ztvárnila Polzu, dostala roli, aniž by se zúčastnila castingu. Režisér ji totiž viděl nahlas číst scénář, který jí dal přítel ze štábu. (ČSFD)
Reklama