Šviháci

Na okraj téhle ruské rockandrollové balady, která na mě byla poněkud přebarvená, si znamenám jen pár definici toho, oč zde jde především: "hejskovská láska je / tak trochu popletená bezem / tak trochu stojatá / netrpělivá blízkým jezem / tak trochu řinčí touhou / jak vězeň pod Bezdězem / tak trochu copatá / spletená z řemínků kůže / na každém napsáno co se smí / co nesmí a co jen může / tak trochu se stále staví na špičky / tak trochu stále ztrácí kramflíčky / tak trochu od Hašlera / tak trochu od Seiferta / tak trochu je láskou dámy s bílým psíčkem / v žertu vyměněném za závodního chrta / tak trochu na stoják a něco od boku / tak trochu vybírá úroky z úroků / tak trochu se domnívá že v patě tlačí / tak trochu něho obědvá / tak trochu vášně svačí // tak trochu se nepatří / tak trochu se nemá / tak trochu nahatá si po kuchyni běhá / tak trochu ví že má víc než by měla / tak trochu jí hoří i líce / tak trochu myslí jen na půl těla / tak trochu vždycky je / tak trochu nikdy není / tak trochu číhá na věrnost / tak trochu na zatracení" (Čan) (21.04.2022)

Kolegyně Dzeyna to tady řekla dost přesně z hlediska toho zpěvu. Písníčku jsou v kontextu děje, nepůsobí to jak led na sahaře, že tam najednou všichni začnou tančit a zpívat jak kreteni a pak se zase vrátěj k tomu co dělali před písničkou. Muzikál je určen pro mainstreamové publikum, ale moc se líbí, že má i politický názor, který nejvíc vyniká v poslední písničce a ty ruský holky, to teda jsou megakočky. (15.01.2018)

Tohle je hodně originální muzikál. I když já bych to ani moc jako muzikál neviděla. Sice se tam často zpívá, ale není to tak přehnané, jak je zvykem třeba v USA. Navíc ty ruské písničky jsou takové, že se hodí do celkové atmosféry a nijak nepřerušují příběh, jako se tak někdy stává. Není to useknuté a nepokračuje se nuceně v řeči, tady je to skvěle vyvážené. Navíc celkový příběh je super a člověk se občas i zasměje. (02.07.2017)

Revolta iným spôsobom obliekania, v ostrom protiklade k uniformnej šedi, kráčajúcej ulicami, je v totalitných režimoch obľúbeným spôsobom vyjadrenia odporu mládeže. Nevyžaduje sa politicko-intelektuálne dumanie, písanie letákov, či ilegálnych zinov, ba ani ničenie symbolov moci. Stačí sa fajnovo nahodiť. Tak, že ultrakonzervy samotným vzhľadom doženiete k zúrivosti. V Č-SSR bolo obľúbenou kratochvíľou morálnych dozorcov a kadejakej pomocnej stráže Verejnej bezpečnosti odlapávanie dlhovlasých máničiek a strihanie ich starostlivo pestovaných hár. V ZSSR sa do týchto akcií aktívne zapájali komsomoľskí komisári, podnikajúci zúrivé útoky na ošatenie západného strihu. Ich zbraňami boli nožnice, ich víťazným ťažením dominovalo rozstrihanie šiat, obstaraných na čiernom trhu a odstrihnutie časti bizarných účesov, či štylizovaných copov dievčat. Nech si to preberiem ako chcem, v porovnaní so Švihákmi sú Hřebejkove Šakalie roky len slabým odvarom, trikrát prelúhovaným a chuťovo nevýrazným čajom. Skvelá práca, pán Valerij Todorovskij. A za pankáčov v závere pol kaderníckeho bodu nahor! (19.02.2021)

Chm, chm. Stylizace, používání barevných filtrů v duchu padesátkové estetiky (alespoň) ze začátku baví, stejně jako kamera v nezvykle rámujících úhlech. Sympatická je taky mozaikovitost příběhu (i když někteří z příslušníků barevné revoltující mládeže nejsou pro příběh důležití, stejně je nám na moment dovoleno nahlédnout do jejich většinou omšelých domovů) a hlavně to, že ke konci nezklouzává k nějaké laciné kritice politiky (schválně, že by to tak u nás dopadlo?) a spokojuje se s pouhým manifestem individualismu mládí. Nejen díky reakcím diváků na projekci mě napadá, že by se z Pásků cílenější propagací dost dobře mohl stát midcult (teda pokud se o něm dá v rámci žánru mluvit) - zejména díky výtvarné stylizaci. Jenže právě manýra barevnosti, tak okatě dávána do kontrastu s (doslovnou) komunistickou šedí začne postupně diváka iritovat. Nehledě na to, že nemůžete chtít nadšení po člověku, co nesnáší muzikály a navíc zřejmě viděl dlóóuhý režisérský sestřih. (Cinema mundi 2011) (13.03.2011)