Casshern Sins

"The Man who Killed the Sun Named Moon" (Muž, ktorý zabil Slnko s menom mesiac). Casshern Sins obsahuje určitú poetiku už len v názvoch jednotlivých epizód. Casshern Sins zo začiatku veľmi málo vecí vysvetľuje, veľa si musíte domyslieť a trpí tým, že jednotlivé diely na seba nenadväzujú. Už len z popisu k anime čo je na Čsfd sa dozviete niečo čo ste si museli v anime v podstate domyslieť (mne sa to podarilo). Hlavná a najdôležitejšia časť príbehu je snáď v 6-7 dieloch. Tak čím vlastne Casshern boduje? Ono v podstate tým, že každá jedna epizóda je dostatočne kvalitná a postupne navodzuje chmúrnu, tmavú atmosféru tohto zničeného sveta bez nádeje. V podstate tu ide o to aby sa hlavný hrdinovia spolu hrali na rodinku. Majú muža čo je besná beštia, ktorá objavuje city (Casshern), pomstychtivú ženu (Lyuze), robotického psa (Friender), detského protagonistu (Ringo), dedka (Ouji), nevlastného brata (Dio) atď. Hranie na rodinku sleduje jediný cieľ, aby na konci celé melancholické dielo čo najviac zapôsobilo na diváka. Zdá sa, že v podstate na Casshern Sins nadávam a nepáčilo sa mi, ale pravda je opakom. Celé anime je prepletené niekoľkými dôležitými myšlienkami. Napríklad myšlienka o tom, že či človek, alebo robot naozaj žije ak je nesmrteľný. Casshern Sins väčšinou kladie takéto premyslené otázky, ale odpoveď necháva na divákovi, aby sa divák mohol čo v najväčšej miere zamyslieť aj nad vlastným životom. Casshern je postava, ktorá zabudla na to čo vykonala a pri putovaní zničeným svetom stretne veľa rôznych osôb či už sú to roboti, alebo ľudia. Každý robot či človek, ktorého Casshern na svojej púti stretne má svoj vlastný osud a svojské vyrovnávanie sa so skazou, ktorá postihla celú zem. Roboti sú v tomto anime v podstate ako ľudia a majú svoje city a preto máme možnosť vidieť širokú škálu rôznych "ľudských" pocitov, aj keď tieto pocity majú v podstate roboti. Sú tu aj veľmi posadnuté osoby, ktoré sa na sklonku svojho života sústredili len na jednu vec a o nič iné im nejde. Je to pochopiteľné lebo tento svet poskytuje možnosť zachádzať do extrémov. Človek (v tomto prípade robot) nevie ako sa zachová v situáciách, ktorým nikdy nečelil. Takto zasiahnuté a posadnuté postavy sú Dio (boj), Sophita (boj), Dune (ochrana), Leda (krása) a do istej miery aj Ouji (Ringo). Máme aj postavu, ktorá sa dokáže z posadnutosti vyliečiť (nepoviem lebo je to spoiler). Takže Casshern Sins má veľké plusy v zobrazení postáv v tragických situáciach a zobrazení toho ako sa tieto postavy vyrovnávajú s chátrajúcim svetom. Ďalšia vec samozrejme je v podnetoch na zamyslenie, kde toto anime diváka objíma zaujímavými myšlienkami. Avšak Casshern Sins nie je pre-filozofované anime a neobsahuje tých myšlienok veľa, ale obsahuje väčšinou tie najlepšie. Hudba, ktorá bola v dieloch sa mi veľmi páčila, ale nebolo v nej dostatočne variácií. Pri hodnotení sa prikláňam k 5 hviezdam z dôvodu, že si to zaslúži určite viac ako 4 (pikoška : zvýšil som tomu hodnotenie z 81 percent na 82). (Hodnotenie 4,5) (01.07.2015) (menej) (viac)

Nevím o sobě nic, ani jak se jmenuji. Nepřátelé mi říkají prostě Casshern. Svět podlehl Zkáze, každý život, robotický i biologický čeká postupný Rozklad a Smrt. Nebylo tomu tak vždy. Svět Smrt a Konec neznal. Pak však přišel Casshern a zabil Slunce, které se jmenovalo Měsíc. Tehdy Zkáza sevřela živou i neživou přírodu do své drtící náruče. Strach a hrůza zmocnila se obyvatel světa. Zachrání je "zabít Cassherna, pozřít Cassherna"? Když tě pozřu, budu prý žít věčně. Nevím, zda-li je to pravda, ale zkusím to, protože nezkusit nic a jen čekat na smrt, je strašlivá vyhlídka... Nebo se svou pomíjivostí dokáží nějak vyrovnat? Někteří se budou dokonce chtít Casshernovi mstít... Ty o mně něco víš? - Tolik, že tě chci zabít. On zatím bude pátrat po své minulosti, procházet a poznávat umírající svět, hledat smysl svého žití a zjišťovat možnosti odčinění svých hříchů... Postava Cassherna - Troufám si říci, že takového hrdinu anime (a možná film vůbec) ještě nevidělo. Jistě bychom našli leccos z jeho povahy u Johanna z Monstru, u postav Berserka i u řady dalších. Jejich vina však není tak absolutní, jejich ztráta paměti tak mučivá, jejich nemožnost úniku tak svíravá. Zdá se, že Casshernovi totiž osud odepřel odpuštění (protože se absolutně provinil proti všem), pokání (protože neexistuje možnost nápravy, ani adekvátní trest a jeho podstata ho nutí k dalšímu nežádanému ničení), únik (protože nemůže zemřít a všude je konfrontován se Zkázou) i pochopení svých hříchů (protože si nic nepamatuje, ani není jasné, že je spáchal). Je nejobávanější, nejnenáviděnější i nejžádanější. Proč nemůžu přestat bojovat a ničit? - Protože jsi Casshern! Casshernova pouť - Není to však zdaleka jen Casshern, kdo hraje důležitou roli v dění. Během své pouti pozná mnoho postav, z nichž každá se srovnává/nesrovnává se Zkázou a Smrtí po svém, jedinečně. Nejde tu o psychologickou drobnokresbu osob s tisíci aspekty, ale spíše o symbol určitého přístupu k životu a umírání. Jde o zhuštění lidského života v celé jeho tragice do pouhých 20 minut. Vždyť i náš lidský život od narození neochvějně směřuje ke smrti. Jen mnohem pomaleji a tak na jeho konec běžně nemyslíme. Zkáza Casshernova světa však existenciální otázky vykřikuje nepřeslechnutelně. Je pro mě s podivem, jak s minimem dialogů, navíc velmi jednoduchých až heslovitých, dokáží Casshernovy hříchy provést diváka po svých tématech a strhnout ho náladou umírajícího světa. Úvahy o smrti se organicky doplňují s úvahami o nesmrtelnosti. Nedá se říci, že by Casshern objevil o bytí a nebytí či věčnosti a pomíjivosti více, než slavná díla s tímto tématem, objevuje to však v žánru, který se o toto nikdy tak hluboce nezajímal. Objevuje to v remaku zřejmě plytkého příběhu o boji hodného Cassherna proti zlým robotům vraždícím lidi. Objevuje to v depresivní (post)apokalyptické sci-fi. Objevuje to v animovaném filmu plném soubojů. Svět, hudba a výtvarné pojetí - Všudypřítomný zmar si těžko mohl přát lepší formu, než Casshernovy hříchy přijaly. Svět trosek, omlácených, pískem bičovaných kamenů, městských rozvalin, rezavých věží, skřípějících robotů a tu a tam v dáli se ztrácející postava, "osudově" postávající - smrt, sucho, ticho, přerušované jen šustěním všebrousícího písku či šelestěním větru. Mimořádně i rozhovorem, dětským smíchem či dopadem kapky na poklidnou hladinu. Škoda, že můj jazyk není vycvičen na popis barev, protože právě jejich volbou Casshern nad téměř veškerou anime produkcí vysoko ční. Většinou odráží okolní Zkázu, ale i do oné hnědé, pískové, černé, tmavě modré atd. se nebojí výtvarnici vrazit barvu živou, výraznou a obrovsky kontrastní. Ani sluch - zvuky i hudba - nepřijde zkrátka - mně se obzvlášť líbil zmučený hlas Cassherna, který se pro mě navždy stal jednou z nejzajímavějších seiyuu poloh. Srovnání s jinými anime seriály - Během sledování jsem přemýšlel, k jakému tak anime Cassherna přirovnat. Moc mi to nešlo. Putováním světem a poznáváním lidské povahy, podobá se nejspíše Kino no Tabi. Je však depresivnější a monotematičtější. Na druhou stranu nabízí kompaktnější, soudržnější, a myslím i uhrančivější svět. Pátrání po smyslu bytí dá vzpomenout na touhy Gutse a Griffitha z Berserka, vina patří Monstróznímu Johannovi, ale i Tenmovi. Téma smrti je v Shinigami no Ballad či Shigofumi. Lidský úděl obecně v Mushishi. Casshern sins však přece jen, stojí trochu opodál. Dobře tomu tak. Naprosto nechápu, jak tohle mohl udělat režisér Digimonu. Sice ne dokonale bezchybných, ale přeci jen *****. Edit (6.1.2010): Seriál mi natolik zůstává v paměti, že jej přeřazuji do TOP. (18.05.2009) (menej) (viac)