Z Reykjavíku do Rotterdamu

Žádný zásadní severský nářez se tentokrát nekoná, ale když nejsou očekávání přemrštěná, je to solidně odsýpající pašerácká story se špetkou humoru. Hlavně ta dehonestace Jacksona Pollocka (snad to byl on) v posledním záběru mě hodně pobavila. Jinak to bylo trochu vykonstruované, trochu melodramatické, trochu předvídatelné... ale s danou stopáží docela slušné. 70% (20.10.2012)

„Ktorému kreténovi napadlo dať biliard na loď?“ Tento triler by som si za bežných okolností nepozrel. Ale pomýlil som si ho s týmto hororom. Najzábavnejšie teda bolo asi pozorovanie zmien nálady v mojej tvári, keď som si aj po 40. minúte naivne veril, že sa to zmení na avizovanú morskú vyvražďovačku. Nuž... nezmenilo. Zostal len triviálny a napriek výprave sterilný a mdlý triler o smoliarovi, ktorý počas plavby robí kontraband a doma ho čaká mafiou terorizovaná žena. Herecké výkony v lepšom prípade nezaujímavé, scenár naivný... Toto by bolo dostatočné možno tak v Kobre 11, v epizóde, v ktorej by sa Semir Gerkhan vybral na ďaleký Island a tam by na dovolenke nečakane musel bojovať o holý život. Remake s Markom Wahlbegrom je oveľa lepší. (28.05.2011)

Svižná a v poslednej polhodine aj napínavá islandská gangsterka, ktorá by si zaslúžila zo strany tvorcov isté dotiahnutie a lepšiu dramaturgickú náväznosť jednotlivých scén, čo by ju katapultovalo až na plný počet hviezd. A dosť jasne si dokážem predstaviť, že by tento námet ako svoj veľký "cool comeback" zrimejkoval GUY RITCHIE aj s ansámblom svojich dvorných hercov. A v hlavnej úlohe by som pokojne ponechal toho sympatického islanďana. (30.7.2010) (30.07.2010)

Spíš zajímavý, než dobrý film nenadchne, ani nezklame. 1) 45letý režisér a spoluscénárista Óskar Jónasson je zkušeným harcovníkem islandské zejm. seriálové televizní tvorby. Hlavní postavu filmu, pašeráka Kristófera, hraje 42letý Baltasar Kormákur, zde i koproducent, jinak také režisér či scénárista. Inu, když je vás na světě jen něco přes 317 tisíc (2010), pak holt musíte zvládat těch profesí povícero. 2) Nějak mi uniká, proč někteří komentátoři mluví o komedii. Když se Jensen potká s Jorundurem a společně zbouchají Arnóra i Elvara za pobaveného přihlížení Ólafura i Runólfura, tak to možná zábavné je. Dobře se baví Lilja i Íris, Brynja i Elsa, o Geiri či Eiríkurovi nemluvě. Jistě se ptáte, co na to vše říkají Egill a Stormur? Co by říkali. Myslí si totéž, co Sigmar s Ragnarem. Miluji islandštinu. (17.12.2011)

Tak to konečně přišlo. Setkal jsem se s islandským filmem, který mě zklamal. A hotovo. Hezký je ale, jak se v těch islandských filmech pořád dokola točí ti samí herci a oni, aby nebyly pořád tak stejní, každou chvíli mění svojí podobu. Jednou zarostlej, podruhý ostříhanej, potřetí uplně holohlavej. Ale tak jo, co maj dělat jinýho, když jich tam je pár set tisíc. Nicméně tahle kovbojka, která vypráví o jedné mafii, docela dobře šlape, ale taky dokáže vcelku dobře otravovat, a když je film otravný, nevidím jediný důvod ho v klidu dokoukat. Nakonec se to ale docela dalo. Přesto by se Islanďani měli držet spíš nějakejch depresivních dramat, než takovýchto akčních thrillerů. Na ty nepotřebujou tolik peněz a hlavně se točí snáz. (10.08.2010)