Effi Briestová

Udivuje mě relativně nízké hodnocení, které patrně vyplývá z neznalosti historických a kulturních reálií, včetně románové předlohy. Musím vysoce ocenit, jakým způsobem jsou právě tyto reálie spolu s historicky podmíněnou psychologií postav (v čele s Effi) respektovány. Dneska se nepoučenému a neuvažujícímu divákovi může jevit hlavní hrdinka jako naivka, nicméně v jejím společenském postavení (+ nezkušenosti mládí) nebylo možné, aby si vůbec všimla např. poměru svého muže s hospodyní. Závěr přesně vybalancoval motivy původní předlohy a dnešního pohledu, aniž se zpronevěřil výše uvedenému historickému přístupu. Skvělá výprava, skvělá atmosféra. Navíc miluji pobřeží Baltu!!! Výborné herecké obsazení. A Julia Jentsch, nepříliš půvabná, avšak o to více zajímavá, se své role zhostila skvěle. (02.01.2011)

Původně jsem měl v úmyslu podívat se na "ženské" zpracování Fontaneovy knihy, jako přípravu na Fassbinderovu verzi. Bohužel jsem ale k němu přistoupil s mnohými předsudky (téma, způsob vypravování, režijní řešení, herečka aj.), a na kterých se podílely i komentáře na čsfd. A ty byly spíš potvrzeny, než vyvráceny. Viděl jsem tak další film na téma "paní Bovaryová", ve kterém Emma (zde Effi) nezemře, protože se dokáže emancipovat. (Vizuálním potvrzením: je "kouření v restauraci", spíš trapné, než humorné - novodobé Effi však mají smůlu, kouření v restauracích není povoleno, emancipace v oblasti zákazů ztratila smysl.) Pozn.: troufalka *** popisuje obtíže se čtením knih, které napsal Theodor Fontane. Přestože čtu německou literaturu téměř denně po mnoho let, od Fontanea jsem nedočetl ani jeho román o jezeru Stechlin, u kterého jsem prožil mnoho příjemných dní. A tak i zde můžeme opět porovnávat s brilantní Paní Bovaryovou Gustava Flauberta. (18.10.2015)

Zde dávám úplně jinou radu než u zfilmování z roku 1974. Pokud jste knihu nečetli, klidně se zkuste podívat a třeba na filmu něco najdete. Pokud jste knihu četli, ruce pryč! Přesto že se mi kniha nelíbila, jsem toho názoru, že už jen z úcty k autorovi by mělo být trestné takovým způsobem zprznit hlavní postavy, natočit s nimi už sám o sobě špatný romantický film a nakonec ho prodat pod originálním názvem. Se vším respektem tedy nemohu souhlasit s IdaHutt. Historické reálie možná, původní předloha bohužel ne. (04.02.2011)

Přelet nad vášnivým údolím. Můj život se nesmí jen tak přihodit, zůstat prázdnou židlí, na kterou není dovoleno se posadit. Jsme lovené oběti v zátoce vysoké honorace. Ty jsi kupec mé samoty. Pán domu jen slepec, matné zlato. Přímo hladovím po tvém tělesném ostrovu v niterně rozbouřeném moři. Vzdaluje se obraz mé tváře, ale já nepovolím, nemohu stát v rohu. Jedinec je společnosti krví. Společnost nesmí ji jen tak prolít. (29.07.2016)

Už předloha Theodora Fontana bylo čtení u kterého jsem převracela stránky ve snaze posunout se o kousek dál. Nějak jsem doufala, že film by mohl dopadnout lépe. Bohužel, scénář se držel vcelku věrně své zdlouhavé nezáživné předlohy. Hned na začátku žádá baron o ruku dvacetileté dcery, zatímco v knižní předloze bylo Effi pouhých 17 let. Výraznou změnu vidíme v závěru filmu, kdy Effi nepřijímá návrh rodičů a odchází takříkajíc se vztyčenou hlavou. Fontán nechal svou hrdinku zemřít, i když skutečná Effi přežila a nezemřela jako třicetiletá. V tomto ohledu se vrací film ke skutečné hrdince. Jak už to bývá, při čtení knihy pracuje fantazie. Moje Effi byla o dost víc křehčí, zmatená a nevyrzálá, zatímco Julia Jentsch budí dojem dobromyslné selky, kterou jen tak něco nerozhází. Přesto se své role zhostila se ctí. Zklamalo mě setkání matky s dcerou která měla být vyvrcholením celého příběhu, dojemným momentem, kdy měli všichni vytahovat kapesníčky. Nemohu odhadnout reakce jiných, u mne se dojetí nekonalo. Vznikl pouze průměrný film, byť podle předlohy uznávaného německého spisovatele. (17.12.2014)