Karate Kid

Je to priemerný rodinný film, ktorý je remakom známej klasiky. Má iba priemerný príbeh o chlapcovi, ktorý sa nedobrovoľne presťahuje do Číny, kde ho rovesníci šikanujú a ujme sa ho údržbár, majster bojových umení, ktorý mu chce pomôcť a pripraviť na súťaž. Spracovanie sa pomerne vydarilo, tento priemerný príbeh aj napriek nadmernej dĺžke dokáže celkom zaujať a ani na okamih ma nezačal nudiť. Samotné súboje v rámci možností nie sú najhoršie, niektoré prvky sú aj zaujímavé, ale zase viaceré sú až moc nereálne, čo kazí celkom uveriteľný zvyšok filmu. A zaujali ma tréningové metódy, na ne sa dobre pozerá. Herecké obsadenie nie je najhoršie, ale o spokojnosti hovoriť nemôžem. Vedľajšie a záporné postavy sú bez problémov, ale hlavné duo sklamalo. Jackieho Chana je pre takéto úlohy škoda, už by sa mal venovať iba čínskej produkcii a k Smithovi som si zase za celý čas nedokázal získať sympatie, skôr som fandil jeho protivníkom a to je teda v tomto žánri veľký problém. Réžia a technická stránka sú dosť slušné, tu nemám čo vytknúť. Ale za najväčší klad celého filmu považujem rozhodne prostredie filmu, krásy Číny je skutočne radosť pozerať a práve spoločný výlet hlavného dua je vrcholom filmu. Dostal som približne to, čo som aj čakal, ako jednorazová oddychovka môže byť, ale nič viac a nemám rád, ked´ sa Jackie Chan znižuje k takýmto úlohám. A tiež si myslím, že originál je na vyššej úrovni. 54% (28.12.2010)

„Byť pokojný a nič nerobiť nie je to isté.“ Pat Morita a jeho bonsaje spolu s množstvom ďalších filmov formovali moju lásku k filmom obecne. Chodil som na to do kina, videl som to doma v televízii. Chcel som mať bonsaj, kurva. Remake nepokladám za rúhanie. V mnohých je dokonca fajn, sympatický a má príjemnú, poetickú atmosféru Číny. Faktom ale je, že nejde o žiadnu senzáciu, je to prekvapivo dlhé, scenár je hrozné klišé, Jaden Smith nebol zrovna najideálnejšou kastingovou voľbou a Jackie s fúzmi je divný. Ako fanúšika ma potešili odkazy ako chytanie múch, obliekanie bundy (namiesto natierania plota) či náznak finálneho bocianieho postoja. Pri rozumnom rozpočte 40 miliónov celosvetová tržba 359, wow. (28.05.2011)

Na tomhle filmu je zajímavý to, že ačkoli je poněkud klišovitý a předvídatelný, přesto funguje, zejména co se týče vyvolávání různých emocí. Karate Kid je tudíž dobrým důkazem toho, proč u filmů nevadí opakování známých příběhů nebo schémat, protože klíčové jsou emoce. A je jedno, jak a čím je filmy navozují. Účel světí prostředky, jak se říká. Proto když se někdy tvrdí, že jde nějaký filmy proti konvencím, neznamená to ve skutečnosti, že jde proti očekávaným příběhovým schématům, ale že jde proti očekávaným emocím. Někteří lidé se dokonce dívají opakovaně na filmy proto, aby ovlivnili své vlastní emoce a posílili nebo změnili náladu, ve které se nacházejí. Faktem je, že Karate Kid nám tímhle důrazem na staré známé emoce na úkor nového příběhu říká možná něco o budoucnosti kinematografie, která do nás bude ládovat emoce přímo přes nějaké matrixovské kabely a příběh k tomu nebude vlastně vůbec zapotřebí. Film tuto myšlenku ukazuje na scéně s ženou a hadem. Zatímco Jaden Smith je toho názoru, že žena kopíruje pohyby hada, Jackie Chan mu vysvětlí, že je tomu obráceně, neboť had kopíruje pohyby ženy. Jaden Smith tudíž spadá ještě do dnešního světa, kde se musí filmaři podobně jako žena přizpůsobovat divákům, kdežto Jackie Chan nastoluje už budoucnost kinematografie, v níž žena diváky přímo ovládá a kontroluje. Jackie Chan mimo to dodá, že být klidný a nedělat nic jsou dvě velice odlišné věci, čímž naznačuje, že nevyprávět příběh ještě neznamená, že film nic nedělá a neprodukuje žádné emoce. Produkuje, akorát k tomu nepotřebuje příběh. Tato naprostá rezignace na příběh tu ale kdysi už byla, a není tudíž ničím, co by mělo kohokoliv překvapovat, neboť kinematografii přinejmenším ve svých počátcích charakterizuje spíše a hlavně dokument (zachycení skutečnosti), experimentování (Jan Evangelista Purkyně), věda (Muybridge, Marey), okouzlení a pouťové atrakce (na úkor narace), populárně naučné aktualitky (hraný zábavný film nemá budoucnost, říkával tehdá Lumière) či animace (ta dle některých není podmnožinou filmu, ale jeho samotným rámcem, dnes ve věku digitální techniky a možnosti modifikovat hranou akci zvláště).Kinematografie nikdy nebyla zamýšlena pro vyprávění příběhů. S příběhy se začalo až později. Tudíž i jejich opuštění by nás pouze navrátilo k počátkům. Nenarativ jsi a v nenarativ se obrátíš, jak by to asi okomentoval Mojžíš. (30.12.2012)

Opět výborná choreografie jak tomu již u filmů s Jackie Chanem bývá i u těch málo bojových scén co ve filmu jsou, s již známou zápletkou z původního Karate Kida, ale zase s trošku jiným přístupem. Jaden Smith je prostě šoumen po svém tátoj a ve filmu se jistě vyřádil a i když je ještě celkem mladý, vůbec to filmu neubíralo na kvalitách a ani to, že Jackie Chan není ten starý bělovlasý Sensei na kterého jsou diváci z asijských kung-fu filmů tolik zvyklý jakožto na učitele bojových umění. I přes svou celkovou délku, některé delší scény a netradiční pojetí, se mi nový Karate Kid líbil. Mám prostě tyhle naivní dětské bojové filmy rád, díky nim jsem začal cvičit a učit se bojová umění. 70% (31.08.2013)

Pane Zwarte, pěkné to bylo. S radostí musím říct, že jsem tam našel tolik momentů, které mě osobně hodně oslovily, že i když teď ležím s ucpaným nosem, hlavou jako střep a nateklýma očima, mám úsměv na rtech. Film těží z obrovsky úderné ústřední herecké dvojice, která se, stejně jako síly jin&jang, harmonicky doplňuje. Klobouk dolů před Jadenem, o jehož hereckém nadání nemůže být pochyb, a také díky Jackie, taková role Ti sedí stejně jako Bruce Leemu nunchaky. Jediná větší bojová scéna mě okouzlila svojí choreografií, na které demonstrovala filozofii kung-fu. Závěrečný turnaj pak už opět (předevčírem Tekken) prasí rychlý střih a afektovaná kamera. Tréninkové metody vzdávají hold originálu, hlavně co se vštípení základních pohybů týče. Využití atraktivních lokací pak dodává filmu působivost a atmosféru. Absolutně mi nevadila více než dvouhodinová stopáž, nenašel jsem jediné nudné místo, naopak mě neustále bičovaly emoce, vtípky a hudební tóny. Jen bych teď potřeboval Jackieho baňky a umění Jioafa. 40 miliónů dolarů(rozpočet)/300 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/110 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (08.08.2010)