Samurai

Už to, že film je natočen dle divadelní hry podle románu Eidži Jošikawy z roku 1937, by mělo v divákově hlavě spustit poplach. Totiž ten Jošikawův román čítající tisíc stran vycházel v novinách na pokračování, což je styl, který rozvinuli Francouzi jako Alexander Dumas, či Eugene Sue. A Jošikawa je opravdu japonský Alexandre Dumas - hned na začátku vrazí do děje dvě osudové ženy, milostné peripetie zabírají vetšinu knihy (filmu, divadelní hry), a jak říkal často Dumas, dokažte mi, že to není pravda. O láskách historie moc nepíše.To, že Musaši nebyl rváč a vyděděnec, stranil se sice lidí a nemyl se, ale to proto, že měl nejspíš silný exém po celém těle, co na tom, hlavně upravit historii tak, aby to měšťanské čtenářky ocenily. Takže o Musašiho se tisíc stran perou dvě ženy, a my, čtenáři Knihy pěti kruhů, se mužeme jít zahrabat. Pro nás tento Musaši není. (18.12.2015)

Čekal jsem něco na co jsem byl zvyklí z filmů na podobná témata, něco velkého, místo toho jsem dostal hodinu nudné nezáživné podívané. To očekávané přišlo v poslední části filmu a hned se jdu vrhnout na druhé a třetí dějství. Ze závěru filmu to má našlápnuté víc než dobře... - 5. 12. 2012 - 70% (05.12.2012)

Jakoby se Japonci sanžili napodobit Hollywood. Film je výpravný, velkolepý a také patetický. I přesto, že film je vlastně o duševní přeměně rabiáta Takeza v ušlechtilého samuraje, není zde žádný duchovní přesah jako tomu bývá v jiných samurajských filmech. Samuraj - Musaši Mijamoto je tak jednoduchý, přímočarý a líbivý, jakoby chtěl na Oscara útočit už od samotného scénáře. Tomu odpovídá i tuctová dobvá hudba, plná podbízivých pasáží. Toshiro Mifune herecky zvládne mnohem komplexnější role a tak tuhle asi sehrál bez většího úsilí. Ale abych jen nekritizoval, ona osacrová snaha, není vždy jen ke škodě věci. Film například nabízí úchvatné výpravné a davové kamerové záběry. Škoda jen, že kavlita přepisu českého vydání je tak tristní. Pro fandy klasických velkých bijáků to podívaná je, pro milovníky samurajské filosofie a tradice již tolik ne. Učitou paralelu bych viděl i kčeské tvorbě padesátých let a to k husitské trilogii Otakara Vávry. V obou případech se jedná o velkolepou ságu, při jejíž tvorbě se nešetřilo a jejímž hlavním účelem možná bylo ozdravení národního vědomí po 2. sv. válce. (11.06.2010)

Tak mam u japonskych reziserov uz nejaky prehlad - viem o reziserskej tvorbe Kurosawu, Kitanna, Jasudziro Ozu-a, Kendzi Mizoguci-ho, Hayao Miyazaki-ho, Kaneto Sindo-a, no ale Hyrosy Ynagaky mi fakt nic nehovori a po tomto filme tomu este asi dlho aj tak bude. Priemerny namet o stredovekych bojoch v Japonsku je utopeny v nezazivnom prevedeni, reziser odviedol priserne priemernu pracu za kamerou, herci az na Mifuneho sa teda nijako nepredviedli a samotny Mifune to nemal sancu sam utiahnut : 55 % (19.04.2016)

Kolorizovaný historicko-samurajský epos s Mifunem je veľmi príjemným osviežením, atmosféru prírody a Ďalekého východu tak dokážem precítiť v inom rozsahu, než predtým. Ale nepripadal som si ako vo východnom westerne, pretože nebyť tých nereálnych súbojov (kedy sa Takezovi podarilo prešpikovať z neuveriteľných patových situácií) sa príbeh sústreďoval na prílišnú emocionálnu stránku. A v nej som sa necítil ako doma, pretože nedokázala dej posunúť pred nejakú serióznejšiu scenáristickú dilemu či umelecký záber, ktorý by redefinoval primárny konflikt občianskych roztržiek do vznešenejšieho zážitku. Kobajašiho vojnová troj či šesťdielna sága mi napriek svojej dĺžke a uzavretosti prišla úprimnejšia, viac alibisticky svojím vývojom podporovaná, hoci tiež som sa párkrát pristihol s takou vrtkavou neistotou a nedôverou. (16.10.2015)