Oči války

Raz za cas sa objavi film, po ktoreho zhliadnuti si znovuuvedomim aky spokojny a pokojny zivot vediem a napriek vsetkemu, aky som rad, v akej krajine som sa narodil. Triage je drsna drama so silnym pribehom a vynikajucimi hercami, v ktorej sa na minimalnom priestore rozohrava velke divadlo ponukajce divakovi presne to, preco si takyto film pusta. (16.03.2010)

Po Zemi nikoho jsem měl přehnaná očekávání, která se samozřejmě nemohla zcela naplnit. I tak ale Tanovič nenatočil vůbec zlý film, který vystavěl především na dobrém scénáři a skvělých výkonech herců. Nemůžu se sice ubránit dojmu, že to mohlo být kratší, ale i tak jsou Oči války slušně nadprůměrné drama. 80% (06.10.2016)

Co Colin Farrel přestal chlastat, objevuje se v čím dál zajímavějších filmech. Zato já z těch depresí, ve kterých hraje, asi začnu chlastat místo něj. A není divu: sledovat hoďku a půl fotografa, co se tak intenzivně snaží zazdít vzpomínky na to, co zažil, že z toho ochrne do půli těla a všude s sebou tahá symbolický žlutý a modrý štítky, jako by nevěděl, který z nich chce sám sobě dát, doktora, který si spíše než operační náčiní čistí kvér, protože tím svým pacientům pomůže spíš než skalpelem, a všechny ty lidičky, kteří můžou žít na druhém konci světa, a přesto jim válka v Kurdistánu a dalších koncích světa spolehlivě rozesere životy, fakt na dobrý náladě dvakrát nepřidá. Musím přiznat, že byť je mi všech těchhle lidí líto, jako dobrovolník se asi přihlásit nepůjdu. Zato mě vedle Platónova moudra napadá ještě jedno: "Zlo může vítězit jen tehdy, když se slušní lidé dívají jinam." Jenže kdo to ksakru je, ti slušní lidé? Možná je to Mark Walsh, možná vy nebo já. Ale ať se dívám, jak se dívám, ty války pořád nějak ne a ne přestat... Možná je to tím, že žádní slušní a neslušní lidé nejsou, možná jsou to prostě jenom lidé. (30.08.2010)

Trošku rutinně natočený, ale jinak výborný film o hrůzách války, který se paradoxně přímo ve válce odehrává jen chviličku. Triage se válkou zabývá především po psychologické stránce a ukazuje návrat domů - v tomto případě ne vojáka, nýbrž válečného fotografa. Colin Farrell hraje o sto šest a Christopher Lee si vystačí se svým charisma a odzbrojí diváka hned první svojí scénou. (09.09.2017)

Jedna věc je jistá, válečný reportér musí stát na nějaké straně, chca, nechca, jinak by se nedostal vůbec nikam. Tento postoj pak samozřejmě ovlivňuje jeho náhled na realitu. Jak se potom vyrovnat s faktem, že na druhé straně jsou také lidé, kteří prožívají totéž peklo, to fakt netuším. Je jasné, že je třeba zcela otupět, otrnout a to měkké vevnitř opancéřovat lépe než Tygra. Jednomu pak asi jebne a přestane rozlišovat to skutečné od toho ostatního, tp správné od toho nesprávného a to normální od toho šíleného. Peklo těchto lidí pak začne doopravdy až v okamžiku, když se pokusí vrátit se do normálního, rozuměj civilního, života. Náraz reality na jejich krunýř bývá většinou fatální. Ten náš svět raději vidí, jakkoli je to perverzní, ty dvě nejjednodušší věci na světě (Sonnery:-)), jak si vzájemně čistí nádobí, než jak někdo přijde o nohu, ruku, barák, rodinu, celou vesnici, město, všechno všecičko jen proto, aby nějaký čůrák ve stetsonu a vysokejch botách mohl jezdit ve svém obrovském autě za stejně nízkou cenu benzínu za galon jako jeho fotr. Tak, asi tak (03.11.2010)