Oči války

Válečné drama očima reportérů a válečných fotografů, kteří putují od bitvy k bitvě a zachycují ty nejhrůznější výjevy. Na jednu stranu to byl film s obrovským potenciálem, ale nakonec to nějak na ten plný počet nedopadlo. Nějak jsem čekal víc, ač psychologická hra Farrella s Leem byla velmi pěkná a dala filmu opravdový dramatický nádech. Celkově poutavé a krutě naturalistické komorní vyprávění, které postrádá maličko rychlejší spád, ale určitě dokáže zaujmout. 75% (12.10.2012)

Danis Tanovič má "vojenskú psychológiu" určite v krvi. Myslím si, že jeho filmy (ktoré sú vždy založené na nejakej tragickej udalosti) sú tak trochu projekciou vlastných prežitých tráum z vojnového konfliktu z čias bývalej Juhoslávie. Triage dokáže strhnúť od začiatku až po posledný trefný a pekný (alebo smutno-pravdivý) Platónov výrok, ktorý vlastne definuje a zhrňuje v jednej vete celý príbeh. Colin Farrell je nesmierne variabilný a presvedčivý herec a táto rola mu opäť maximálne sadla. Triage nie je možno tak pamätný ako No Man´s Land, ale jedná sa nesporne a silný psychologický film, s backroundom vhodným na zamyslenie sa... (03.04.2010)

poměrně silný příběh,který ovšem není plně využit a nebýt výborného Farrella a hodně překvapivého a emotivního konce byly by moje dojmy hodně rozporuplné.Škoda,že tvůrci v první půlce,kdy není divákovi ještě úplně jasné kudy se bude snímek ubírat,tvůrci mnohdy nepříliš úspěšné bojují s rozvleklostí,která může leckoho odradit.Celkově tedy za tři,ale k lepšímu hodnocení až tolik nechybí ..70% (01.03.2011)

Nečekejte typický válečný snímek z válkou zmítaného Kurdistánu. Triage je především snímkem o válečném fotografovi Marku Walshovi, který se po těžkém zranění a následném traumatu postupně zotavuje a to nejen fyzicky, ale zejména psychicky. Colin Farrell tento snímek spoluprodukoval a následně si zde i vystřihl hlavní roli. Což je pro diváka jenom dobře, neboť Triage to je především ON. Díky jeho přesvědčivému hereckému projevu je Triage tak působivým snímkem. Ale abych nemluvil pouze o něm. Za zmínku stojí určitě i ostatní zůčastnění, ( kteří i přes menší prostor, který tu dostávají ), předvádí uvěřitelné herecké výkony. Ať už je to krásná Paz Vega, Kelly Reilly, psycholog Christopher Lee, či " humanistický doktor " Branko Djuric coby Dr. Talzani. Bílý či modrý štítek. Ano, tak tenká je tu hranice mezi ŽIVOTEM a SMRTÍ. Člověk, který tohle nezažije na vlastní kůži, těžko může soudit činy tohoto doktora. Skutečně víme, jak bychom se v dané situaci zachovali my....? Za zmínku určitě stojí i realistická syrová kamera a Godoyův povedený hudební doprovod. A ten konec... ,to je pořádná rána palicí do hlavy. p.s. člověk při sledování takovýchto typů snímků, plně pochopí význam Platónova citátu " JEN MRTVÍ SE DOČKALI KONCE VÁLKY ". (25.03.2010)

Jedna věc je jistá, válečný reportér musí stát na nějaké straně, chca, nechca, jinak by se nedostal vůbec nikam. Tento postoj pak samozřejmě ovlivňuje jeho náhled na realitu. Jak se potom vyrovnat s faktem, že na druhé straně jsou také lidé, kteří prožívají totéž peklo, to fakt netuším. Je jasné, že je třeba zcela otupět, otrnout a to měkké vevnitř opancéřovat lépe než Tygra. Jednomu pak asi jebne a přestane rozlišovat to skutečné od toho ostatního, tp správné od toho nesprávného a to normální od toho šíleného. Peklo těchto lidí pak začne doopravdy až v okamžiku, když se pokusí vrátit se do normálního, rozuměj civilního, života. Náraz reality na jejich krunýř bývá většinou fatální. Ten náš svět raději vidí, jakkoli je to perverzní, ty dvě nejjednodušší věci na světě (Sonnery:-)), jak si vzájemně čistí nádobí, než jak někdo přijde o nohu, ruku, barák, rodinu, celou vesnici, město, všechno všecičko jen proto, aby nějaký čůrák ve stetsonu a vysokejch botách mohl jezdit ve svém obrovském autě za stejně nízkou cenu benzínu za galon jako jeho fotr. Tak, asi tak (03.11.2010)