Ip Man 2: Majstrovo víťazstvo

Z relativně komplexního a multitématického bijáku jsme spadli do dvojky, která je plná klasických nešvarů většiny pokračování obecně. Snaží se kopírovat to dobré z jedničky v ještě více over-the-top podání a cokoliv nové musí být lepší, větší, hlučnější. Bohužel je ale taky celý film mnohem více přímočarý a plochý. Rocky 4 východu, kde se to však namísto ideologické nadsázky bere všechno skoro až smrtelně vážně. Horší průměr. (20.10.2021)

Druhý diel už nemal tú iskru, síce česť a hrdosť zostala, no dialógy už boli miestami trápne, tiež afektovanie a detinskosť mi občas vadila, ale inak opäť dávka bojových umení a tiež troška problémov v kapitalizme, ktoré to urobili zaujímavým, no boj o život proste často je nejak napínavý a inak to nebolo ani tu, akurát, že súbojov, aký je tu na konci už bolo dosť, no myslím, že nie takýmto štýlom, tak možno vyplnili aj túto medzeru. Môj otec pritom povedal, že v skutočnosti by ho porazil ten, ktorý asi tušíte, že vyhrá hneď, lebo by mu rýchlo zlomil ruky. No a tak, keď som pochopil, kto by mal mať navrch, tak mi nebolo ani celkom jasné, prečo to doviedli do takého konca, kde mnohí diváci asi tušili, že to aj tak dobre dopadne. No dej je pestrý a pútavý a navyše s tou sociálnou tematikou a tematikou spájania sa v dobrom, čiže popri akcii to bolo celkom záživné. (22.03.2014)

Neuvěřitelně přirozená návaznost na první díl potvrzuje, že celek je tentokrát víc než součet jeho částí. Dvojka funguje skvěle jako dovětek ostřeji laděné jedničky. Japonskou nevraživost střídá neochota hongkongských mistrů dělit se o svůj píseček, pýchu japonského karateky střídá arogance britského boxera a ve finále tu opravdu máme Rockyho na čínský způsob. Je to však pouhá třešinka na dortu - Donnie si do nástupu Shahlaviho silových exhibic plně vystačí se svými žáky a konkurenčním Sammo Hungem. Jejich vztah, stejně jako Hong Kong samotný, šel možná prodat lépe, ale filmu prospívá i to, že ubral na naléhavosti předchozí kapitoly. Válka skončila a i když je doba zlá, máte pocit, že to Yip Man konečně může pořádně rozbalit. Wilson Yip se naštěstí nikdy neuchýlí k přehnanému drátování nebo akčním ohňostrojům - hraje na city a klasická oldschoolová klišé o zlých Britech, namyšlených učitelích ze sousedních škol a studentských potyčkách. Sedí to báječně i v moderních barvičkách a přepiplaných kulisách. Donnie navíc do role napodruhé zapadnul ještě o sáh hlouběji, takže mu fandíte takřka instinktivně. A máte pocit, že kdyby kluci natočili trojku, bude z toho série, kterou hongkongské kung-fu od dob Once Upon a Time in China nepamatuje. Jen ty matné dialogy, prokreslení postav a občasné kličky zabraňují, abych oba díly hodnotil výše. Dohromady ale působí silně a promyšleně, jako by Yip skutečně počítal s nějakým vyšším plánem, ve kterém všechno zapadne až do třetice. Tak hoši, vytáhněte "dřeváky" z kůlny a hurá znovu na plac! (11.05.2010)

Druhý díl ságy glorifikující Ip Mana jako národního hrdinu z lidu využívá stejný koncept jako první část, pouze místo japonských okupantů nyní mistr hájí čínskou národní hrdost proti zástupcům koloniální moci v Hongkongu 50. let. V souladu se zastřešujícím tónem oslavy čínské národní hrdosti jsou britští protivníci vykreslení až karikaturně démonicky. Zatímco první díl teprve budoval persónu Ip Mana, tentokrát se vyprávění cele soustředí na propojení bojových sekvencí s melodramatem po vzoru "Rockyho". Ačkoli je od začátku jasné, jak se bude vše vyvíjet, díky promyšlené dramaturgii vyprávění i jednotlivých sekvencí a výbušné hudbě Kendžiho Kawaie je účinek filmu naprosto ohromující. "Ip Man 2" je v zásadě řemeslně precizní naplnění úspěšného schématu a díky tomu také funguje skvěle. Bojové sekvence výstižně porovnávají rozličné styly kung fu a posléze i čínská bojová umění vůči boxu a opakovaně potvrzují, že tvůrčí tým Wilson Yip - Donnie Yen představuje naprostý vrchol současných hongkongských bojových filmů. Choreografie se jako v prvním díle soustředí na vyjádření efektivity wing chunu, k čemuž využívá sekvence krátkých, převážně blízkých záběrů a kontrasty rychlých výměn úderů se zpomalenými obrazy jejich následků. V hrstce případů tvůrci sáhli k užití speciálních efektů, ale pouze aby tím stupňovali dramatičnost či ustanovili kontrast jako v případě famózní sekvence poměřování sil mezi hongkongskými mistry. ___ PS: Možnost vidět film na velkém plátně s takřka tisícovkou diváků znalých hongkongských filmů, kteří euforicky reagovali na ustanovující záběry každé hvězdy a ve finální bojové sekvenci rykem a potleskem dělali z kina čtvrtou stěnu hlediště boxerského ringu ve filmu, byl nezapomenutelný zážitek. Lze pak jen litovat, že v českém kině se nic takového nikdy nemůže stát, a to ani na festivalu. (02.05.2010)

Čína opět zamávala rudými prápory a poslala mistra Yipa rozdrtit nejen nekalou konkurenci z hongkongských škol bojových umění, ale hlavně ukázat, jak jsou běloši netolerantní, nečestní, zákeřní, zlí burani. A uživatelé ČSFD žerou čínským soudruhům tuhle plytkou agitku i s navijákem. No budiž: však lze těžko spočítat, kolikrát už v (nejen) hollywoodských filmech byli za kokoty nažloutlí šikmoocí obyvatelé této zploštělé koule rotující vesmírem. Dokud se bitky držely reality a fyzikálních zákonů, byla jsem ochotná ignorovat to blboučké dějové pozadí a jen se kochat fascinujícími pohyby. Kdykoliv mistři bojových umění překonali gravitaci, spokojila jsem se s rezignovaným povzdechem. Ovšem finále v ringu bylo natolik nudnou záležitostí, že mnou cloumá stěží odolatelné nutkání ohvězdičkovat pana Yipa a jeho vlastenecké eskapády podprůměrem. Kromě toho mám vážnou výhradu k maskérům, kteří asi nikdy neviděli, jak vypadá člověk po úderu pěstí na oko: žádné decentní zrudnutí, ale otok jak kravinec, co bulvu zavře, pročež i běloch rázem vypadá jako číňan. Děsím se, co přinese třetí díl. 50% (03.04.2013)