Zabriskie Point

Michelangelo Antonioni se snažil o road movie s puncem road movie, ale stejně jeho dokonalé kompozice obrazu napovídaly, že za vším stojí velký režisér. Ačkoliv spád snímku byl spíše komorní, vše vyvážil skupináč v Zabriskie point, i když tu sůl nebo co to bylo, bych mezi půlkami mít nechtěl, natož kam by se to mohlo dostat dámám. Atmosféru umělectví podtrhnuly scény , kdy doslova vše létalo vzuchem. (26.09.2008)

Ja mám s týmito ideologicky zainteresovanými filmami mierny problém. Nestraním totiž väčšinou žiadnej strane a tento film ma o tom znova presvedčil. Hlavný hrdina sa chce cítiť slobodne, a tak ukradne lietadlo, aby mohol "vzlietnuť". Čiže sa chová ako idiot, pretože porušuje zákon. Policajti strieľajú bez varovania, takže sa chovajú ako idioti, pretože zákon zneužívajú. Pritom dievča túži iba po láske. Takže palce som držal jej. Keby všetci pochopili, ako nám film explicitne ukazuje, že si treba iba poriadne "užiť", neboli by vojny, demonštrácie, policajtom by nehrabalo, kapitalisti by nehrabali majetok a tí študáci by ani nemuseli húliť. (29.09.2012)

Už před více jak čtyřiceti lety si legendární režisér Michelangelo Antonioni všiml, že současná společnost je pohlcována konzumem. Jaké by to bylo, kdyby se jedinec odtrhnul od konzumní společnosti? Ne zrovna v tom smyslu, že by se stal rebelem nebo šel někam demonstrovat za lepší budoucnost Země. Ne, co kdyby si zvolil cestu, kdy si prostě bude dělat, co bude chtít, ale s tím, že nechce nikomu ubližovat. Dobře, možná ukradne letadlo, ale ne proto, aby kradl, ale proto, aby létal. Film má tři zásadní momenty - alespoň dle mého. Tím prvním je scéna ve vězení, kde chce Mark vyplatit svého kamaráda, ale proto, že je moc snaživý, je preventivně zatčen. Mladý člověk na přelomu 70. let, jako kdyby se rovnal něčemu nepřirozenému, co společnosti může jen ublížit. Útěk od takového zacházení se jeví jako naprosto pochopitelný. Druhým momentem je skupinový sex v Zabriskie Pointu, kde se mladí lidé milují, protože prostě mohou. Je to ukázka jejich volnosti, jejich nespoutanosti. Jenže je to pořád jen útěk. To, co chtějí, mohou dělat jenom v zemi nikoho. Třetím momentem je pak finále - exploze domu, který představuje onen nenáviděný konzum. Jako kdyby zde Antonioni říkal, že pokud chce člověk dosáhnout toho svého, lze to učinit pouze cestou destrukce. Jinak není změna možná. Útěk zůstane útěkem, pokud se starý pořádek nezmění. Dokud k tomu nedojde, vše bude stejné. Jenže cena takového rozhodnutí bývá vysoká jako v tomto případě. Film skvěle podtrhuje puntičkářsky vybraná hudba. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/08/parmeni-krysy-z-temnot-mi-4-blazniva.html (26.02.2013)

Pink floydi, vybuchující ledničky a snová atmosféra jsou fajn – místy je to sice dost utahané, ale to už je ten typicky „nudný“ Antonioniho styl. Každopádně mě snímek přijde dost zvláštní ve srovnání s dřívějšími režisérovými pracemi – jestliže režisérovy filmy z raných šedesátých let obsahují jakousi věčnou existenciální nespokojenost, z které nemohou uniknout ani lidé, kteří mají na první pohled doslova všechno (krásu, mládí, charisma, zdraví, peníze, kontakty, milence, luxus), pak Zabriskie Point je ve svém poselství až překvapivě naivní, nebál bych se říci hloupoučký. Únik z neduhů světa „dospěláků“, kde jsou všichni posedlí mocí a penězi, spatřuje tvůrce v procházkách mezi kaktusy a v nezávazném sexu a drogách. Zde se nabízí logická otázka, jak drogy a sex mohou člověka osvobodit, když fungují na podobně svazujícím principu jako moc a peníze (tzn. čím více jich člověk užívá, tím více jich chce)? Není to nakonec tak nějak skok z bláta do louže, možnost výběru mezi dvěma povrchními a vlastně v obou případech i velmi materialistickými styly života? Rozhodně to není celkově špatný film, ale více se mi zamlouvá Antonioni bezvýchodný a Antonioni bez odpovědí. Jeho nejvíce enigmatický film (Zvětšeninu) považuji stále za nejlepší. Ono někdy je skutečně moudřejší klást mnohovrstevnaté otázky, než předkládat zjednodušené odpovědi. (25.06.2018)

Dobré herecké výkony, skvělá kamera, hezká krajina a občas poetický záběr. To je ale z plusů asi tak všechno. Je to zbytečně utahané a první polovina by se bez problémů dala zkrátit na 20 minut a i ta druhá se táhne, nemá to žádný příběh a když pominu, že to ukazuje dobu šedesátek, tak ani nic navíc. Ona to vlastně je jenom jednoduchá hippie agitka, což bych od takového režiséra, jakým je Antonioni, fakt nečekal. Jsem rád, že jsem to viděl, ale víc jak 3* tomu nedám a znova se na to asi nepodívám. EDIT: Po čase jsem si uvědomil, že z toho filmu ve mě nezůstalo naprosto nic a že si z něj vybavím už jen dvě scény. Hlavně je to ještě prázdnější než celá jeho tetralogie citů - a to je co říct, protože ta byla prázdná sama o sobě a sebevykrádala se už od Dobrodružství. Lepší 2* (17.06.2020)