Réžia:
Michelangelo AntonioniKamera:
Alfio ContiniHrajú:
Marc Frechette, Daria Halprin, Paul Fix, G. D. Spradlin, Rod Taylor, Harrison Ford, Kathleen Cleaver, Tom Steele, Norman GrabowskiObsahy(2)
V roku 1969 na losangelskej univerzite vrie nespokojnosť študentov. Jeden z nich, Mark, vidí, ako polícia násilím rozháňa demonštráciu, pričom zastrelí jedného zo študentov. Mark chce strelca zabiť, niekto ho však predbehne. Mark je však hlavným podozrivým a tak uteká na letisko, kde sa zmocní malého športového lietadla. (STV)
(viac)Recenzie (116)
Nevím, jestli to je způsobeno tím, že mi byl film doporučen pro jeho myšlenku a symbolismus a měla jsem od něj moc velké očekávání, ale po dlouhé době to bylo něco, co jsem ani nedokázala dokoukat. Hrozně mě rozčilovala stupidní mentalita postav - každý z nich jako by patřil k té hloupé americké složce, která si hraje na intelektuály a přitom má v hlavě jen a jen násilí, které se vždy snaží svést na někoho jiného. Navíc mě hrozně znechutila povaha hlavního hrdiny. Kdo by čekal, že se z muže, který je zprvu celkem pohledný, může vyklubat tak nechutná postava, které máte chuť zakroutit krkem? Věřím, že ve snímku je ukryta spousta dobrých myšlenek, ale v něčem takovém je jednoduše ani nemám chuť hledat. ()
skvělá kamera a hudba - a dobře zahrané postavy, i když pro mě je tahle éra už asi v podstatě nepochopitelná. vzpomněl jsem si na jamese deana a rebela bez příčiny... tohle je rebel s příčinou ;) ale bez iluzí. slavná "scéna" je ovšem spíš tragikomická... a rozhodně mi nejvíc ze všeho přišla nehygienická :) ()
Mladosť nikdy neprestane s rebéliou voči zrelému veku. Idealizmus verzus materializmus. Vieme predsa, že jediný dobrý systém je sound systém. Na to, že je to Antonioni, je vo filme až prekvapivo veľa deja a akcie. Z toho som takmer v šoku. Takisto aj z odvážnej skupinovej scény. Trošku filmu chýba kompaktnosť, skladá sa akoby z viacerých navzájom nesúvisiacich častí. Ale kamera a hudba sú fenomenálne. ()
Je fakt, že ten studentsko-revoluční úvod mě docela odrazoval, ale pak se ten film přece jen vydal do zajímavějších vod. A jakoby protipól upovídaného začátku jsou ty nejlepší scény naprosto bez dialogů. Původní hudba Pink Floyd není špatná, ale možná to chtělo někoho víc halucinogenního. Možná by mi nějaký filmový intelektuál mohl vysvětlit, proč je těch zpomalených výbuchů v závěru tolik... Ještě bych dodal, že fanoušci Harrisona Forda si tu na své moc nepřijdou. ()
Kdybych žil na konci šedesátých let na jihu USA, tak bych Zabriskie Point prožíval asi trochu jinak než jako nezaujatý divák, který se narodil až o tři dekády později. Ten skoro až antiamerický postoj Antonioniho je vyhnaný do extrému a není se co divit, že v Americe pak už nic nenatočil. Jako všichni ostatní musím vyzdvihnout vynikající hudbu a závěrečný grupáč. Antonioniho styl se mi začíná moc líbit. ()
Galéria (44)
Fotka © Metro-Goldwyn-Mayer
Zaujímavosti (11)
- Michelangelo Antonioni se před natáčením filmu setkal s Jimem Morrisonem a požádal ho o spolupráci na soundtracku k filmu. The Doors přišli s písní L'America, kterou však Antonioni ve filmu nepoužil stejně jako klavírní kus Richarda Wrighta z Pink Floyd, z kterého se pak vyklubala píseň Us and Them použitá na albu Dark Side of the Moon. (hippyman)
- Když jednou Antonioni spolu se štábem natáčeli přímo v letadle, upadlo letadlu jedno kolo, a tak museli kroužit tak dlouho, dokud nebyla nádrž prázdná, aby se mohli pokusit přistát. Dopadlo to šťastně. (Rattlehead)
- Závěrečná pětiminutová destrukce byla natáčena deseti kamerami, díky čemuž mohl být poté výbuch ve filmu zopakován z několika úhlů pohledu. (Terva)
Reklama