Réžia:
Michelangelo AntonioniKamera:
Alfio ContiniHrajú:
Marc Frechette, Daria Halprin, Paul Fix, G. D. Spradlin, Rod Taylor, Harrison Ford, Kathleen Cleaver, Tom Steele, Norman GrabowskiObsahy(2)
V roku 1969 na losangelskej univerzite vrie nespokojnosť študentov. Jeden z nich, Mark, vidí, ako polícia násilím rozháňa demonštráciu, pričom zastrelí jedného zo študentov. Mark chce strelca zabiť, niekto ho však predbehne. Mark je však hlavným podozrivým a tak uteká na letisko, kde sa zmocní malého športového lietadla. (STV)
(viac)Recenzie (117)
Mladosť nikdy neprestane s rebéliou voči zrelému veku. Idealizmus verzus materializmus. Vieme predsa, že jediný dobrý systém je sound systém. Na to, že je to Antonioni, je vo filme až prekvapivo veľa deja a akcie. Z toho som takmer v šoku. Takisto aj z odvážnej skupinovej scény. Trošku filmu chýba kompaktnosť, skladá sa akoby z viacerých navzájom nesúvisiacich častí. Ale kamera a hudba sú fenomenálne. ()
Zabriskie Point je hlboko zasadený do doby, v ktorej bol natočený a ktorú reflektuje; má v sebe poetiku, mystiku, erotiku aj politiku; navyše to je po stránke hudobnej (Pink Floyd) a najmä po stránke vizuálnej (lietadlové pasáže, záverečné explózie) úplne extravagantné (v tom najlepšom zmysle toho slova) a skvostné; Antonioni sa pre väčšinového a mainstreamového diváka prijíma a trávi asi trochu ťažšie, no rozhodne to je film, ktorý treba zažiť; na to, že má 40 rokov je dynamický, svieži a aj keď artový, tak pochopiteľný; mladý antonioni bol naozaj macher (na staré kolená podľa mňa sa z neho stal trochu nudný starček hoviaci si v nahotinkách), no minimálne za Blow-Up a Zabriskie Point ho musím milovať! ()
V podstate som mal na mysli aj lepšie hodnotenie, lebo americké prachy tu je vidno a má to občas aj grády, ale Antonioni, je proste Antonioni. Nikdy ma nebral, neviem ho doceniť ani časom. Je to ten divný, umelecký štýl, ktorý ale nieje zábavný a ani zádumčivý z toho pohľadu, že má výpovednú hodnotu. ()
Nevím, jestli to je způsobeno tím, že mi byl film doporučen pro jeho myšlenku a symbolismus a měla jsem od něj moc velké očekávání, ale po dlouhé době to bylo něco, co jsem ani nedokázala dokoukat. Hrozně mě rozčilovala stupidní mentalita postav - každý z nich jako by patřil k té hloupé americké složce, která si hraje na intelektuály a přitom má v hlavě jen a jen násilí, které se vždy snaží svést na někoho jiného. Navíc mě hrozně znechutila povaha hlavního hrdiny. Kdo by čekal, že se z muže, který je zprvu celkem pohledný, může vyklubat tak nechutná postava, které máte chuť zakroutit krkem? Věřím, že ve snímku je ukryta spousta dobrých myšlenek, ale v něčem takovém je jednoduše ani nemám chuť hledat. ()
Překrásné vizuálně, nádherné hudebně. Moc příjemný film, který vypovídá o duchu a tužbách své doby, o nezávislosti na konzumním světě, o státním násilí, naivních ideálech nové doby a fascinaci ničením. Rozhodně ne naivní - spíše symbolické a symptomatické. V žádném případě agitka - spíše upřímné vyznání. Zajímavá role Roda Taylora, dechberoucí a perfekcionistická kamera, naprosto bombastický závěr a jestli se ještě dnes najde někdo, kdo žije ideály volného života a lásky - film mu musí promluvit z duše. ()
Galéria (44)
Fotka © Metro-Goldwyn-Mayer
Zaujímavosti (11)
- V úvodní scéně se objevuje Kethleen Cleaver, skutečná manželka vůdce Černých panterů. (Krissty)
- Na hudbě k filmu se podílela tehdy začínající hudební skupina Pink Floyd. K hudbě, která v budoucnu Pink Floyd celosvětově proslavila, se ale soundtrack neblíží. Kapela totiž tehdy tvořila v duchu psychedelismu. (Rondon)
- Mark Frechette žil po premiéře s Dariou Halprin. Po rolích ve dvou italských filmech byl v roce 1973 odsouzen za přepadení banky. Ironií osudu se zde částečně opakoval scénář Zabriskie Point. Frechette byl ozbrojen pistolí bez nábojů a jeden z jeho spolupachatelů byl zastřelen. Po zatčení prohlásil, že vyloupení banky pro něj bylo "přímým útokem na všechno, co dusí Ameriku k smrti", a po dvou letech se ve vězení nešťastnou náhodou zabil činkou. (Krissty)
Reklama