Adam

Tak pokud někoho neurazí těžká neoriginalita tématu, zpracování to určitě nebude. Hlavně Rose se mi líbila ještě víc než rozklepaný a nechápavý Hugh Dancy. Taky to je tím, že je dost kost. Každopádně nejenom díky ní těch pár desítek minut příjemně uteklo. Výš ale hodnotit nemůžu hlavně díky škatulkové přecpanosti, a to i dost kultovnějšími kousky. A aspergera máme občas asi všichni.. (03.03.2010)

Každá z nás asi někdy zatoužila po muži (velkém dítěti), který za námi půjde až přes celé město, aby nám řekl, že nás potřebuje. Ovšem je jasné, že s člověkem s Aspergerovým syndromem bude soužití těžké, možná spíš nemožné, i když by byl alespoň z polovičky roztomilý, jako Hugh Dancy. No ano, byla to romantika, i ty vločky byly obrovské a padaly tak nějak zvláštně pomalu, hudba přesně akorát, do toho zvířátka...ale nebyl to kýč a konec, tak ten bych si rozhodně představovala jinak! Někdy prostě potřebujeme ono okřídlené "pohlazení na duši" a Adam je v tomto případě přesně to pravé. (22.08.2010)

Na rozdíl od mnoha jiných zdejších uživatelů-odborníků se v psychodiagnostice příliš nevyznám, takže nehodnotím přesnost vykreslení života "aspíků" (i proto, že osobně žádného neznám), ale jakousi lidskost příběhu a příjemné herecké obsazení, na které se dobře dívalo. P.S.: Jak je možné, že jsem do dnešního dne neznala jméno Christopher Lennertz?! (16.12.2011)

Já jsem si v poslední době udělala naprosto hrozný zlozvyk. K puštěnému filmu mám otevřený internetový prohlížeč s asi dalšími 10 záložkami. No a tak se stává, že, ačkoli mě film baví sebevíc, film minimalizuji, proklikávám se záložkami a film vnímám jen tak naoko. Ale u Adama jsem si to nemohla dovolit. Nebylo tam snad ani jedno tzv. hluché místo a já měla obavy, že když se podívám jen na sekundu jinam, přijdu o něco důležitého v ději. Tak jsem se vydržela dívat celých 95 minut na jednoho neuvěřitelně zajímavého kluka a jednu neuvěřitelně zajímavou slečnu. Celou dobu přemýšlíte, jak to s nimi skončí a jak byste se asi zachovali vy, kdyby jste se zamilovali do někoho, od koho v podstatě nevíte, co čekat. Já jim fandila, ale... S koncem jsem byla navýsost spokojená. (11.12.2011)

Kromě všeobecně mnou uznávaného karamelu ve filmu - i když slušně upraveného do patřičných mezí - mě štvala konečná otázka, která se mi drala na povrch: "Kde je ten pořádný happyend?". Ano uznávám, že Hughovi role sedla a spolu s Rose Byrne mi dokázali, že jsou perfektními herci( i když v tomhle souboji spíše více bojovala Rose, protože u Hugha už jsem to věděla předem). Je zajímavé kolik existuje ještě námětů na filmy a kolik podobnosti člověk může najít v takovémto příjemném pokoukání s jinými díly věhlasných či méně věhlasných režisérů. Jednoduše řečeno - děkuji za příjemné pokoukání, ale příště chci přeslazený happyend :D. (16.02.2013)