Václavské náměstí

Našince jako nostalgika vždy potěší dobové záběry z doby minulé. Ovšem bez vtipného slovního doprovodu Karla Högera by měl ten filmeček jen poloviční účinnost. Högerův hlas je natolik působivý a vemlouvavý, že lehce překrývá i mnohou manipulaci v textu, kdy je ČSSR traktována jako zcela normální země bez vedoucí úlohy Strany a zadrátovanmých hranic. Ta v záhlaví avizovaná Olga Schobnerová se zde jen mihne, ale sluší ji to. (08.09.2013)

Skôr filmový fejtón, ako dokument. O pulzujúcom dianí na Václaváku, ale vlastne o prežívaní dní všeobecne v časoch, kedy sa obyvateľom Č-SSR žilo podľa mňa, bez ohľadu na režim, najšťastnejšie - v 60. rokoch 20. storočia. Hrôzy svetových vojen boli vtedy zabudnuté, v ľuďoch panovala, aj vzhľadom na dobývanie vesmíru, akási neurčitá nádej na lepšiu budúcnosť. Aký to rozdiel oproti dnešku, plnému celosvetových hrozieb - raz environmentálnych, druhýkrát z preľudnenia, tretíkrát z vyčerpania zdrojov, štvrtýkrát z približujúcich sa vojnových konfliktov. Piatykrát zo zhubných ochorení, spôsobených neviditeľnými vírusmi, šíriacimi sa vzduchom. 70%. (05.04.2021)

Líbí se mi to, ale nejlepší by podle mě bylo, kdyby to zůstalo úplně bez nějakého doprovodného komentáře, jen ty záběry a nějaká vhodná hudba k tomu. On teda má Höger dobrý hlas snad ke všemu a párkrát mě jeho komentář pobavil, ale většinu času mě spíš rušil. Jinak je to ale asi jediná, byť větší výtka co mám, takže ty slabé 4* nakonec dám. Své kouzlo to má a tehdejší Václavák to zobrazilo dobře. (05.04.2021)

Ohlédnu od filmu samotného, spíše jen takové zamyšlení. 60.léta – v kultuře, v hudbě, umění a filmu nejvíce vzrušující dekáda, kterou tahle republika zažila (ale vlastně to platí pro celou Evropu). Doba probouzejícího bigbítu, toho bezpočtu rockových partiček, doba vzrůstající popularity SEMAFORU Suchého, Šlitra a umělců přidružených okolo, doba skvostných forbín Wericha a Horníčka, doba pukajících ledů v pojímání cenzury, kdy nejeden film (např. ´Bílá paní´ a mnoho jiných) otevřeně šil do stranických móresů a vše vrcholilo oficiálním zrušením cenzury v 68-ém, vzrušující doba invenční „Nové české vlny“ československého filmu, kdy se nedělaly umělecké kompromisy, nástup nové generace skvělých filmařů a 2 Oscary pro čs. kinematografii, doba nástupu probouzející se sexuální revoluce, éra The Beatles a lehké dozvuky hnutí hippies, které jemně rezonovaly i u nás až z dalekého San Francisca....atd., atd. Zkrátka, byla to vzrušující desetiletka, u níž lituji, že jsem jí těsně nezažil……a pak v 68-ém přišli Brežněvovi pohůnci a všechno šlo do prdele…. (31.08.2013)

Dnes už prakticky neexistující podoba největšího pražského náměstí, zachyceného očima kameramanů na počátku šedesátých let jako plynulý a plynoucí útržek z běhu času. Čas se za další desetiletí existence Václavského náměstí nemilosrdně vryl i do současného vizuálu, jemuž vévodí odlidštěné a uměle nastavované eldorádo nejdražších módních butiků, obchodů, restaurací a povrchních zábav zahraničního typu. Úlitbou době je tak jedině Högerův komentář, ovšem i ten skrývá zřetelný sarkasmus a nadhled nad daným stavem věci. (19.11.2013)