Zběsilost

Samurajský film vnútorne komplikovanejší a menej poetický než napríklad trilógia Vlk samotář a mládě. Niet tu postavy, s ktorou by sme sa stotožnili. Film je psychologickou štúdiou človeka – démona – zlého do drene kosti. Temná atmosféra snímky by sa dala krájať, no urýchlený záver predčasne pochováva všetky zmysluplne rozvinuté dejové linky. Výsledok posobí, akoby Okamoto filmoval bez posledných stránok scenáru, alebo akoby muselo byť nakrúcanie predbežne ukončené a do sveta bola vypustená nehotová verzia. Nijako zvlášť ma nepotešili ani bojové scény, ktoré majú bližšie k divadelnej strojenosti než samurajskej filmovej klasike. (04.02.2008)

Tatsuya Nakadai hraje chladnokrevného samuraje, ronina, pro kterého je zabíjení denním chlebem a začíná této posedlosti čím dál tím více propadat. Je to divný, ale i když se jednalo v podstatě o typického antihrdinu, padoucha a grázla, tak jsem s ním tak nějak ty sympatie sdílel po celý film. Toshiro Mifune má menší roli učitele v šermířské škole a předvede šermířský koncert v jedné nádherně ponuré zasněžené scéně. Škoda, že nedošlo na vzájemný souboj těchto dvou. ___ No a jinak je Zběsilost velmi zvláštní film - hodně temný, docela dost krvavý a hlavně v podstatě otevřený, protože se počítalo se sequely, ke kterým nikdy nedošlo. Závěrečný souboj je opravdová lahůdka. (15.08.2010)

Jeden z najzaujímavejších a aj najlepších samurajských filmov, s akými som sa zatiaľ stretol. Hlavný hrdina, alebo skôr antihrdina je skutočne čisté zlo, čo je v tomto žánri úplne neobvyklé, ale o to zaujímavejšie a tak som bol veľmi zvedavý, ako sa jeho postava bude vyvíjať. K tomu to celé podporuje skvelá pochmúrna atmosféra a tak som mal miestami dokonca pocit, ako by som sledoval nejakého staršieho zástupcu hororového žánru. Ale predsa sa tu nájde aj jeden pomerne výrazný zápor, kvôli obdobiu, kedy sa dej odohráva tu má veľký priestor aj politická situácia, čo mi v tomto žánri bežne neprekáža, ale tu sa mi to kvôli hlavnej postave vôbec nehodí a dokonca sa ešte pridá aj k jednej zo skupín, čo sa mi na tento samotársky typ vôbec nehodí. Takže tu by som rozhodne omnoho viac uvítal osobnejšie a civilnejšie pozadie, než rovno politiku. Sadlo mi to aj herecky, Tatsuya Nakadai zahral tohto antihrdinu skvelo, nechýba tu ani legenda Toshiro Mifune, ktorý stvárňuje svoju štandardnú žánrovú postavu, ale vyhovovala mi aj väčšina vedľajších postáv. Len škoda, že línia s mladíkom, ktorý sa chce hlavnému hrdinovi pomstiť a dievčaťom, ktoré si chce zobrať nebola dotiahnutá. A po akčnej stránke môžem jedine chváliť, obzvlášť na súbojoch s presilou si dali tentoraz veľmi záležať a tak minimálne také prepadnutie v lese alebo snežnú akciu som si skutočne vychutnal. Takže Zbesilosť by žiadny fanúšik samurajského žánru určite nemal vynechať a keby sa tu úplne vynechala politika, asi by som uvažoval aj nad plným hodnotením. 78% (16.08.2015)

Kdo má rád samurajské filmy Akiry Kurosawy, neměl by vynechat ani Okamotovu Zběsilost. Jeho film není tolik poetický jako ty Kurosawovy a také je mnohem akčnější. Starý mistr, Kurosawa, si přeci jen více potrpěl na demonstrování samurajské udatnosti prostřednictvím psychologických postupů. Zde se však ukazuje že psychologie postav nemusí být v rozporu s akčním ražením filmu, ale scény soubojů naopak mohou charakterizovat povahy protagonistů úplně stejně jako dialogy. Pohyby očí, potící se čela, nervozita při šermířských utkáních řeknou více než dost. I zde je hlavní postava prokreslena dokonale a to i přesto, že má povětšinou zamyšlenou tvář bez výrazu a mlčí. Tatsuya Nakadai je v hlavní roli naprosto uvěřitelný a zkrátka úžasný. Vedlejší roli zde ztvárnil také můj nejoblíbenější herec Toshiro Mifune. Významnou složkou filmu je také hudba od Masaru Satoa, která dokonale doprovází Rjúnosukeho po jeho vraždící pouti, až ke konečné ztrátě příčetnosti. Při vražedném finál jsme pak svědky jednak spousty soubojů a zároveň totálního zešílení hlavního hrdiny. (16.10.2007)

Skvělý film! To je naprosto bez debat. Staré samurajské filmy mají potíž, že je nestráví každý. Zdlouhavý děj a plno jmen a rodin. U tohodle snímku jsem neměl problém ani s jedním. Vše je naprosto jasné a člověk není ani na vteřinu ničím maten. Na začátku jsem ocenil "flashbacky" které děj popoháněly "zběsile" vpřed a atmosféra je opravdu protkaná napětím, což ještě zlepšují externí lokace se kterými se rozhodně piplali. To, že má film divadelní vzevření, které zde někdo zmínil, je základním rozpoznávacím znak všech japonských filmů té doby, a jinak se ani netočilo.Takže komu to nevyhovuje ať od tohoto žánru utíká. Scén, které si budu z toho snímku pamatovat je opravdu mnoho moc a nelze jednu vypíchnout nad ostatní. Scéna u hřbitova je pastvou pro oči a závěrečný boj je mnohem působivější než Kill Bill 1. Ohledně konce. Myslím, že to lépe zakončit mistr režisér nemohl. Zapůsobilo to na mě přesně tak, jak by film o zlotřilém samurajovi měl zapůsobyt. Happyendem by to mohlo dopadnout jen v dnešní době kdy se za tímto účelem přetáčejí filmy, aby mohli do kin chodit i distingované malé děti z bohatých rodin:) (16.03.2008)