Zběsilost

70% Překvapil mě hodně komplexní rozvinutý příběh se spoustou dějových linek a odchylek, které postupně směřují k velkému vyvrcholení, které ovšem předčasně pochovává hodně netradiční, ale podle mě vynikající konec. Tatsuya Nakadai podle mě nezvládá obsáhnout zlo v duši Ryunusukeho a volba trochu charakternějšího herce by byla mnohem lepší, ale zas chápu - komu by se tahle role chtěla hrát. Mifune je naopak skvělý a scéna jeho souboje s bandou lotrů ve sněhové vánici je top. (08.01.2015)

Máloktorý film je natočený s takou precíznosťou ako zbesilosť. Pre mňa je to jeden z naj filmov čo som mal možnosť vidieť tento rok aj keď len na dvd. Okamoto je zručný režisér so svojským štýlom ktorý nám predviedol v skvelom samurajovi a tu ho dotiahol do dokonalosti. tento film absolútne postráda umeleckosť ktorá je japoncov príhodná a zameriava sa na akčnosť a hrôzu a hlavne spoločenskú situáciu. Nakadai predviedol najdémonickejší herecký výkon vôbec a jeho rjúnosuke so svojimi šialenými očami predstavuje absolútne najhroznejší charakter japonskej kinematografie a pre mňa po temnom rytierovi je taký japonský joker. Mifuneho úloha mentora a učiteľa ale aj obávaného bojovníka je skvelá tak isto ako všetky aspekty a charaktery podľa mňa sa jedná o jeden z najlepších samurajských filmov. Hudba Masarua satoa ktorý skladal hudbu aj pre kurosawove snímky je démonická a ako obvykle krásne dobová. akčné scény sú fantasticky natočené, krvavé, plné pretatých tepien, odseknutých rúk atď. scéna v snehovej fujavici nie málo podobná tej zo samuraje kde tiež účinkoval toshiro je plná krvi a mierneho poetizmu ale iba mierneho a finálna scéna, v horiacom dome, keď sa rjúnosuke zblázni a začne zabíjať svojich a seká všade okolo je najlepšia scéna tohoto filmu plná stiesnenosti o nevypovedaných zverstvách tej doby. (31.07.2008)

Meč je duší samuraje. Pokud je mysl bojovníka zlá, je zlý i jeho meč. Režisér Kihači Okamoto se během své tvůrčí dráhy pohyboval vždy jednou nohou ve vysokorozpočtových studiových zakázkách a druhou v nezávislých autorských produkcích a přesně takové je i jeho vrcholné dílo z žánru samurajských filmů. Na jedné straně se pyšní hvězdným hereckým obsazením, velkolepou vizuální kompozicí a ohromujícím množstvím úchvatně natočených soubojů na meče. Na druhé straně žánr samurajského filmu dalece překračuje prozkoumáváním temných stránek lidské duše a dokonce ho rozkládá demytizací ikony samuraje a obrácením základních žánrových pravidel proti divákovi a jeho očekáváním. (05.04.2011)

Tatsuya Nakadai neobdrzel Oscara za svoji ulohu vrazdiciho psychopatickeho ronina pouze protoze tomu tak je zvykem az od predavani v roce 1992 kdy byl ocenen Sir Anthony Hopkins. Uzasny triumf snad skoro opravdove zbesilosti pred kamerou. A ten zaver bych nevidel tak nepochopitlne, jedna se proste o velmi inovativni ukonceni celeho tohoto bez minuty dvouhodinoveho silenstvi. Okamoto proste happyendy neumel (diky bohu). (06.09.2007)

Samurajský film vnútorne komplikovanejší a menej poetický než napríklad trilógia Vlk samotář a mládě. Niet tu postavy, s ktorou by sme sa stotožnili. Film je psychologickou štúdiou človeka – démona – zlého do drene kosti. Temná atmosféra snímky by sa dala krájať, no urýchlený záver predčasne pochováva všetky zmysluplne rozvinuté dejové linky. Výsledok posobí, akoby Okamoto filmoval bez posledných stránok scenáru, alebo akoby muselo byť nakrúcanie predbežne ukončené a do sveta bola vypustená nehotová verzia. Nijako zvlášť ma nepotešili ani bojové scény, ktoré majú bližšie k divadelnej strojenosti než samurajskej filmovej klasike. (04.02.2008)