Nezastaviteľný vlak

Necht na ľavom palci, ktorý si zásadne nestrihám a používam ho pri napínavých filmoch, tentoraz ohryzený skoro do krvi. Vytrieskať z tak tuctového námetu taký výpravný, v rámci možností realistický a hlavne zábavný film, to chce fakt dobrého režiséra. Klišé fungujú perfektne, hlavné tri postavy sú sympatické a s chuťou zahraté, vlak budí rešpekt... no proste zábava, ako má byť. Len v závere som očakával niečo ešte viac nervydrásajúce. Hoci je možno fajn, že Tony netlačil viac na pílu a udržal to nakoniec príjemne pri zemi. (19.12.2010)

V rámci akčních pseudo-dokudramat naprostá špička a Scott tady ve využití zesílené kontinuity může směle konkurovat i takovému Greengrassovi. Modré límečky zase jednou zachraňujou svět a parťácká chemie mezi Pinem a Washingtonem není o nic slabší než ta dua Willis & Wayans z Posledního skauta. Jak to ten Tony dělá? ______ Zároveň je Unstoppable úvahou nad intermedialitou, která se stále naléhavěji objevuje mezi světy filmu a televize, kdy zpravodajství přejímá schopnost filmu podat poutavý a dojímavý příběh (čím bulvárnější, tím větší fikce a cílení na emoce) a film zase těží především z "okamžitosti" (immediacy) kontinuálního monitoringu právě probíhajících událostí (breaking news) a možnosti předat různé pohledy na ně. Je příznačné, že Unstoppable končí ve chvíli, kdy se zpravodajská helikoptéra odhlašuje ze služby, a ukazuje tak, díky komu jsme vlastně mohli v takovém tempu celý film sledovat. Reálné televizní události zase často zvolený příběh nedokáží a ani nemohou vměstnat do jedné relace a ten je vlastně jakoby přesahuje; jedna kauza slouží k tomu, aby naplnila několik po sobě jdoucích relací. Zpravodajství tady přímo ovládá filmové médium včetně postav v jeho fikčním světě, zatímco vyprávění na pokračování má v moci podobu televizních novin. ______ Největší mindfuck filmu? V amerických Hooters hrajou přes den full-on psytrance! (11.06.2011)

Spoustu nelogických situací. Tlusťoch vyskočí z vlaku, pak sedí u monitoru a komanduje ostatní. Přitom, dávno měl sedět v base! Kráva, která si hraje na šéfku a ničemu nerozumí. Nakonec ještě bude povýšena. Přitom, dávno měla sedět v base! Celkem vzato, je to film o dvou rádoby supermanech, kteří udělají téměř hovno a přesto se stanou hrdiny USA. Dávám 50% (26.12.2010)

Tony Scott se na nás opět řítí a nyní k tomu využívá vskutku originálních prostředků. Tentokrát to nejsou drsňácké postavy nelítostných gangsterů či odhodlaných zastánců zákona, ani děj prosycen krví, těžknoucí pod množstvím prostřílených kulek či touha po kruté pomstě. V tomto případě si vzal Tony do parády v podstatě jeden hlavní "prostředek", který si po celý film rozhoduje nemilosrdně po svém. Nejde s ním vyjednávat, je nebezpečný, je zběsilý, je toxický a hlavně, je "Nezastavitelný." Vlak číslo 777. Od začátku do konce je tento film akcí našlapaným adrenalinovým zážitkem. K tomu Tony přihodil "trendy" moderní technické vymoženosti (všudypřítomné mobilní přístroje, zde kupodivu všechny funkční, s absencí otřepané "není tu signál" linie, či generace mladistvých, zde v podání Denzelových dcer, vychovávána MTV) a také tradiční klišé. Fádní rozhovory o vztahových poměrech ("Pořád jí volám." či "To je mi líto."), rodinné odloučení, problémové vztahy hlavních hrdinů s dcerami a manželkou. K nápravě a usmíření samozřejmě v závěru filmu dojde, jakmile se o jejich hrdinných skutcích jejich drahé prostřednictvím obrazovky s vysokým rozlišením, dovědí. Denzel Washington coby dlouholetý zkušený veterán a Chris Pine jako mladistvý nováček vytvořili skvělou dvojku. A volba Rosario Dawson do role řídící seřadiště, či co to bylo, byla výborná. Stejně rychle, jako se na Vás v úvodu přivalí snůška množství klišé, tak se po chvíli docela úspěšně "vzdálí" a na tu hlavní kolej nastupuje "neřízená" podívaná. (05.08.2011)

Skvěle se využilo potenciálu nebezpečnýho vlaku vezoucího chemikálie alarmující rychlostí. To vše naroubováno na velmi originální příběh o dvou správnejch chlapech v lokomotivě, co vědí všechno, blbcích v kanclu, co neví nic nebo něco ví, ale rozhodnou se úplně dementně, neschopnejch poldech a emočních výlevech v řídících centrech, kde se všichni furt objímaj a potřásaj si rukama. Abych nezapomněla, jeden hrdina má nečekaně rodinnej problém. Naštěstí vizuální nářez a akce vyvažuje tuto slabší část - zřejmě podle skutečný události. Oddychovka, co pobaví a rychle vyšumí. (01.04.2011)