Hviezdna brána

Tradiční Emmerich, spousta klišé, hrdinní američtí vojáci, naivita, která v závěru, kdy vypukne revoluci egyptského lidu proti zlému mimozemšťanovi, jak jinak než podnícená americkou misí, přechází až do karikatury sebe sama. Kdysi jsem ten film považoval za žánrový průměr, vzhledem k tomu, co se dnes točí, je to možná i pravda, ale viděno mýma dnešníma očima, je to na slabé 2*. Celkový dojem: 35 %. (08.07.2012)

V r. 1995 som na Hviezdnu bránu zašiel do kina a premietač omylom pustil Andreho (áno, toho tuleňa).  Toľko k vtipným zážitkom z natáčania. Hviezdna brána v tých časoch pre puberťáka predstavovala splnený sen. Teoreticky. Medzihviezdne cestovanie, drsní mariňáci, humor, prísľub sexu s tajuplnou cudzinkou, megahustý Kurt Russell ako vojak, ktorého služobnou búchačkou sa zastrelil jeho vlastný syn (!), samozrejme mimozemšťania a nesmeli chýbať lasery, pretože lasery boli TOP. Prakticky ale už vtedy pre mňa táto snímka predstavovala sklamanie. Začína sa to viac, než len dobre. Skvelá atmosféra, vynikajúci retro úvod z Gizy roku Pána 1928, prekrásna hudba Davida Arnolda, mrazivé pyramídové tajomstvá, vzrušujúca exotika, kvalitné efekty. Vtiahne to do deja. Kameraman Lindenlaub si užíva nekonečné piesočné "more", egyptskú fascinujúcu mytológiu. Spader sympaťák, Viveca Lindfors parádna mentorka (herečka žiaľ o rok neskôr zomrela) a chémia medzi Spaderom, Russellom a vojakmi žije. Potom použijú bránu... a stále je to super. Už nie až tak, ako začiatok na Zemi, ale pohoda. Bohužiaľ, má to nad dve hodiny a od chvíle, čo vojaci nadviažu kontakt s pôvodným obyvateľstvom, stáva sa z toho vzťahová klišé telenovela, v ktorej si len budete povinne odškrtávať nutné zvraty typu vzbura alebo vzťah drsného zabijaka a nevinného mladíka, ktorý určite len náhodou pripomína Sedem statočných. Situáciu síce zachraňuje mrazivý zloduch Ra v podaní Jayea Davidsona (ktorý sa bohužiaľ následne zo sveta filmu vyparil), ale už to proste nie je ono a všetko smeruje k nevyhnutnému, ale nudnému akčnému vyvrcholeniu. Posledných 40 minút sa strašne vlečie. Ako fanúšika Votrelcov ma potešila scéna z pyramídy, postihnutej púštnou búrkou, ktorá dosť dýcha atmosférou masakru mariňáckeho oddielu z Cameronovej kultovky (ktorú o 4 roky vykradol aj Predátor 2). Inak dosť bieda. Postavy sú neoriginálne, celé je to jedno veľké klišé, predvídateľné scény, očakávané momenty. Mariňácke komando vyzerá ako keby dal drsňák Rumcajs dokopy tím z Raťafáka Plachtu a Cypíska. Ale oproti seriálu bomba. Ten prišiel namiesto plnohodnotnej dvojky, o ktorej sa dlho hovorilo, ale nikdy nevznikla napriek tomu, že jednotka pri rozpočte 55 miliónov na celom svete zarobila temer 2OO. Sranda je, že Djimon Hounsou tu vtedy vystupoval pod pseudonymom "Djimon". Kino Považan NMnV 1994 (01.11.2004)

Miluji StarGate. Akorát, že tu seriálovou. Tohle je nemastné, neslané, ani napínavé, O´Neill akorát civí ani nemrkne, tak ňák se tam vůbec nemluví a Kurt Russell vypadá díky svému účesu sám jako mimozemšťan. Pro fanouška seriálu je tohle povinnost, vždyť mi to poprvé otevřelo bránu do tak super světa jiných planet a bytostí, ale vnímám ho jen jako podivný pilotní díl, který se následně přetočil na opravdový první díl seriálu s tím, že vyměnili nudné a zírající postavy bez zajímavého charakteru za ty, které jsem si tak zamilovala. (14.04.2013)

Jednoznačně nejlepší Emmerichův film, což asi hovoří za vše. To, že ho za pár let televizní seriál i tak strčil do kapsy nejen díky propracovanějším charakterům a jejich úžasné vzájemné chemii, ale i atraktivnějšími světy na druhé straně brány, mě jen znovu utvrzuje v tom, jak velký je Emmerich břídil. (16.08.2014)

Já to tvrdím taky - film nebyl ideově špatný, ale jeho potenciál je pořádně využit až v seriálu, který si ponechal všechno dobré ze své předlohy, včetně dokonalé symfonické hudby Davida Arnolda. John Williams se se svými Star Wars může jít zahrabat, protože Stargate je hudebně stejně silná od začátku až do konce, kdežto u SW stojí za ponechání v playlistu tak dvě tři skladby (Williams prostě témata umí, ale s tou "výplní" už to tak slavné není). A mimochodem, Andersona mám mnohem radši než Russella... I tak, za řemeslně precizní, na dvouhodinovém prostoru nenudící sci-fi s výbornou atmosférou (zase ta hudba), si Emmerich tentokrát zasluhuje 80%. (25.01.2003)