Le Mans

Pěkný sportovní film, který hezky vystihuje atmosféru tehdejších závodišť, ovšem nemohu hodnotit lépe než 3, maximálně 3,5*. Steve McQueen je sice sympaťák a charakter, avšak v tomto snímku neměl mnoho příležitostí hrát. Převážná většina záběrů je ze závodní dráhy, občas pohled do kokpitu automobilu, kde vidíme Stevovy oči a jednou za několik minut prohodí naprosto jednoduchou větu typu: "Je mi fajn." Možná jsem očekával od Le Mans něco víc, lépe vystavěný příběh (a nemuselo nutně jít o milostné zápletky, podpásovky od soupeřů, apod.), takže snad proto jsem po zhlédnutí nabyt lehce rozpačitými dojmy. Něco málo mi tam chybělo, zaškatulkuju tento počin do kategorie "sportovní film povahy dokumentární", kde lákadlem je právě McQueen. Ještě než ukončím komentář, tak musím pochválit kameru, která je tu vskutku vynikající. Za nějakou dobu si klidně dám "repete" a možná, že i přehodnotím - člověk nikdy neví... (18.12.2009)

Slušný závodní film, ve kterém exceluje charismatický Steve McQueen. Jelikož byl obrovským fanouškem aut, tak tohle byl jeho životní sen, natočit film z prostředí jednoho z nejslavnějších automobilových závodů. Od filmu jsem dostal, co jsem očekával, ale trochu jsem postrádal nějaký hlubší příběh a tím pádem jsem nemohl snímek docenit plným počtem hvězdiček. (25.10.2008)

Rychlé střihy a občasný "provokativní" hudební doprovod mi neseděly, ale ta hudba se potom zlepšila a na konci byla fantastická. Někdy v polovině závodu jsem měl klasickou „závodnickou“ krizi, dlouhou dobu jsem jel takříkajíc jen na trojku, ale pak jsem to rozdýchal, projezdil se až neobyčejného finále a zařadil zaslouženou čtyřku. Ten dojezd mi upřímně vzal dech. Žádný závěr podle hollywoodské šablony se nekoná a ty vzájemné pohledy Michaela Delaneyho, Ericha Stahlera a krásné blondýny Lisy úplně bohatě stačí. Je to ten typ snímku, co vám zůstane v hlavě. (04.11.2013)

Sledovat Le Mans 1971 druhý den po projekci Grand Prix 1966 je jako rozpačitě, ale s nadějí vyčkávat v restauraci po hlavním chodu na dodatečný zákusek a zjišťovat, že místo něj zůstaly v nabídce jen zbytky jídel včerejška. Přestože minimálně jeden snímek z prostředí automobilových závodů mě opakovaně nadchl, rozhodně mě po většinu času nebavilo sledovat film, v němž se scény závodu aut podél trati stávají téměř veškerou jeho výplní, něco jako příběh mimo jeden samotný závod tu téměř neexistuje, charakterizace postav zůstává naprosto minimální a v hlavní roli figuruje herec, který možná (tedy určitě) umí výtečně řídit rychlý vůz, ale jinak ničím mě tu nedokázal oslovit. Sledovat McQueenův obličej se stejně nasazeným jedním výrazem během věštiny scén začalo být pro mě brzy úmorné, minimálně stejně jako civění na kroužící auta dokola bez přidané hodnoty či invence navrch. Na chvilková vytržení z nekonečné letargie, v podobě zrychlujícího se bušení tepu před startem nebo samotného závěru s Legrandovou hudbu a záběry na pohlednou Elgu Andersen, sice došlo, ale minimálně. Jestliže jsem se této klasice od nevýrazného režiséra dlouho vyhýbal, vlastně jsem o moc (v konkurenci o 5 let staršího Frankenheimerova filmu o to víc) nepřicházel. [50%] (05.08.2023)

Na svou dobu neskutečně odvážná, tělem artová, semi procedurální záležitost, s minimalistickou dějovou linkou a "potlačeným" závodníkem Stevem McQueenem, jehož charismatickou tvář si jeho tehdejší fanoušci příliš neužili. "When you're racing, it's life. Anything that happens before or after is just waiting." LE MANS je film, na který se velmi dobře divá (kamera, střih), a který se velmi dobře poslouchá (sound design, vrčící motory a soundtrack) a subjektivně má zhruba hodinu. (05.05.2017)