Le Mans

Jako (náhodný) pozorovatel motorsportu vám tvrdím, že sledovat tenhle snímek je asi tak zábavné, jako dívat se na přímý přenos dvacetičtyřhodinovky v Le Mans nebo jakéhokoliv jiného úmorného okruhového závodění (konkrétně mě napadá třeba NASCAR), a to bez zvuku. No a to je velká bída, přátelé. 35% (13.12.2009)

Zcela jistě kultovní závodní film, ve kterém zase jednou Steve McQueen hraje Chlapa s velkým CH. Právě z tohoto filmu je úžasná myšlenka: Hodně lidí si v životě počíná špatně. Závodění je pro ty, co to zvládnou. Závodění je život. Všechno předtím a potom... je jen čekání... Nicméně pro mě osobně, přestože jsou závody luxusně natočeny, včetně dechberoucího závěru. Mě tady trošku více chybí příběh. 60% (06.03.2020)

3/10 - Hm, jako dobovy dokument o LeMns ac dlouhe tak squlele, jako film priserne - mrzi me to uz kvuli tomu, ze Steev je bozi vzdycky - holt nejsem automobilovy fanda... Ale klobouk dolu - jezdit celou dobu (za deste, tmy) v jednom aute a neodvarit ho po cca 50 kolech jak se tomu deje v soucasnych formulich... (12.06.2006)

Audiovizuální motoristická masturbace v tom nejlepším slova smyslu. Na děj se zde moc nehraje, tady hrají prim rychlá kola, burácející motory a vřeštící gumy. Rivalové bez té omáčky okolo. Mám sto chutí popadnout gamepad a do PS3 škvíry vrazit placku s názvem Gran Turismo. (27.01.2014)

Sledovat Le Mans 1971 druhý den po projekci Grand Prix 1966 je jako rozpačitě, ale s nadějí vyčkávat v restauraci po hlavním chodu na dodatečný zákusek a zjišťovat, že místo něj zůstaly v nabídce jen zbytky jídel včerejška. Přestože minimálně jeden snímek z prostředí automobilových závodů mě opakovaně nadchl, rozhodně mě po většinu času nebavilo sledovat film, v němž se scény závodu aut podél trati stávají téměř veškerou jeho výplní, něco jako příběh mimo jeden samotný závod tu téměř neexistuje, charakterizace postav zůstává naprosto minimální a v hlavní roli figuruje herec, který možná (tedy určitě) umí výtečně řídit rychlý vůz, ale jinak ničím mě tu nedokázal oslovit. Sledovat McQueenův obličej se stejně nasazeným jedním výrazem během věštiny scén začalo být pro mě brzy úmorné, minimálně stejně jako civění na kroužící auta dokola bez přidané hodnoty či invence navrch. Na chvilková vytržení z nekonečné letargie, v podobě zrychlujícího se bušení tepu před startem nebo samotného závěru s Legrandovou hudbu a záběry na pohlednou Elgu Andersen, sice došlo, ale minimálně. Jestliže jsem se této klasice od nevýrazného režiséra dlouho vyhýbal, vlastně jsem o moc (v konkurenci o 5 let staršího Frankenheimerova filmu o to víc) nepřicházel. [50%] (05.08.2023)