Fullmetal Alchemist: Bratrství

Někdy jsem se sem musel dostat. Někdy. Upřímně, čekal jsem to později, protože jsem si tak nějak na pamět dával, že jestli někdy skončím s anime, tak FMA:B by asi bylo velkolepé zakončení této drobné závislosti. Věci se měly jinak, Netlflix se ke mně dostal nejspíš k jako poslednímu člověku na téhle planetě a z obsahu anime čněl Alchemista. Domněnka, že mi to bude trvat tak rok vzala za své velmi záhy a sjel jsem ho nekompromisně za měsíc. Charakteristické adjektivum je určitě "epické". Rozmanitý svět, velkolepé cíle, neustálé probírání filosofie otázky života a smrti, animačně skvěle podpořené lité řežby a i toho řevu tam bylo víc než dosti. Narozdíl od těch ne tak dokonalých žánrových přibuzných zde ale máme i plejádu důstojných postav, hutnou a celistvou příběhovou linku, která neustále eskaluje (vyjma mírného dropu kolem 25. dílu k nadechnutí), štěstí střídá smutek a vše je pocitově blízké, pochopitelné, uchopitelné. Líbí se mi ten mix aspektů a vlastností, které malé děti zbožňují na shounenech (viz. postava Edwarda hlavně), ale i umně zakomponované palčivě dospělácké otázky o moci, nesmrtelnosti a jiných lidských hodnotách. A i nakonec já, onen zapšklej nepřítel tohoto žánru, jsem nemohl, než uznat kvalitu tohoto díla. Několik postav mě nutilo si pouštět díl za dílem (Greed, Gen. Armstrong a hlavně rezolutní Roy Mustang) a finále je jeden velký, nevyhnutelně napínavý BANG! Proč ne tedy 5*? Protože ke konci mi přišlo, že se scénář až moc snažil některé postavy falešně a nedostatečně skrytě uchránit a kvůli tomu ovlivňoval jiné, aby se chovaly jinak, než se celou dobu projevovaly. Edward byl vcelku ok, ale Al? Ten mě někdy fakt točil a vtípky byly přeci jen až moc mířené na mladší :-) Nic to nemění na tom, že tohle byla velká jízda a snadno mě to přesvědčilo, že toto anime je králem minimálně ve svém žánru. Silné 4*. (07.12.2018)

Jedno je vším a vše je jedním. Když skončil původní Alchymista velkolepým závěrečným filmem a vykličkoval tak ze změn proti literární předloze, stal se celý seriál pro mě nezapomenutelnou fantasy jízdou a jedním z nejlepších anime, co jsem kdy viděl. Všechno se zdálo uzavřené, prožít si celý příběh znovu s jiným koncem a pár novými postavami se mi zdálo nepotřebné. Jenže první díl Brotherhood mi nakonec v přehrávači skončil a hned za ním další. A další. A nebylo návratu. Nový pohled na bratry Elricovy, homunculy, Centrál nebo vůbec celý Amestris je totiž velkolepější a hlavně komplexnější. Otec a celá zápletka s přislíbeným dnem je přesně to, co původnímu seriálu jako jedna z mála věci chybělo. A když jsem tak hltal závěrečnou desítku epizod a každý, i ten nejmenší zvrat mě dostal s otevřenou pusou přesně tam, kam mě tvůrci dostat chtěli, došlo mi, že právě tohle je anime, na které jsem celou tu dobu čekal. Epická fantasy, upřímná vyznání, dechberoucí akce a strhující soundtrack. Neexistuje nálada, ve které bych neměl chuť si pustit alespoň jednu epizodu. Anime no. 1 (26.02.2011)

Zhlédnout přes dvacet hodin tohoto seriálu na webu stanice AXN jsem zvládnul za 10 dnů, ale kdybych mohl, dokázal bych se na to dívat snad v jednom kuse. Neznám původní verzi, takže nemohu srovnávat, ale takto mé nadšení nezná mezí. Silný příběh plný zvratů, magie (pardon, alchymie), akce i romantika, mile přehnaná monumentálnost, přijatelná forma patosu, emoce a hrdinství stojící proti pořádnému zlu. To vše na lehce steampunkovém pozadí alternativní minulosti začátkem dvacátého století. A v neposlední řadě morální poselství, jež vedle zjevné adorace nezdolnosti a odvahy kladných hrdinů zůstává skromně nenápadné ve vnitřním životě postav, především Eduarda. Pod vizuálně dokonalou slupkou, jež se líbí každé generaci, se skrývá nikoli černobílá a dost dospělá filosofie, jež na principu alchymické ekvivalentní výměny vytváří zajímavé obrazy o lidské duši. A o tom, co se nám hédonikům dnes zdá jako nesmysl, totiž odhodlání a schopnost za své přesvědčení také cosi (svého) obětovat, jakkoli je to nepohodlné. Co si přát od takového seriálu víc. Jedinou výhradu mám k tomu, že v poslední třetině už byl děj dost natahovaný, stylizovaný do válečné epopeje a v podstatě už šlo jen o to, jak dospět ke konci, ale ne zase moc rychle. (07.01.2011)

Starého Alchymistu jsem neviděl, takže nemůžu porovnávat. Hodně dlouho jsem se rozmýšlel, než jsem se do toho pustil, přece jen 64 dílů je na mě docela dost a na anime seriály jsem se začal dívat hlavně proto, že mají většinou jednu sérii, většinou do 26 dílů a každý díl má navíc maximálně pětadvacet minut. Ale když má člověk najednou 25 dní volno, bylo by škoda toho času nevyužít =D To co u anime rozdodně nemusím je parodování / odlehčování. a u FMA:B toho bylo víc než dost. Obzvlášť, když se Ed poprvé setká s Greedem, bojují spolu a vtrhne tam učitelka, ztratí to veškerý potenciál a vážnost, které to mohlo mít. Naprosto se to tím umrtvilo. Občas to neuškodí, ale co je moc... 64 dílů mohl být hodně slušný nápor, ale podařilo se mi to smést ze stolu za dva a půl dne, přičemž třetí den jsem ještě přihodil druhou půlku první série GitS :-) Pokud mám být objektivní (což většina zdejších otaku není) tak posledních asi deset, patnáct dílů (obzvlášť od začátku Přislíbeného dne) bylo až moc křečovitých a natahovaných. Moc se tam sice neumíralo, ale když už, tak to doprovázely potoky slz a patetických keců. Při soubojích měl každý moře času na povídání, proč tam jsou a co tam dělají. Mnohanásobné happyendy taky zrovna nemusím. Škoda, mělo to obrovský potenciál a "hluché" díly to nemá (Mustang vs. Lust, konce 45, 46, 49 a dalšícha a dalších dílů jsou navíc skoro boží, podkreslené výborným endingovým songem). Jen toho chtěli říct hrozně moc na příliš malém prostoru. Některá spojenectví a psychologické vývoje postav jsem jim vůbec nevěřil (Envy, Scar, čtyři chyméry atd.), snad jen tomu Mustangovi jsem věřil skoro všechno (obzvlášť zvuk při luskání prsty se mi po FMA:B začal líbit :) a bez některých postav bysme se obešli úplně (učitelka a její manžel). Jestli má být tohle nejlepší zástupce šónen... Objektivně 80 % (17.01.2011)