The Stoning of Soraya M.

Zařazovat film mezi kýč a nazvat ho tahačem citů je velmi jednoduché. Dokonce jsem zde četl i věty typu, na světě se dějí horší věci, tak proč točit zrovna o tomhle. Proč ne? Odpověď. Na světě se točí filmy o mnohem větších pičovinách a zrovna toto téma mi zrovna zbytečné nijak nepřijde. Jako zbytečné a citově vydírající? A že ze mě někdo tahá city. Teda dívat se na 20 minut na ženu, která je bombardovaná kameny od své rodiny i přátel mi zrovna nepřijde jako "pojďme si zaplakat". Cyrus Norwrasteh natočil absolutně minimalisticky (vůbec ne bulvárně), s citem i nesamoúčelnou krutostí jednu událost, která se na tom velkém světě stala a děje se furt. Ale... Někomu to přijde zbytečné. A že se o tom někdo takhle zmínil, je pouze dobře. Jediný zápor tohoto filmu je závěrečná scéna, kde Zahra se zdviženýma rukama k nebesům volá,, celý svět se dozví pravdu..." Ale to už rejpu naprosto zbytečně. Vynikající. (25.08.2011)

Ja takéto filmy nevyhľadávam, ale keď už prídu, tak si ich s rešpektom pozriem. Škoda, že film nie je intenzívnejší, hlbší a okrem veľmi dramatického finále, veľa toho neponúka. A i posledné konštatovanie, že i po zverejnení tohto príbehu sa aj tak vobec nič neudialo aby sa týmto zverstvám zamedzilo, je smutné. Je to obraz spoločnosti v ktorej žijeme. Filmu by , ale viac prospelo keby bol emotívnejší, cítil som to tam, ale len zriedka a pri takomto silnom príbehu, by to malo mat oveľa väčší rozsah a aj hĺbku. Film mi pripadal ako, že ho niekto chce len rýchlo natočiť, vyrozprávať, aby to mal už z krku. Ale takéto príbehy majú chytiť za srdce od začiatku až po koniec. A tu som to každopádne, celú dobu tak necítil. Slabé 4*. (09.01.2023)

"Keď muž obviní svoju manželku, ona musí dokázať svoju nevinu. Taký je zákon. Na druhej strane, ak manželka obviní manžela, musí dokázať jeho vinu."     Skutočná dráma z bezútešného sveta, ktorý musí našincovi v dnešnej dobe pripadať neskutočný a totálne šialený. Ide o svet, v ktorom ešte stále vládne stredoveké zmýšľanie (Kameňovanie? To vám načisto hrabe?) a v ktorom žijú bytosti, nazývajúce sa ľuďmi, no pripomínajúce skôr stádo divých a tupých zvierat. Nesmierne odpudivým dojmom pôsobia predovšetkým muži (páni tvorstva, pre ktorých sú ženy len otrokyne), obzvlášť Sorayin manžel Ali (Navid Negahban), ktorý je ako taký prevtelený diabol, avšak dvakrát sympatickým dojmom nepôsobia ani tamojšie ženy (to však samozrejme neznamená, že človek nemusí hlavné hrdinky ľutovať). Film nesie veľmi silné posolstvo, čo vysoko oceňujem, veď takéto filmy sú potrebné ako soľ, lenže ja filmy hodnotím podľa filmárskych kvalít a z tohto hľadiska to až taká veľká sláva nie je (3 hviezdičky s prižmúreným okom). Filmu sa ešte pomerne účinne darí autenticky vykresliť dané prostredie (veľmi dobrá, príhodná hudba) a aj vyvolávať ustavičné nepríjemné napätie, na druhej strane si však nedokážem nevšímať to kostrbaté, pateticky prifarbené rozprávanie príbehu, či ochotnícke herecké prejavy. Scéna kameňovania je ale nesmierne silná a priznám sa, že ma poriadne zaskočila svojím naturalistickým a brutálnym charakterom (o to viac, že som bol vďaka stvárneniu dovtedajšieho diania už mierne otupený).     "Bože, pomôž mi zabiť túto kurvu." (08.11.2023)

Přiznám se, že jsem skoro celou scénu s kamenováním přeskočila, protože to bylo na mně moc. Šaría, jak ji známe z médií, je peklo. Islám, jak jej známe z médií, je taky peklo. Muslimové, jak je známe z médií, jsou vtělení ďáblové. Írán, jak jej známe z médií, je peklo samo. Islám, šaríu, muslimy ani Íránce osobně neznám, z médií však vím, že USA mají už hodně dlouho na Írán spadeno ... Film obsahuje emoce, intriky, napětí i brutalitu. Ale hodnocení sráží nechutná ideologie, která z filmu přímo čiší. Nevěřím, že islám je jenom špatný, teroristický a tyranský. A taky rozdíly a podivnosti, např. v tom, že Zahra si jako vdova žila celkem dobře (z čeho?), zatímco Soraya se rozvést nemohla, protože by se neuživila. Škoda. (08.09.2014)

Jde o silné a oslovující téma, v jehož příběhu se zrcadlí osud některých žen v islámu. Těžko říct, zdali je film objektivní či zkresluje skutečnost na základě skutečného příběhu tak v jistém smyslu se dá koneckonců napsat, že určitá manipulace na divákovy emoce tu může být. Ovšem není to jednoznačné, ale pravdu znají pouze očití svědci celé události a nikoli producenti filmu. A už vůbec ne divák. Ačkoli tím netvrdím, že příběh co do faktů nemůže být stoprocentně pravdivý. Jeho význam spočívá ale v tom, že na jeho faktografické základně je třeba si uvědomit, že podobné případy v řadě zemí, kde převažuje islám, nejsou zdaleka ojedinělé odsoudit někoho k trestu ukamenováním. Má to samozřejmě více důvodů, ale ten hlavní je ze cti a náboženství a také, jak ukazuje film i ze zcela možných zištných důvodů. A není důvod tomu nevěřit, protože podobně postižené ženy svědectví už vydat nemohou. Budiž nicméně řečeno již na počátku, že brutální trest ukamenováním z lidského hlediska je neodpustitelná věc na základě smyšleného obvinění z cizoložství. Ovšem není naprosto žádných pochyb o tom, že názor systému islámského náboženského práva šaria na cizoložství především u žen je považováno za jeden z nejtěžších hříchů. Ale vraťme se zpět k filmu, myslím si, že obě herečky vytvořily hodně působivý obraz. A dále, proč to neříct, z diváckého pohledu je asi nejsugestivnější scéna ukamenování, žel ale také nejkrutější, která ovšem zbytečně v dlouhých brutálních záběrech ulpívá na krvavém výjevu. Podobná epizodě bičování Ježíše ve filmu Umučení Krista. Osud nebohé Soraya Manutchehri určitě není film, který by se mohl vyloženě líbit nebo někoho bavit znovu sledovat, ale v každém případě v sobě nese závažný potenciál toho, co se skutečně někde děje. Co dodat? Civilizovaná společnost dva tisíce let po ukřižování Krista tyčí cestu k zářným zítřkům nebo odumíraní lidskosti. Ať si každý odpoví sám. (27.10.2011)