Dostaň ho tam!

Je pravda, že Geth him to the Greek más slabší momenty. Především ty, ve které se snaží sdělovat vážnější pravdy o životě o vztazích atp. Jinak je to, ale vážně zábavný film, u kterého jsem se smál opravdu nahlas zplna hrdla, což už mě dlouho nepotkalo. Parodie na typickou rockovou hvězdu a její hvězdné manýry je trefou do černého. Russel Brand svou postavu opravdu vystihnul výborně. (05.01.2011)

Přesně na pomezí 3 a 4 hvězdiček a je zatraceně těžký se na jednu stranu přiklonit.Geniální scénky,u kterých člověk uchcává smíchy (návštěva Vegas a hulení Jeffreyho,skvostná hudební čísla) se naprosto pravidelně střídají s těmi nechutnými a zbytečně fekálními (Hillovo neustálé zvracení prostě NENÍ vtipný!).Camea jsou vysoce zábavná a párkrát jsem fakt vybuchl smíchy,ale nakonec asi nasolím silnější tři kvůli mojí těžké averzi vlči Russellu Brandovi.Ten chlapík je prostě Divnej.Ovšem chlupatá zeď je vážně super věcička a nutkání podívat se znova je až překvapivě silné... 70 % (14.01.2011)

Z přehlídky bujarých flámů se však nakonec vyklube moralita. V každém případě má snímek Dostaň ho tam nádherný rozjezd, jejž obstará nepopsatelný hudební videoklip Africké dítě – dokonalá parodická tresť tuposti některých takzvaně angažovaných umělců, které zde v přímé karikatuře rozháraného rockera na sestupu z výsluní zosobňuje Russell Brand. Po filmařské stránce připomíná Dostaň ho tam spíše sitkom. Vtip sice má, ale spotřebuje k němu spoustu slov; jako by se v kině promítal nastavený televizní Comeback. Najdou se vskutku třeskuté okamžiky: sestřih zběsilého flámu, výrazy umělecké pózy, bílá hůl v seriálu Láska je slepá; navíc se tu hraje opravdu slušný bigbít. Jenomže start ve znaku zdravě drzé nekorektnosti se postupně rozmělní v pouť od mejdanu k mejdanu, kterou zdržuje ještě nadbytečná drogová odbočka, a ve finále dojde i na vzpomínkové výlevy se zpěvákovým otcem a na sáhodlouhé poučky, jak žít – sto vět tam, kde v Lásce nebeské stačí jediná. Nicméně za Africké dítě, opravdu výbušnou ukázku charitativního muzikantského kýče, a také za podmanivou poslední píseň si snímek může připsat alespoň deset procent nad průměr. (19.05.2020)

Mám s ‚apatowkami‘, svébytnou větví komediálního subžánru, jeden malý problém. Buď mě královsky pobaví, anebo jdou absolutně mimo mě. Humorem, pohledem na život, fellingem. A Get him to the Greek tu druhou škatuli vyplňuje bezezbytku. Netvrdím, že jsem se nesmál. Ani jsem se nenudil. Jen mi to celé přišlo ukrutně zbytečné, když si každých pět minut uvědomujete, že film přešlapuje na místě a děj se vlastně nikam moc nehrne. Hilla nebrat, Branda možná… Stoeller udělal krok zpět. (15.10.2010)

Těšil jsem se, hodně jsem se těšil. Nakonec jsem během jednoho týdnu viděl tuhle komedii třikrát a pokaždý jsem se smál. I když jsem se setkal s místy, kde mi bylo občas trapně i za tvůrce. Třeba ta holka a její hairaoke. No asi to k dobrým komediím patří, že se občas dostaví jistý nepochopení. Ono totiž nejde uspět u každýho s každou scénou na sto procent. I tak je to ale supr zábava, kde pár scén bude určitě legendárních. Na některé já totiž nikdy nezapomenu a pokud ten film uvidíte i Vy, tak pochybuju, že budete tvrdit opak. Nejsympatičtější na tom všem je nejen nápad, ale samotné zpracování. Herci jsou úžasní, sympatičtí a neskutečně si role užívají. Hudební průmysl tak dostává na koule přes celou čáru. A co mě potěšilo nejvíc, tak to, že pár zpěvaček a producentů se na tom sami podílelo a vůbec jim to nevadilo. (11.10.2010)