Unesené

Občas mám nepochopitelné chutě něčemu nasolit odpad jen kvůli debilnímu názvu, kvůli přihlouplému plakátu, nebo proto, že tam účinkuje Paul Dano, neboť ten pedofil, co si hraje na herce, nahání hrůzu mně i mému penisu. Jenže, jak vždycky pravily naše moudré babičky: "žer ty zmetku, nebo ti to narvu do prdele!", tak jsem se i já zbavil předsudků. Na snímek jsem tedy jako uvědomělý divák bezdůvodně nepíčoval a rozhodl se jej shlédnout, abych na něj záhy mohl píčovat s důvodem. Uvařil jsem si čajík, v pohodlí své betle se natěšeně zabalil do peřinky a chtě nechtě musím uznat, že ze začátku to získalo moji pozornost a já si spokojeně pomlaskával a tetelil se blahem, dlaní si nenápadně zajížděje pod svoji teflonovou roušku, jenže pak jsem to přepnul z redtube na samotný film a moje genitálie se smrskly stejně rychle, jako když mě při sexu s ovcí načape koza. Zdlouhavé, bez gradace, s nudnou pointou. K tomu všemu jsem to já debil omylem stáhl, tedy pardon, zakoupil limitovanou blu-ray edici s bonusy a figurkami protagonistů, v českém dabingu!!! Jsem přesvědčen, že film namluvili análně zneužívaní autisté v Klokánku, když si krátili čas mezi dávkami chloroformu. Samozřejmě je mi jasné, že nemohu strhávat hvězdy za dabing, neboť to bylo čistě moje selhání, proto strhávám hvězdy za ekonomickou krizi v Barmě. (13.02.2014)

Už tak dost hustou atmosféru podporovala po celou dobu dokonale depresivní hudba a celé to všechno mě nenechalo vydechnout ani na minutu. Tím, že já sama jsem matkou, vžila jsem se do situace rodičů zmizelých dívek velmi snadno. Pilíře celého dramatu jsou jednoznačně oscarové herecké výkony všech zúčastněných. Pro mě nejdrsnější a zároveň bezpochyby nejlepší scéna z celého filmu byla, když měl jít Hugh na Policii identifikovat nějaké osobní věci své dcery. Ten jeho obličej, to jak to celé zahrál ... jako by to ani nehrál, jako by se mu to skutečně dělo. Naprosto dokonalé ... štkala jsem jak želva. Z jistých nápadů, jak najít své dítě, se mi dělalo zle stejně, jako Terrenci Howardovi, ale jako rodič to naprosto, ale naprosto chápu. No a jako většinu tady, tak i mě nadobro rozložila závěrečná jízda postřeleného a kolabujícího policisty v deštivé noci do nemocnice. Přistihla jsem se, jak bezděčně držím palce a snažím se očima popohnat stěrače a zaostřit na cestu před sebou ... (28.08.2017)

Velmi podobné Eastwoodově Tajemné řece. Filmařsky stejně strohé a úsporné, s maximálním důrazem na střih a minimalistickou hudební složku. Zatímco první zmiňovaný film je scénaristicky složitější a propletenější, Prisoners sází na lineární děj a otevřené, dlouhé scény plné emocí, kdy kamera neodbočí. Je to hutné, silné a nekompromisní. Zároveň však s citem natočené, s maximálně efektivním hereckým ansáblem. Jackman hraje doslova jako o život. (16.02.2014)

Déšť, tma, podmanivá atmosféra a příběh, jehož jednotlivé dílky zpočátku zdánlivě nezapadají moc do sebe, aby následně začaly tvořit inteligentní mozaiku. Speciální poděkování scénáristovi, který dokázal najít onu sympatickou hranici mezi extrémy "vysvětlit každou nejasnost tak, aby ji pochopilo i dítě předškolního věku" a "předhodit divákovi spoustu informací a pak ho bez jakékoliv nápovědy nechat, ať si je poskládá dohromady sám." (23.11.2013)

Napínavé, hutné drama a zároveň perfektní detektivka o hledání dvou unesených děvčátek. Villeneuve vede jistě a z herců vymačkává maximum. Atmosféra je dokonalá, připomíná severské detektivky, které poslední dobou tak frčí, ale má v sobě tu americkou zrůdnost a lhostejnost. Jackman nikdy nehrál líp, Gyllenhaal je přímo boží a i Paul Dano, který od druhé půlky filmu hraje jen natekltým, krví podlitým okem je výborný. Divák téměř až do konce netuší, zvraty se vrší, rozhodnutí jsou zoufalejší a čas běží. Nebýt pár natahovaných přešlapování na místě, šel bych na plný počet. (16.11.2013)