OSS 117: Ztracen v Riu

Pokračování Huberta Bonisseura de La Batha, Egypt vystřídán za Brazílii, Connery z šedesátých vystřídán za Lazenbyho z... no, konce šedesátých. Ještě blbější, ještě vyhrocenější a ještě xenofóbnější. Jako u většiny sequelů dvousečná zbraň a stejně jako u většiny sequelů i zde je to spíše na škodu. Nicméně i přesto to pořád beru jako slušnou parodii na bondovky. (18.04.2015)

Vezie sa to v rovnakom tempe ako prvý diel. Na začiatku máme misiu, ktorá sa začína postupne komplikovať - čo má za následok aj krásna hrdinka, a vrcholí to veľmi nepravdepodobným a vtipným finále. OSS 117 je skvelo paródiou na špionážne americké filmy. Dujardin ako tajný agent znova exceluje. Jeho humor nemá pochopenie u mnohých, ale ja sa na ňom výborne bavím - pečenie krokodíla - kostým Robina Hooda na Nacistickom plese, definícia židovského humoru, alebo prežívanie LSD. Hazanavicius vytvoril skvelú paródiu, ktorá má svoj šarm a čaro aj svoje pravidlá , ktorá s radosťou prekračuje aby vytvorila humornú scénku. V tomto prípade sú tieto scénky zvládnuté lepšie ako v prvom diely aj keď ten mal tiež svoje silné momenty. Jediné čo obidvom dielom chýba je nejaká poriadna akčná scéna. Celý ten štýl 60 rokov a sledovanie a hláškovanie si to doslova vyžadujú. Inak prvotriedna zábava, ktorá fanúšikov humoru nesklame a ktorá dokazuje, že Francúzi majú stále čo sa týka komédií čo ponúknuť. (07.02.2012)

Neskutečně přepálená parodie na Jamese Bonda a francouzské kriminální/špionážní filmy ze šedesátých a sedmdesátých let? To rozhodně...ale taky brutální satira. Ale taky místy naprosto dementní rádobykomedie toho nejlacinějšího ranku. Ale taky příběh naprosto nevídaného hrdiny bez bázně a 'any (je to přece Francouz;)), který zadupává do země vše, co by kdy mohlo být francouzským filmovým hrdinům svaté. Je to dokonalý macho prototyp své doby a své země - za všech okolností elegantní narcistní libový frajírek se sklony k alkoholismu, který moc odvahy nepobral a je líný jako vandrák v červenci, ukrutně konzervativní, šovinistický, xenofobní až za roh a nenávidějící Němce rovnou kolem dokola. Zkrátka tak jak jsem se u některých scén styděl za tvůrce i za sebe, u některých jsem se nahlas smál, až jsem z toho slzel. Jen mě zamrzelo, že zrovna tohohle filmu se neúčastnila Berenika Béžová - té by tahle móda zatraceně slušela;) Na ten druhý (respektive první) díl bohužel nemám odvahu, takže budu asi jenom vzpomínat na její artistní kreace... Hodnotit můžu jen a pouze přesně doprostřed, tj. na 50%. Proč? Protože i kdyby nevím co, esesman v parádní uniformě deklamující Shylockův "...což nekrvácíme?" monolog z Kupce Benátského, to je na mě fakt moc. (21.05.2012)

Parodie, která se neobyčejně podobá svému hlavnímu hrdinovi: Má velice silné i velice slabé chvilky, ale pokaždé se otřepe, vykračuje si dál, jakoby se nechumelilo - a naprosto spokojená sama se sebou cestou ledabyle trousí téměř geniální postřehy. Za pochodu se mazaně pokouší vymyslet, jak obejít (a pokud není zbytí, i zdolat) všechny překážky, až nakonec s mírně pochroumanou vizáží úspěšně dosáhne svého cíle, což je určitě chválihodné ... 3,5* (22.03.2012)

Dotaženější než první díl, ale bavil jsem se míň. Zatímco jednička byla mix tří čtvrtin cáklé parodie a čtvrtiny ironie, dvojka má poměr zhruba opačný. K mojí smůle Michel Hazanavicius vypustil absurdní humor a soustředil se na ten konverzační. Film je díky tomu konzistentní a bohužel i méně vtipný. Těch hluchých míst a scének vypointovaných do ztracena, je víc než by se slušelo. Tenhle pokus oživit klasické francouzské komedie typu Muže z Acapulca mi byl hodně sympatický, a je škoda, že dopadl takhle průměrně. (05.03.2012)