Den D

Jedna z mála reality show, který vysílá Česká televize a díky bohu za to, že si vybírá aspoň serióznější formáty. Občas jenom ve Dni D koukám, na co češi nepřijdou nebo s čím a jak tam občas lidi dokážou přijít. Jedinou vážnější výtku bych měl k investorům, který občas maj na zájemce o investici prakticky nesplnitelný požadavky. Třeba rozsáhlej průzkum trhu, kterej jedinec těžko provede. A pokud ho přece jen udělá, samozřejmě na malym okruhu respondentů, je mu řečeno, že to neni dostatečný. Taky těžko investoři ze zájemců o investici dostanou přesnější čísla o tom, jakej budou mít obrat za X let, když ještě business vůbec nezačali. Ale pořád jde o nejspíš nejlepší reality show, která v Česku běží. (15.05.2011)

Dobrý. Ale někdy mi strašně vadí jedna věc - jak přítomní pánové mistři světa urážejí lidi, kteří evidentně něco - a dobře - umí, jen se to prostě nedá tak jednoduše prodat... Přijde mi to velmi buranské a nekulturní... U Dany Bérové a Marty Novákové jsem si toho nevšiml. Tak to asi budou výstřiky testosteronu. (24.10.2011)

A heleď ho, pan Okamura se svou vykutálenou partičkou :o). Ale jo, tenhle pořad je dalobyseříct zábavný, hlavně teda v tom, když jde s kůží na trh nějakej pošuk s totálním nesmyslem. Je zajímavý sledovat, co dělá tréma s jednotlivejma prezentátorama. Většinou se nenajde moc lidí, kteří by se chovali naprosto přirozeně a dali těm pěti na frak... A když už se najde někdo takový, tak je to většinou právě ten pošuk... Pořad je jeden z těch, který do dvou let omrzí, vyšumí a na kterej se zapomene. Ale je to rozhodně lepčí pokoukáníčko, než každopůlroční Superstár a podobný estrády. Takže Ješito, Ješito, už to máš ušito. Teda vlastně Okamura, Okamura, ten mi jistě půjčí bůra :o) (03.03.2011)

Kvalita a zároveň jednoduchost se mísí tímto pořadem, který má svoje místo na trhu. Jenomže problém tkví v tom, proč vlastně se někteří chudáci snaží v této "soutěži" něco ukázat? Je zde ale i řada výborných projektů, které by se měli realizovat a investoři by je měli více podpořit. Mám výtku k investorům. Kecy typu: "začal jsem s dvackou na kontě a nyní mám miliony", jsou zbytečné, nikdo tomu nemůže věřit. Nebo ano? (25.06.2012)

Standardní sociálně psychologická konfrontace zkušební komise vs. zkoušený objekt, kdy racionální argumentace a kontrola převažují pouze zdánlivě - vše, jak si mnozí pamatujeme z osobních zkušeností ve školství. Je zřejmé, že nejde pouze o strojové vyhodnocení životaschopnosti přednášeného projektu a jeho protagonisty; i přehrávková komise sama je totiž složena z lidí, bytostí rozhodně nestrojových a neracionálních, z nichž některým se svou podstatu daří kompenzovat více, některým se ji daří zastírat méně. Tímto krkolomným výkladem chci jen poukázat, že hodnocení komise je vším možným, reálným zhodnocením představovaného projektu však často minimálně. Nicméně výše popsaná zápletka, která je podstatou scénáře tohoto (myslím, že britského?) formátu, simuluje klasickou životní situaci, jak ji všichni známe a jak v ní všichni v různých periodách a intenzitách figurujeme; hysterické excesy např. Dany Bérové nezbývá než překousnout - v životě i v televizi. Konverze formátu do českého prostředí je patrně dostatečná. Jinak co se mě týká, pořad nevyhledávám, příliš mi navozuje vzpomínky na osobní a výrazně neoblíbené zážitky; spolu s Okamurou tedy: To se mi zrovna nelíbí. (07.04.2011)