Habermannův mlýn

Česká kinematografie na tom ještě není tak špatně, jak si většina z nás myslí, když dokáže vyprodukovat takto kvalitní film. Aby však podobně silný snímek vznikl, musí být splněno několik důležitých podmínek. Tak například se nesmíme pokoušet natočit komedii, protože těch opravdu vtipných a inteligentních bych od revoluce napočítal na prstech jedné ruky vysloužilého truhláře. Dále je důležité mít po ruce silný příběh (nejlépe podle skutečné události), téma, které osloví mlsné tuzemské publikum. A v neposlední řadě není od věci, aby se látky chopil talentovaný režisér. Buď někdo z nastupující vlny (napadá mě např. David Ondříček) či nějaký zkušený matador ze staré školy, jako je právě Juraj Herz. Habermannův mlýn splňuje všechny výše uvedené body a proto je pro mě skvělým zážitkem. Nebojme se točit vážné filmy a klidně i v koprodukci, protože tohle ještě pořád umíme, tady je naše parketa. Při závěrečné, soudružské Hrycově hlášce o pakování těch německých sviní, mi přeběhl mráz po zádech. Z bláta do louže. P.S. Karel Roden je právem nejuznávanějším českým hercem současnosti. (29.01.2015)

Nevděk světem vládne a každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Habermannův mlýn je velkolepé české drama, jehož úplný a silný zážitek podmiňuje fakt, že jde o příběh podle skutečné události. Skvěle natočené, ideální stopáž, výborní herci, z nichž mnozí ztvárňují role, ve kterých je neznáme, výborná atmosféra, jež ke konci houstne, hudba, která dodává scénám větší hloubku a již zmíněný děj utvářející pohled na nespravedlnost, ubohost, brutalitu a zaslepenost lidí. Na jedné straně fanatičtí němečtí vojáci a na druhé samozvaní soudci, jimž není nic svaté. Při posledních minutách snímku by se jeden styděl zato, že je Čech, resp. že je člověk. (06.11.2010)

na české poměry velmi dobrý film, s uvěřitelnými hereckými výkony a pro mně jako čecha dost nepříjemným dějem. Když jde lidem o peníze, nezastaví se před ničím ani ti celou dobu slušně vypadající jedinci. A ani Češi. Krutý příběh, smutný příběh, ale jsem rád, že byl připomenut. Všechny národy mají svou temnou část historie. Technicky zvládnuto taky výborně, bylo zajimavé sledovat německé herce mluvit. (27.06.2011)

Před zhlédnutím jsem četl mnohé recenze (za nejlepší považuji tu od Vojtěcha Ryndy na Lidovky.cz) a rozhovor s Josefem Urbanem, autorem původního scénáře. Takto "teoreticky vybaven" jsem přistupoval k poslednímu režijnímu počinu Juraze Herze, abych nakonec dal za pravdu všem výtkám i uznáním, které se na Habermannův mlýn snesly. V podstatě vše už bylo o tomto filmu napsáno i řečeno, není tedy důvod opakovat stokrát opakované poznatky. Postsynchrony jsou skutečně mizerné, herci výborní (především Roden a Hrušínský), potenciál silného námětu není zužitkován naplno, kamera, výprava i hudba jsou skvělé, a ta katarze na konci se taky najde. To nejlepší, co asi lze k tomuto filmu napsat, je doporučit jeho zhlédnutí, aby si každý udělal názor sám. Osobně patřím k divákům, které Habermannův mlýn bohužel příliš neoslovil. Přesto je vznik tohoto filmu bezesporu záslužný počin, stejně jako Wajdova Katyň z r. 2007, se kterou je Habermannův mlýn občas srovnáván. Wajdovo zpracování jedné traumatické kapitoly z národních dějin střední Evropy mě ale oslovilo více. (04.06.2011)

Efektně vystavěný film se zřejmým protičeským ostřím, byť v tomto případě i s patrnou snahou o vyváženost, ztroskotává - podobně jako Jakubiskova báthoryovská látka - na doložených faktech a skutečnostech, jež ani zdaleka nejsou černobílá a Čechům jednoznačně příznivě nakloněná. Je to o to horší, že právě závěr filmu, odkazující na hajného Březinu, se do formy uměleckého dokumentu vávrovské ražby přímo tlačí a vnucuje. Skutečný Habermann z Bludova byl o zhruba 10-12 let starší, během války jednoznačně pročeský a v mnoha ohledech tajemný. Jeho žena byla "árijská Němka" ze smíšeného manželství. Oba se během První republiky hlásili k oficiálnímu aktivistickému československému němectví. Habermann byl zavražděn Čechy, nestal se však obětí pogromu a davové psychózy, ale pokoutní a nesmyslné vraždy. Jméno vraha je známé a soudně i policejně doložené, ale nepotrestané pro vrahovo člemství v KSČ (?). Transfer rodiny Habermannových byl podle všeho v rozporu s tzv. Benešovými dekrety. Ředitel Pospíšil byl odbojář, dokonce předseda ilegálního okresního Národního výboru a posléze komunistický politický vězeň, propuštěný z vězení až v r. 1966. Starý farář byl ve skutečnosti před koncem války nacisty zatčen pro svou odbojovou činnost. Mladší Habermannův bratr je výmyslem; Habermann měl ve skutečnosti dva starší bratry, kteří tragicky zahynuli ještě před válkou, do wehrmacht však museli narukovat oba jeho synové. Hajný Březina byl ve skutečnosti místní vysokoškolsky vzdělanou celebritou, která udržovala kontakty např. s ilustrátorem Němcové BABIČKY, ilustrátorem Adolfem Kašparem. V tomto výčtu by se dalo dále pokračovat. Um, který vložil Herz do svého díla, je tak závažně devalvován mizerným scénářem, který šustí výpůjčkami a papírem. Ve filmu zcela zanikají události druhé světové války, ale také velmi dobré herecké výkony představitelů titulních postav. Nebýt Herze, skončil by MLÝN v uměleckých rozvalinách. Zůstává otázkou, v co nakonec rozporuplný pocit, vyvolaný tímto nedopečeným příběhem virtuální tragédie, nakonec ve veřejném mínění vyústí. (31.10.2010)