Habermannův mlýn

Především mám pocit, že musím pochválit snahu o pravdivost a odvahu do tohoto témětu vůbec kousnout. Mám však pocit, že zde scénárista a režisér rozehráli více příběhů, než pak byli schopni opravdu pocitvě a do hloubky sledovat a zobrazit. Postupem minut se mi film jevil spíše výčtem toho, co se všechno v Sudetech v těch dobách stalo nebo mohlo stát, ale prožít si to spolu s postavami - k tomu mě jaksi nepustili. Vím, že 4 hvězdami trochu přidávám. (10.04.2011)

Když jde o mlýn, vždycky se něco semele. Ač je toto téma omíláno stále dokola, ukazuje pan Srdce zdařile i odvrácenou půlku prdele - národ ustrašených přizdisráčů a vymleté lůzy, kteří umí "ušlechtile" spustit náhon jen v případě, kdy jim nikdo nestojí na krkavici a jsou v přesile. To je pak docela mela a všichni jsou nemilosrdně hozeni do jednoho pytle. Na oddělování zrna od plev nikdo ani nepomyslí a jen ten opravdový, jedovatý námel přežije bez úhony každý režim, aby mohl dál mlít naprázdno pantem o národní hrdosti a vyšších ideálech. (18.11.2010)

„Skončí to na cintoríne. Inde to skončiť nemôže.“ Ak by sa ma niekto spýtal, či je to dobrý film, odpoviem áno. Ale chýbalo mu niečo, čo by ma „naozaj“ strhol. Mám pocit, že sa režisér Herz (SPAĽOVAČ MŔTVOL, PANNA A NETVOR, TMA) príliš spoľahol na to, že téma „sudetských Nemcov“ je silná tak akosi sama osebe a nič k nej netreba pridávať. Lenže celovečerný hraný film nie je dokument. Ľudia sa niekedy správajú ako zvery, často sa môže stať vaším najväčším nepriateľom váš priateľ a vojna z nás robí odpudivý hnus, ktorého smradu sa nikdy nezbavíme. Ale, nuž, to všetko už viem, pán Herz. Asi toľko k mínusom. Plusom je viac: atmosféra mestečka v zovretí krásnych vlhkých lesov, dialógy, jednoducho napísané komplikované postavy a zaujímavé herecké obsadenie. Paradoxne, najlepší z neho (Karla Rodena pokladám za jedného z najlepších žijúcich hercov na svete, stačí mu stáť v zábere) hrá podpornú roličku, no tvorcovia akoby si až uprostred nakrúcania uvedomili, aké eso majú v rukáve a tak je jeho postava vo filme častejšie, než by sa patrilo. Asi strelím od buka, ale ak by Roden nehral hájnika, ale mlynára, bolo by to lepšie. (21.02.2011)

Nikdy bych si nepomyslel, že místo tripu na kole s kámoškou, na který jsem se tak těšil, se budu dívat na český válečný historický film:-D Nu což, už se stalo, film to byl celkem obstojný, nikoliv natolik, abych si ho někdy pustil znova. Beru ho pouze jako průměr, což možná bude tím, že tento žánr není můj vyvolený, ale nemusí to tím být. Může to být tím, že mě tam moc scén nijak vážně nezaujalo, a celkově mi ten děj nepřipadal nikterak dechberoucí, vůbec mě nedostal do děje, nezažral mě jak by měl, což u těchto filmů požaduju. (05.06.2011)

Efektně vystavěný film se zřejmým protičeským ostřím, byť v tomto případě i s patrnou snahou o vyváženost, ztroskotává - podobně jako Jakubiskova báthoryovská látka - na doložených faktech a skutečnostech, jež ani zdaleka nejsou černobílá a Čechům jednoznačně příznivě nakloněná. Je to o to horší, že právě závěr filmu, odkazující na hajného Březinu, se do formy uměleckého dokumentu vávrovské ražby přímo tlačí a vnucuje. Skutečný Habermann z Bludova byl o zhruba 10-12 let starší, během války jednoznačně pročeský a v mnoha ohledech tajemný. Jeho žena byla "árijská Němka" ze smíšeného manželství. Oba se během První republiky hlásili k oficiálnímu aktivistickému československému němectví. Habermann byl zavražděn Čechy, nestal se však obětí pogromu a davové psychózy, ale pokoutní a nesmyslné vraždy. Jméno vraha je známé a soudně i policejně doložené, ale nepotrestané pro vrahovo člemství v KSČ (?). Transfer rodiny Habermannových byl podle všeho v rozporu s tzv. Benešovými dekrety. Ředitel Pospíšil byl odbojář, dokonce předseda ilegálního okresního Národního výboru a posléze komunistický politický vězeň, propuštěný z vězení až v r. 1966. Starý farář byl ve skutečnosti před koncem války nacisty zatčen pro svou odbojovou činnost. Mladší Habermannův bratr je výmyslem; Habermann měl ve skutečnosti dva starší bratry, kteří tragicky zahynuli ještě před válkou, do wehrmacht však museli narukovat oba jeho synové. Hajný Březina byl ve skutečnosti místní vysokoškolsky vzdělanou celebritou, která udržovala kontakty např. s ilustrátorem Němcové BABIČKY, ilustrátorem Adolfem Kašparem. V tomto výčtu by se dalo dále pokračovat. Um, který vložil Herz do svého díla, je tak závažně devalvován mizerným scénářem, který šustí výpůjčkami a papírem. Ve filmu zcela zanikají události druhé světové války, ale také velmi dobré herecké výkony představitelů titulních postav. Nebýt Herze, skončil by MLÝN v uměleckých rozvalinách. Zůstává otázkou, v co nakonec rozporuplný pocit, vyvolaný tímto nedopečeným příběhem virtuální tragédie, nakonec ve veřejném mínění vyústí. (31.10.2010)