Život za časů války

LFŠ 2014: Na Life During Wartime sa skutočne neoplatilo vstávať na 8:30. Ani som naň nevstával, no keď už som bol hore, išiel som sa pozrieť a to bola chyba. Film je podľa mňa nudný, vleklý a z mojej strany nepochopený. Je z roku 2009 no mne prišiel minimálne tak 20 rokov starý. Ak má toto odrážať americko-židovskú súčasnosť, tak to sme pekne v keli. (01.08.2014)

Solondzova cesta od 10 k 5, resp. aký je rozdiel medzi šťastím a láskou. Čo v Šťastí kompaktne fungovalo, tu pôsobí ako divácke naschvál. Mozaiku frustrovaných, uplakaných a afektovaných postáv doplnil autor poukazovaním na terorizmus, globalizáciu a opakovane na pedofíliu, čím sa v mojich očiach definitívne zaradil do skupiny režisérov prvých (a jediných) filmov, ktorí sa vracajú k obľúbeným témam, nikam ich ale neposúvajú a točia sa na jednom mieste. Prečo má byť divák autorovým terapeutom? Ja nechcem, v tomto prípade určite nie! (07.07.2010)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $356,473║ Ten suchý humor tam sadne, ostré nadávky a dialógy nepobúria, aj keď je tam toho až príliš, skôr miestami dosť pomalé vyprávanie príbehu to zbytočne brzdí. /videl v kine: 55%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010) (19.06.2010)

Solondz je jedním z nejosobitějších scénáristů a režisérů, potvrzuje to každý jeho nový film. Bohužel opakuje stále stejná témata, je dost možné, že za chvíli už bude střílet jen slepýma. Další problém jsem měl s tempem filmu, do poloviny jsem se bavil, od poloviny nudil. Škoda, že Solondz ještě trochu nepřitvrdil, od něj se to čeká. Momenty to má a já se těším na další kousek tohoto za mlada evidentně pohlavně zneužívaného režiséra. (08.05.2012)

Syn, cca 12 let: Jsi ještě pořád vlhká? Matka: Ne, ne, utřela jsem se papírovým kapesníčkem. Od časů Amerického nezávislého léta, pravidelného prázdninového pásma na ČT 2 blahé paměti, považuji Todda Solondze za klasika, jehož filmy jsou sice trochu vyhrocené, ale sliz současné středostavovské Ameriky nahlížejí zajímavě. Life During Wartime rozvíjí motivy Solondzova známého Štěstí, především rodiny, jejíž hlavou je sympatický pedofil, prznící ohleduplně synovy školou povinné kamarády. Tatínek opouští vězení a to je Solondzova příležitost opět porušit různá tabu kladením nepříjemných otázek, zda je běžně hranice mezi normálním a zvrhlým vede skutečně tudy, kde je obvykle vnímána. Lidskost mlsného tatínka ilustruje každodenní, nezáviděníhodný zápas s vlastními sklony a ostře kontrastuje se spontánně jalovým, zdánlivě zdravým stylem dokonale čisté maminky. Kde je Kolonin? Pod antidepresivy, hned vedle antikoncepce. Málokdy vyjde z příběhu s morálním přesahem v nejpříznivějším světle usvědčený pederast. Politický rozměr, naznačený v titulu, ubíhá na pozadí jako neurčitě hrozivá kulisa: Volil Bushe a McCaina, ale jen kvůli Izraeli. Samozřejmě ví, že jsou to naprostí idioti. (04.11.2017)