Ach, ty vraždy!

Hodnocení po prvním dílu. Námět je zajímavý, i když k originalitě má daleko. Ale zase je to příjemné odlehčení, a když to člověk bere spíše jako komedii, odpustí i ty nelogičnosti (a nedořečenosti), které z toho přímo bijí do očí. Na druhou stranu mi to přijde až příliš rutinérsky zpracované, což není pochvala - až na Jiřinu Bohdalovou a Pepu Dvořáka hrají všichni ostatní tak nějak unyle, jako by se jim nechtělo, podobně nemastná neslaná je režie i kamera. (24.10.2010)

Gerontofilní kratochvíle (to by se odpustilo, páč ti starci mají pořád herdek energii) s absolutně senilním scénářem (což se neodpustí, protože to celé připomíná Agathu Christie po dvojité lobotomii). Chápu, že je třeba důchodcům vysvětlit, jak se z mobilu vyndává baterie, ale opravdu je jim nutné předkládat nesmyslně řídkou kaši v podobě detektivní zápletky, která je komplikovaná jako splachování záchodu? (30.10.2010)

Největším kladem tohoto počinu je, že mě přiměl dohnat dlouhodobý rest a pro srovnání se podívat na čtyři slavné britské filmy, v nichž komička Margaret Rutherfordová hrála slečnu Marpleovou. Ach, ty vraždy! z tohoto srovnání očekávatelně vycházejí jako poražené, i když rozdíl není zdaleka tak propastný, jak bych si myslel. Hlavní chyba je dívat se na Zelenkovu sérii prismatem diváka Sherlocka nebo jedné z těch mnoha zaměnitelných "Kriminálek Bůhvíodkud". Zelenka zde i ve svých starších hrách vychází spíš z tradice nadsazených žánrových hříček Josefa Škvoreckého nebo Jana Zábrany a přizpůsobuje je konkrétní cílové skupině. Televizi sledují převážně starší lidé, častěji ženy. Tak to prostě je. To, že jsou Vraždy (nebo souběžně vysílaná Cukrárna) přizpůsobeny jejich žebříčku hodnot a způsobu chápání světa, nepovažuji za chybu, ale za vědomí, komu je výsledek primárně určen. Že se na něj dalo přesto dívat, je malý zázrak. A teď, po pokusu o mírnou obhajobu, přejdu k výhradám. Hrozně nerad to říkám, ale Jiřina Bohdalová předvedla tak nekonzistentní výkon, že seriálu ubližuje. Není to jen její vina. Zelenka jí vtiskl do ruky dvojsečnou zbraň převleků a falešných identit, které se jedna za druhou podobají jejím šaržím z minulosti a v každém díle rozloží jinak míru nadsázky nebo poměr komediální a detektivní stránky případu. Abychom mohli se zájmem sledovat různá převtělení doktorky Kalendové a fandit jí, aby nevypadla ze své role, musel by být jasněji definovaný ten základní charakter, který se za ostatní převléká. Civilní doktorka Kalendová dostala dvě berličky - zkušenost s ochotnickým divadlem a bývalou kariéru obhájkyně. Jenže není snadné věřit, že tahle nedovtipná důchodkyně, která bůhvíproč v civilu nosí okatou paruku a nedokáže přesvědčivě obelhat ani slabomyslného vnuka, někdy v minulosti vyhrála nějaký případ. Víc než co jiného jí v případech pomáhá náhoda a strategicky rozmístěné postavy drben, které jí na požádání recitují zřejmě předem připravené životopisy podezřelých. Právě tyto momenty seriál naneštěstí nezahrnuje pod proklamovanou nadsázku, právě zde se tváří vážně a právě to silně snižuje kredit hlavní postavy jako respektuhodného detektiva. Jinak musím říct, že případy samy o sobě mi nepřipadají tak pitomé, jak jsem si přečetl v několika komentářích, Zelenkovo obsazení kompletního ansámblu všech jeho her (Preiss, Němec, Postránecký, Kostka a další obvyklí podezřelí) stále šlape jako hodinky a kupodivu mi nepřekážel ani tolik proklínaný Václav Jílek. Jeho štěněcí vyjukanost a průzračně naivní projev jsem se rozhodl považovat za obětování se předepsané roli za cenu vlastní sebeúcty. :) Celkově jde o mírný nadprůměr. 60% (27.11.2010)

Na rozdíl od jiných zastávám názor, že český pokus o slečnu Marplovou se vydařil a na světlo světa se proklubala zdařilá česká detektivka nadaná slušnou invencí scénáře, dobrou dramaturgií Hustolesové a zasvěceným odborným poradenstvím plukovníka Komorouse. O polistopadovém Česku to vypovídá mnohé stejně jako o košatém herectví Jiřiny Bohdalové. Za vyzvednutí stojí i František Němec jako noblesní šéf kriminální policie. Jednotlivé díly jsou i fabulačně, i dialogicky dobře ztvárněny a celkově s úspěchem balancují mezi příběhovým a epizodickým seriálem. Dílčí kolísání nepřesahují únosnou mez. Jak se říká, i mistr tesař se někdy utne. Tentokrát ale šťastně a vydařeně. (23.06.2022)

Šišlající detektiv(ka) může snad vzniknout jen u nás. Prý logická indukce a dýmka, pche... Že je detektiv jelimánek, bych i přežil, ale že je to nuda už ne. Prví díl: 1 *. ------- 2. Díl snad ještě nudnější než ten první, tzn. že velmi nudný. Prvek napětí je všeobecně považován v detektivním žánru za velmi žádoucí. Bohužel, scénáristi této vypečené televizní minisérie si to očividně nemyslí. A tak zvolí columbovské vyprávěcí schéma: první půlku "filmu" se velmi únavně dozvídáme okolnosti vraždy a dokonce i jejího pachatele. Což o to, Columbo uměl podezřelé, které mimochodem odhaloval také na základě tvrdé statistiky, psychicky zničit a donutit k přiznání. (Činil tak směsí logické indukce a denodenního opruzování, ale to bylo na seriálu právě zábavné.) Zato Bohadalová aka Kalendová nikoho neničí, tedy kromě diváka, samozřejmě. V druhé půlce se opět velmi velmi únavně divák dozvídá naprosto a přesně totéž jako v půlce první, i když vraha už zná!!! (Největším tajemstvím je ostatně již od prvního dílu fakt, jak si tak děsný ňouma, jako je hlavní vyštřovatel, mohl nabrnknout nějakou holku.) Domnělá detektivka tedy směřuje spíše k dramatu, nebýt pateticky anachronické role profesora (Preiss), jejíž důvěryhodnost byla podrobena zkoušce již v románcích červené knihovny za první republiky. Ani v tomto dílu nechybí převlečená šišlající Bohdalová, jež se dokonce vydává za sociální pracovnici, což vytočilo Magyar. Měním hodnocení na odpad. ------- (25.10.2010)