Liverpool

Nejzajímavější a nejsilnější to je ve chvíli, kdy hlavní postava dojede do cíle své cesty. Klidně bych napsal kam, když už to zdejší obsah vykecal, ale je to spíš ke škoda, protože první polovina se právě snaží sázet na to, že divák neví, kam ten chlap přesně míří. Každopádně od téhle části to má něco do sebe a dokáže to i docela dobře vyprávět pouze skrze obraz. Škoda jen, že Alonso nešel v těch postavách o něco víc do hloubky, protože pak by to na mě určitě fungovalo o něco víc. A čím víc skrze obraz než slovy, tím líp. Blbé ale je, že se Alonso ani nesnažil v tom něco budovat a je to na tom dost znát. Jako ano, to svoje vyobrazení životní rutiny se tam snaží nějak budovat, ale jen ji zobrazuje a ani se nesnaží s ní nějak víc pracovat, i když by to tam šlo úplně krásně. Ono je to vůbec hodně založené na vlastní interpretaci každého diváka, jak si to jen tak plyne a přitom se to každou scénou tváří jako těžký art. Jenže já tohle nemám rád. Od (uměleckého) filmu čekám více či méně jasnou výpověď, vizi či pocit, který tím chce zprostředkovat, ale tohle je dost založené na domýšlení si okolností a pozadí. Největší fandové slow-cinema filmů ale budou právoplatně nadšení, protože i když nejeden záběr trvá déle než by měl, má to přesně tu atmosférou, jakou to má mít. Jen je škoda, že to stojí skoro jenom na tomhle. Btw, dlouhou dobu jsem vůbec netušil, proč se to jmenuje Liverpool, napadla mě jen určitá paralela s tím, že je to průmyslové město a tady každá postava pracuje rukama, ale konec mi to poměrně dostatečně a zajímavě objasnil, ačkoli opět tomu pozadí za tím moc nerozumím. Chtělo na tom prostě ještě zamakat, ale to by o to muselo někomu jít... Teď když nad tím přemýšlím, dochází mi, že z toho mám úplně stejné pocity, jako kdysi když jsem začínal s tvorbou Pedra Costy, takže si budu muset určitě od Alonsa ještě něco pustit. 3* (05.01.2022)

Příběh-nepříběh o třech dějstvích: Loď - Cesta - Doma, přičemž v posledním z nich se hlavní hrdina ztrácí a zůstává jen běžný život na vesnici. Ten je pro nás poučný sám o sobě; můžeme si nejspíš říct, že kdyby se zrealizoval plán na přesídlení (odsun) Čechů do Patagonie (Batalandu) po Hitlerově vítězství, asi bychom si zvykli žít i tam (dneska stejně celý den sněžilo a teploty se ráno pohybovaly pod nulou)... Současný film osciluje mezi "opulentním" a "redukcionistickým" přístupem (složité převádí na jednoduché; celek pouze jako soubor částí). Pojem "redukce" je významný nejen pro (tento film, ale i pro jiné druhy umění (třeba hudbu nebo filosofii, kterou rovněž řadím mezi uměni). Podobně se o filmu vyjádřil i Eodeon *****, z něhož cituji: "zdůrazňuje hodnotu každého záběru pro vyprávění a rovněž hodnotu jeho postavení mezi ostatními, a proto svádí diváky důsledně si všímat i montáže. Spíše než jiné filmy nás ponouká tázat se, proč v této chvíli přenesl pozornost jinam."... Nejprve jsem se domníval, že půjde o popis cesty tak, jak utkvívá v naší paměti po delší době: různé, (vetšinou chronologicky) neuspořádané úseky, různých délek a různých (dnes už sotva pochopitelných) významů; únavně dlouhé balení, krátká expozice v baru, atd. Později, když se ukázalo, že nejde jen o hrdinu, a pak, když se hrdina z filmu zcela vytratil (v podstatě byl vyhnán, vyobcován), doznal film existenciálně přesahující význam. Pozn: K samotnému Farrelovi nejspíš zaujmeme typicky ambivaletní postoj, jednak s ním "sympatizujeme" jako s jedním z nás, na druhé straně je nám úplně cizí. Liverpool se tak řadí do bohaté "existenciální" literatury, do šuplíku s "camusovskou" nálepkou Cizinec. (19.04.2017)

V živote som nevidel takú jalovosť ako bol Liverpool. Teda riadna konina, z ktorej som si odniesol veľký shit. Režisér diváka mučí ultra dlhými nič nehovoriacimi zábermi, v ktorých som postrádal akýkoľvek význam. Pozerať 10 minút na postavu, ktorá robí základné ľudské úkony ako je jedenie, obliekanie, fajčenie v nejakom bezďáckom rozbitom buse to je ozaj hardcore. Nulový príbeh, dokopy 15 súcich viet, ktoré tam zazneli a odporná hnusná predpotopná statická kamera, na ktorej sa snáď učil štáb točiť je proste nehorázna nuda najväčšieho kalibru. Nazvať tento potrat umením je priam urážka pravých artfilmov! (26.06.2009)

1-tento film urobil reziser sposobom,ktory mu bol blizky. 2-rukopis tohto filmu mi nie je blizky 3-na projekciu by ste si mali vziat niekoho,kto je vam blizky 4-ak nemate nikoho po ruke,sadnite si k vychodu,ktory je vam blizky ja som si,bohuzial,sadol do stredu:-) ale podarilo sa mi splynut pripojit so skupinkou rusiacich ludi svojim odchodom...a odisiel som na net,ktory mi bol blizky a napisal tento komentar.o par minut odchadzam na balkov film pokoj v dusi.hadam ho tam najdem:-) (25.06.2009)

Film dlouhých záběrů a interpretační svobody. Alonsovi patrně šlo spíše podání obrazu jakéhosi místa kdesi hluboko v zasněžené pustině a obyvatel, kteří zde žijí, než o to vyprávět příběh, a tudíž sdělit nějakou konkrétní explicitně vyložitelnou myšlenku. I přesto, že takový styl pojetí filmu mám rád a nedělá mi problém nechat se strhnout pomalým tempem a táhlými záběry, u Liverpoolu jsem byl pořád nějak na pochybách, jestli to pan režisér tak úplně zvládá. Jestli do těch obrazů dokázal vtisknout duši dotyčného místa a jeho obyvatel. Alonso v diskuzi po filmu říkal, že jeho film možná plně oceníme, až si za několik dnů vzpomeneme na to zvláštní místo hluboko v horách a na obyvatele, kteří tam žijí. Ale já si na ně po pár dnes už skoro vůbec nevzpomínám. [LFŠ 2010] (01.08.2010)