Syn Ružového pantera

To, co tu nejde přehlédnout, je, že tu 55letá bohyně Claudia Cardinale vypadá tak na 40, max. na 45. Na rozdíl od všech předchozích dílů tu vyšší pozornost dostane Dreyfus a taky se tu objeví Kato. Celé je to vlastně taková nastavená kaše o tom, že starý dobrý Clouso zasemenil do lugašské princezny Jasmíny a byla z toho dvojčata. Jeho syn Jacques Gambrelli je místní velmi trhlý seržant, ale to už je spíš na pokraji trapnosti. No co už, koukat se na to dá, jednou. (18.05.2022)

Jasně, snaha oživit jinak komerčně úspěšnou sérii Růžového pantera tady byla zase a těch pokusů bylo několik. Neujal se žádný. Jacques sen opravdu podobá Clouseaovi, protože je stejný nešika. Stejný a přitom totálně jiný. Situace, do kterých se dostává jsou spíše na hranici trapnosti. Sám Roberto Benigni situaci nezvládl. Nevypadá na první pohled jako komediální herec a ani jednotlivé scénky nedokázal zahrát. Taky hlavní dějová linka není nijak zvlášť propracovaná. Zapojení Claudie Cardinale mělo být asi spíše tahákem pro diváky, jinak to žádný valný smysl nemělo, protože s hereckou úlohou, kterou dostala, si mohla poradit jakákoli herečka. Tam žádný prostor pro invenci nebyl. To je problém celého scénáře, že nenabízí nic objevného, nic nového. Že syn padá, zakopává nebo se snad mlátí Katem je už ohrané a ani to R. B. nedělá zábavně. I role inspektora Dreyfuse je zvláštní. Dříve se ze všeho Clouseovského mohl doslova pos.at a najednou mu nevadí, že syn je stejný packal a způsobuje mu nepříjemnosti a to i zdravotní. Naopak mu vlastně fandí. Opravdu by mě zajímalo, zda tyhle pokusy stojí producentům za to. (08.06.2022)

Roberto Benigni ztvárnil podle mě po Sellersovi nejlepší Closeauovskou variaci. Burt Kwouk jako Cato potěší, stejně jako profesor Auguste Balls v podání Graham Starka nebo jako vždy skvělý čecho-angličan Herbert Lom. Jenom nechápu jak to je s Claudií Cardinalovou. V prvním Růžovém panterovi hrála lugašskou princeznu a tady hraje Marii Gambreliovou, kterou v Closeauovi na stopě hrála německá hvězdička Elke Sommer. (03.02.2007)

Na desiate výročie od uvedenia do kín posledného pantera (Kliatba Ružového pantera, 1983), sa na scéne zjavilo toto čudo. Jedno sérii treba uznať. Istým úchylným spôsobom ma veľmi baví sledovať, ako sa menila, akým spôsobom sa vyvíjala, ako s ňou narábali tvorcovia behom desaťročí. Z galantnej, decentnej krimikomédie s Davidom Nivenom v titulnej úlohe, sa už v dvojke stal bláznivý spin-off Sellersovho Clouseaua. Neskôr ho pre-obsadili Alanom Arkinom. Katastrofa. Po ňom sa vrátila pôvodná partia Edwards/Sellers a vznikli najlepšie diely. Následne Sellers nečakane zomrel, čo však nezabránilo vzniku ďalších filmov (použili sa staré scény a vystrihnuté pasáže z minulých dielov) a začalo sa nezmyselne hrať na paranoickú strunu, že Clouseaua možno nezomrel počas leteckej havárie. Po pravde pátral jeho americký náhradník. „Nezmyselne“ preto, lebo Sellers bol v tom čase už dávno mŕtvy, takže „asi“ každému muselo byť jasné, že sa proste nevráti, že je mŕtvy naozaj. Keď čuduj sa svete ani toto nevyšlo, prišli tvorcovia s nápadom ponúknuť svetu... Clouseauovho syna! Talianskeho! A nezahral si ho nikto iný, než tamojší šialený štyridsiatnik Benigni. Ten sa pre podobné úlohy narodil podobne, ako Pierre Richard, ale toho som mal vždy oveľa, oveľa radšej. Scenár nie je žiadny zázrak. No to asi neboli ani scenáre k najlepším dielom so Sellersom. Boli však pozliepané z výrazných scén. Tie v Synovi Ružového pantera absentujú. Celé je to fajn (ak uvážime, že bez Sellersa to proste už tak nejak principiálne nie je ono), ale nejedná sa ani o žiadny výnimočný komediálny zázrak. Vlastne som sa skoro vôbec nebavil a z toho dôvodu dávam len 2*. Objektívne by si to možno zaslúžilo tri, ale pravdepodobne sa zhodneme na tom, že nie je dobrý nápad dávať 3* komédii, pri ktorej sa človek nesmeje. Potešilo ma každopádne, že scenáristom sa podarilo nájsť spôsoby, ako do hry vrátiť obľúbené postavy Dreyfusa a Cata, ktoré by sa tu teoreticky bez Sellersa vyskytovať nemali. O réžiu sa opäť postaral Blake Edwards, ktorý sa podieľal i na scenári, s ktorým mu pomáhal syn Geoffrey. V rokoch 2006 a 2009 sa objavili dve americké verzie so Steveom Martinom a odvtedy je séria mŕtva. Na ústredný panterovský song sa podarilo nahovoriť Bobbyho McFerrina. (02.01.2024)

"Kreslený panter, v hrobě sebou mele... Četníku Gambrelli, jděte do prdele!" Filmová rukavice naruby, motokolo vtipu uvíznuté v betonu a růžový junior na pár pohlavků. Zatímco praotec všech obávaných inspektorů Jacques Clouseau byl milý nešika a zábavný popleta, ovšem gentleman každým coulem, navíc s neochvějným přesvědčením o svých vyšetřovacích schopnostech, jeho potomek je jen ubohý tajtrlíkující trapák. Herecká bohyně ve výslužbě Claudia Cardinale se nechala oplodnit zmraženým spermatem zesnulého Petera Sellerse zbytečně, jejich filmový syn se nepotatil. Život je krásný je krásný, o tom žádná, ale prznění klasiky je ošklivé. Co by asi říkal číšník Guido například na pokračování táborové hry na schovávanou, na jejímž konci by hlavní výhrou nebyl tank Sherman, ale německý Panther, růžový? Asi by i on dostal tik do levého oka. A šmytec, jen se rozčiluju a zbytečně si tupím komentátorský brk. Slovy z bolestně infantilní postelové scény, při hře na doktora: "Miluji ženy, všechny druhy." "Ach můj bože!" Naprostý souhlas. Bože můj... (24.05.2022)