Norské dřevo
Noruwei no mori
Norwegian Wood
Réžia:
Anh Hung TranScenár:
Anh Hung TranKamera:
Mark LeeHudba:
Jonny GreenwoodHrajú:
Ken'iči Macujama, Rinko Kikuči, Kiko Mizuhara, Tecudži Tamajama, Kengo Kóra, Eriko Hacune, Tokio Emoto, Reika Kirišima, Kentaró Tamura, Haruomi Hosono (viac)Obsahy(2)
Filmová podoba knižního bestselleru Haruki Murakamiho vypráví stejně jako kniha příběh o nostalgii lásky, ztrátě a probouzející se sexualitě. Děj se odehrává na konci 60. let v Japonsku na pozadí studentských bouří. Toru Watanabe je tichý a uzavřený vysokoškolák, který se v Tokiu znovu potkává s křehkou Naoko, přítelkyní z dětství. Jejich vztah se postupně prohlubuje, zároveň je ale vystaven rostoucímu tlaku minulosti, kterou poznamenala tragédie jejich společného přítele. Během divokých nočních večírků, na které Torua bere jeho kamarád Nagasawa, potká Toru impulzivní mladou ženou jménem Midori. Ta mu razantně vstoupí do života a Toru Watanabe se ocitá v situaci, kdy si musí vybrat mezi dvěma ženami, mezi vášní a svými principy, mezi budoucností a minulostí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (223)
U tohoto filmu jsem si fakt uvědomila, jak je hudba ve filmu důležitá, nemluvě o dialozích. Divnější film jsem ještě neviděla a podle mě to byla ... sebevražda, depka, sex, ticho, depka, sex, ticho, sebevražda..... Asi jsem nepochopila co bylo cílem tohoto filmu, něco mi tam chybělo a v mnoha věcech jsem se ptala sama sebe, o co jde? Bylo to tak divné že to bylo svým způsobem zajímavé svou zvláštností. ()
Předlohu jsem četl, moc z ní ale nezbylo. Anh nechal jenom zásadní momenty a celé to nějak poslepoval. Ten kdo ji nečetl, bude asi občas řádně zmatený (Proč třeba najednou Midori řekne, jestli by ji nevzal na porno, proč se urazí; kam a proč se Watanabe vydá po smrti Naoko; kod je to Extrém, co se stalo s Reičiným manželem a dcerou atd. atd.). Navíc je to pěkná nuda. - 60 % ()
Sednout si v kině doprostřed sálu byla obrovská chyba. Aby jsme nerušily ostatní, rozhodly jsme se vytrpět film až do konce. Sem tam jsme si poslaly útrpný pohled a při cestě z kina se navzájem ptaly... ,, Co to jako mělo být?" A já tomu filmu dávala nějaký naděje! Příčí se mi dát odpad, protože v tom filmu přeci musí něco být... No ne? Každopádně se jednalo o jeden z nejhorších (ne-li nejhorší) "kinových" zážitků mého života. Kdybych přečetla knihu, bylo by to lepší? To už je fuk. ()
Co říct...krásné, drsné japonské romantické drama. Mám rád Japonskou kinematografii, jen mi vadí stopáž těchto filmů. Klasických evropských 90 minut by bylo akorát... ()
Ani tomu tolik hvězd dát nechci. ()
Něžně rozláčněné téma, plné svůdnosti a charismatických postav, se spoustou detailních záběrů a jemným okem kameramana, adekvátní hudbou a promyšlenými střihy..tak přesně takové to nebylo. Naprosto dechberoucí kniha zpodobněná do prazvlážstně se linoucího příběhu bez síly intenzity knižního námětu...achjo ()
Otřesně nepovedená adaptace románu Haruki Murakamiho. Jako kdyby se američan pokoušel natočit umělecký film. Je to velký kýč a nuda. ()
... Mohlo to být hvězdiček pět, kdyby to pořádný spád a grády nedostalo až po první hodině. Jinak typicky japonské= nestravitelné pro každého. Zase trochu jiný pohled na vztahy a sex, než je ten náš evropský... No, jestli přímo pohled, to nevím, dobrá, každopádně tady, když se chce někdo nimrat ve vztazích, natočí o tom buď pseudointelektuální, nekoukatelný drama nebo prapodivnou komedii. Takže pro mě rozhodně příjemná změna. ()
Bylo zajímavé pozorovat to, jak si filmaři poradili se zfilmováním této knížky od Haruki Murakamiho a můžu říct, ze některé scény bych bez přečtené předlohy určitě nepochopila. Bohužel děj je místy až moc trhaný a nenavazující, ale aspoň si konečně dokážu představit, jak by mohly vypadat postavy a místa popisované v knize, protože tomu je věnovaný dostatečný prostor. Určitě doporučuju nejdřív přečíst knihu a až potom kouknout na film. ()
Uťahaný snímok, krásne nasnímané scenérie, zaujímaví herci a príbeh, ktorý sa mi páčil. Som cieľová skupina a dlhá stopáž mi nevadila, ba naopak, k téme, ktorú spracovávala bolo potrebné nahliadnuť do hĺbky duší postáv a to sa veľmi dobre podarilo. ()
Že lze z knihy udělat ještě větší sračku jsem tedy netušila. Druhý nejprodávanější bestsellerový emo příběh hned za Twilight. S tím rozdílem, že v tomto se zasebevraždí valná většina hlavních postav (pokud přičtete i vedlejší postavy z knihy dostaneme se na číslo cca 7 utrápených emáků). Opět děkuji za možnost posouvání při přehrávání. ()
Rozvleklé melodrama plné zasněných pohledů, pomalých záběrů, přírody, podbarvené depresivní vážnou hudbou. Murakami napsal hezkou knížku, výjimečnou svojí atmosférou a stylem vyprávění, ne však nějakým extra složitým příběhem, který by se dal zfilmovat. Na této knize není prostě co filmovat a tento film je velká nudná chyba. ()
Nepopírám, že mám rád japonskou kinematografii, byť nejsem určitě žádným znalcem. Dlouho jsem nechal na poličce dývko, než jsem jej vložil do přehrávače, asi nějaký ten rok... Začátek byl pro mne rozpačitý, protože nejsem znalcem knihy, ale čím víc se děj ubíral do hloubky, nechal jsem se jim pohltit. Japonsky vycizelované do nejmenšího detailu, avšak místy s evropskou hudbou, která film neobyčejně okořenila. O záběrech kamery ve splynutí s přírodou je snad zbytečné se zmiňovat. Tohle není žádná sladkobolná romantická slátanina, ale melancholické, existencionální a depresivní drama...., kdy až tak nějak po Japonsku se na závěr tlačilo moc na pilu. Osobně bych IMHO o pár minut film prostříhal, ale možná zase třeba doplnil o jiné chybějící sekvence. Na druhou stranu v dlouhých záběrech, kdy se "nic" neděje, se rodí to právě pravé jho. (Ještě si neodpustím malé pousmání nad komentáři, že někteří fanoušci filmu mají problém se vyznat v japonských obličejích, kdy s jistotou jeden rozliší, alespoň pohlaví ;-) ()
Kniha *****, film **. Nečíst knihu, vůbec bych netušil, o čem film je... ()
Velmi příjemné překvapení! Murakamiho román jsem před mnoha lety četl a jako fanouškovi mi vůbec nevadí, že se Tran hlavně soustřeďuje na ústřední trojúhelník a téměř se nezaobírá studentskými protesty na univerzitách. A hlavně se vyvaroval častých chyb adaptátorů knih, kteří své snímky zahlcují komentářem vypravěče a co možná nejvíce scénami z knižní předlohy. Takové adaptace bývají až otrocky věrné, ale jako filmová díla nepřinášejí pro diváka nic zajímavého. Stávají se jen ilustracemi, záznamem románu na filmový pás. Naštěstí našel Tran k adaptaci vhodný klíč a vypráví hlavně obrazem. Vynikající kompozice záběrů odrážející stavy hlavních hrdinů, skvělí herci, jako vždy zajímavá hudba Johnnyho Greenwooda z Radiohead přispívají k silnému zážitku. ()
Ten příběh má obrovskou sílu a v knize je překrásně vyprávěný, je v ní spousta velmi zajímavých a pravdivých vět ("Nikdy se nelituj, lituje se jenom póvl."). Film tak trochu kazí dlouhé rádoby emotivní/umělecké pasáže např. Toru na pobřeží. Ve filmu se psychologie postav těžko "popisuje" a Toruova postava mi případla nedokreslená, taková poloviční. Ve filmu chybí pár scén, které jsou pro příběh téměř nepodstatné (důvod, proč je Reiko v ozdravovně, Exotovo cvičení), ale klidně bych je uvítal. Přesto filmu dávám pět hvězd, ale především kvůli knize, která ve mně zanechala velmi hlubokou stopu. ()
Přiznam se, že s asijskou produkcí moc zkušeností nemam, knížku jsem nečetla a měla jsem strach, jestli to vůbec strávim. Bála jsem se zbytečně. Je hrozně příjemný ochutnat (jo, vím že to zní trochu pateticky, ale tak si já u prvních zhlédnutí filmů prostě připadam) něco diametrálně odlišnýho, hrozně mě to bavilo už jenom proto. A k tomu jsem dostala ještě ten krásnej snovej příběh Torua, Naoko, Kizukiho a Midori. Je to nádherně nasnímaný (detaily přírody), nazvučený (Beatles, Greenwood i naprostý ticho ve správnejch momentech) i zahraný. Nejvíc mi do oka padli Ken'ichi Matsuyama a krásná Kiko Mizuhara. Chjo, z tohohle se pak probrat a jít domů tichym večernim městem.... It was kinda magical. A jsem fakt moc ráda, že jsem se na to nekoukala sama doma, ale v kině se spoustou lidí, bylo to tak mnohem zajímavější (zvlášť když Naoko zahlásila tim svým slaďoučkým hláskem nějakou prasárnu:) ()
Život musí jít dál, anebo taky někdy (to) nejde, každopádně nikdy nebudeme takoví, jako jsme byli předtím. Oscilace mezi dvěma ženami symbolizujícími křehkost proti životaschopnosti, hlubokou tragiku proti braní života z té lepší stránky, minulost proti budoucnosti. Problém filmu je v tom, že duševní hnutí a motivaci složitých postav můžeme jen tušit či dohadovat se jich z krásných záběrů přírody; že se to někdy i daří, není zásluha filmu. A skoro dvě hodiny o sexu, ať už se sexem či bez sexu, to bylo na mě příliš. Film trpí bolestí mnoha špatných literárních adaptací: roztříštěnost, nezapadající scény, nerozpracované, spíše se mihnuvší postavy, okatě zející díry po vypuštěných místech. ()
Jako zkratkovitá ilustrace (která těžko může něco dát nečtenáři) ke knize by to nebylo vůbec špatné.. jó, jenže to by nesměly být některé postavy pěkně zabité (haha, neúmyslný dvojsmysl). Kašlu na ty vedlejší nebo Midori (se kterou zfilmovanou mám menší problém asi jenom já), ale co chudák Reiko?! Původně lehce trhlá, ale rozhodně sympatická paní - stala se z ní tragická šmírácká troska žadonící o sex.. pěkně zvratkovitá ilustrace teda. ()
Nebýt knížky, kterou jsem nedávno četl, tak bych asi hodnotil níž. nedokážu si totiž představit, že bych se ve filmu vyznal. Místo některých dlouhých záběrů na dva nic neříkající hrdiny bych asi potřeboval trochu více přiblížit děj, který sice nebyl nijak složitý, ale ve filmu byl podán i tak hodně zkratkovitě. Knížka mi ale vše doplnila a tak jsem se mohl spíš věnovat pěkné kameře, citlivě zvolené hudbě i pěkné výpravě, která realisticky ztvárňovala dobu 70. let v Tokiu. ()