Jasná hvězda

Tento příběh by si opravdu zasloužil být pojat poněkud dynamičtěji, tvůrci mu, kdyby chtěli, mohli vytvořit velice silnou atmosféru... ale nestalo se tak, alespoň podle mě ne. Jediná postava mi nebyla sympatická (jen švadlenčina matka byla moc milá, že se na to všechno dokázala s takovým pochopením celou dobu koukat), ve filmu bylo neuvěřitelně moc tichých (= hluchých :)) míst a i závěř zklamal, čekala jsem alespoň nějakou pointu... Hodně slabé 3* (03.04.2010)

Nádherný úvodní obraz s detailem jehly a látky, podbarvený krásnou hudbou. Na můj vkus celkově dost unylé, přestože krom oné nešťastné lásky a nelítostného souboje kamaráda básníka a jeho vyvolené, se nic nedělo, přesto mi chybělo vysvětlení některých reálií (např. proč najednou bydleli všichni ve stejném domě a zase najednou tam básník bydlet nemohl, pak padl do záhonu a zase tam bydlet mohl).... Básníkův hrob v Římě má zajímavý nápis ZDE LEŽÍ TEN, JEHOŽ JMÉNO BYLO NAPSÁNO NA VODU. (06.02.2010)

Rozevřená duše cínového vojáčka se rozprostřela po pokoji, neb současné tempo fejsbůků a němé změny slov v symboly, zajistilo neblahý pocit vojáčkův, že tahle doba lásce nepřeje, že ji hubí. Bright Star je otevřenou knihou pocitů. A můj pocit je skrz na skrz pozitivní, leč osud mě naučil, že nemám věřit dokud nedojdu konce. Trnitá cesta fialkovým polem a typickou symetrálou zamilovanosti (kontakt - nebe - pád) mi zavdala myšlenku, že člověk blbne a nemusí být v evidenci Bohnických složek. Zamilovanost je jako leporelo. Snadno se rozloží, ale těžko dává dohromady. Fanny se dostala do stavu "opilosti", ale madam Campion ji zasadila tvrdou ránu. I cínovému vojáčkovi, mě. A básník, který navzdory osudu zpíval (fantasticky uhrančivý B.W) rozžhnul pohasínající plamen víry v reinkarnaci vztahů a já mu za to zřetelně poklepal na rameno, jakože mu za to fakt děkuju a šel žít... (11.04.2010)

Film plný rýmování a básní chytajících nutně za srdce a hladících duši kulturně založeného člověka. Pokládám se za docela kulturně založeného člena naší společnosti, ale tento snímek se mi nezdál. Pominu fakt, že mi vůbec nezapadá do souvislostí posedlost Fanny módou již v tehdejší době, podobně jako mi nejde na mysl neutuchající nuda, která čiší snad z každé scény(krom scén kdy citují básně). Nikdy jsem si nemyslela, že to řeknu, ale Abbie Cornish mi jako jasná hvězda moc neseděla a Ben Whishaw je zase jediným důvodem proč jsem film přečkala vcelku bez újmy a s menším pobouřením. Pár rýmů na konec celkem skeptického komentáře: "Ničeho jsem neulpíval, ničeho jsem nemiloval, ničeho neviděl necítil, jen krásný sen si snil! Ach, proti lásce, nebi jsem byl troufalý, proti živlům i duším smrtelným k sobě spoutaným." a další "Jen vešla dovnitř, svíčka zhasla hned, v měsíčním svitu dým se ztratil lehce, zavřela dveře. Slyší duchů let, přízraky tuší na blízku i v dálce." (25.02.2013)

Ak sa chceš vyhnúť sláve, píš poéziu. To je Keats a jeho život! Je to jeden z klasikov, ktorých diela sa chvália, ale už asi nečítajú. Jeden z panteónu búrlivákov, ktorí slávu získali až po smrti. Vnútorná spokojnosť by pre neho bola prekážkou v tvorbe. Sláva pre neho bola ako žena. Bola by mu verná, keby s ňou zaobchádzal s istou dávkou ľahostajnosti. Sláva ale neprišla, bola len ilúziou, pominuteľnou a nestálejšou ako vánok. Jedinou istotou mu bola Fanny, jeho múza, éterická bytosť. Tento vzťah sa lepšie zobraziť asi nedá. Najlepší film Jane Campion. (04.02.2017)