Japonský příběh lásky a nenávisti

,,NEMÁM PENÍZE, ALE MÁM SVOJI HRDOST“...... /// Tohle je Japonsko! Šestapadesátiletej rebel Naoki průvodcem kapitalistickým systémem třetí nejbohatší země světa. Škoda, že dokument nahlíží víc do života Naokiho a Joši, než do života Japonska. Jasan, jejich vztah, kde ona ,,jede“ na tři práce a on na poloviční úvazek je zajímavým načíhnutím do soukromý, který odráží tamní poměry, ale já bych si přece jen dal víc toho divadla každodenního života, pracovišť, který jsou jedna velká rodina či systému, kterej je (ftipně) přirovnán ke komunismu, jenž si hraje na kapitalismus. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímá mě, kolik hodin denně pracuje takovej pracující Japonec. 2.) Nechápu, proč to každej rok dobrovolně zabalí cca 30 litrů šikmejch vočí. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (04.04.2013)

Hodně otevřená zpověď japonského páru, příslušníků "nové rozrůstající se vrstvy v japonské společnosti, tzv. nejchudších pracujících", žijícího v maličkém bytě bez oken a i přes tvrdou práci v několika zaměstnáních neustále balancujícího na hranici chudoby. Dokument je to opravdu ostrý a kritický, ukazující, že západní kapitalismus v kombinaci s východní mentalitou (výsledky, výsledky, výsledky) a tradicionalismem produkuje navenek vyleštěné bohatsví, ale ve skrytu nelítostně drtí a vysává obyčejné lidi, kteří bez dostatečné sociální záchranné sítě mohou v mžiku skončit jako bezdomovci (nebo sebevrazi). (22.06.2012)

Zapomeňte na hrdě se tyčící Tokijskou věž, hypermoderní infrastrukturu, luxusní restaurace a rej světel a barev. Tohle v Cestománii neuvidíte. Realistický, krutý, smutný i nevěřícný pohled na odvrácenou tvář japonské společnosti. "Hrdinům" budete držet palce po celou dobu a doufat, že vás v této fascinující zemi potkají jen výše zmíněné pýchy. (31.10.2010)

Jsem naprosto zmatena. Nevím jestli jsem tak bezcitná nebo si prostě jen nedokážu převést to, co se v dokumentu odehrálo do reálu a třeba si v té situaci představit sebe. Pořád mě totiž tahá zpět fakt, že nelze porovnávat neporovnatelné. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Naokiho situace je opravdu nezáviděníhodná, zvláště s přihlédnutím k jeho nejaponské nátuře. Ale, proč do dokumentu neřekl proč se třikrát rozvedl? V Japonsku je onen záchranný systém založen na rodině a on nebyl schopen žádnou vytvořit. Nakonec se ještě nechal živit svou mladičkou přítelkyní. Docela by mě zajímalo jak jejich situace vypadá dnes. Tolik k Naokimu. To co mě už ale děsilo, byly informace o počtu sebevražd, o psychickém stavu zaměstnanců a vlastně obecně o stavu společnosti. A to nejhorší, že obdobné styly řízení lidských zdrojů pronikly i k nám (už před příchodem asijských firem). Nevím, zkuste šéfovi říct vlastní názor ... :-) Hodně zajímavé bylo pro mě Naokiho postesknutí nad tím, že v Evropě by se stát o člověka postaral. Čekala jsem, že finančně - ne, je to holt Japonsko, zde očekávají od státu psychickou (lékařskou) podporu. (24.10.2011)

Mimořádné překvapení. Maximální syrovost a autenticita, úhel pohledu, který u dokumentaristiky kladu nad ostatní. Ihned naprosto hladce vklouzne pod povrch, kde odhaluje zbytečnost příčin a bezvýchodnost následků zároveň. Nad hluboce lidskou existenciální výpovědí se vznáší temný, tíživý kontext okolního světa, jehož směřování je Naoki tak ryzím příkladem (s trochou cynismu se odvážím poznamenat, že snímek do značné míry odhaluje, za jakou cenu Japonci stále drží svou již ca 20 let se hroutící ekonomiku). (29.10.2010)