Áno, šéfe!

Kruciprdel, tak tohle tady ještě nebylo. Zdeněk Pohlreich, který je v oboru něco přes 35 let, se nechává zvát do restauračních zařízení a hospod, které zažívají krušné časy.. a má je dostat zpět na vrchol. Z každé faktické věty je jasné, že ví, o čem mluví. Jeho poznatky jsou věcné, často však bohužel opomíjené. Celé toto operování v kuchyni, na baru či u stolu je rozhodně poučné a zábavné, ta pravá zábava ale přichází, když se pan Pohlreich nasere a k sprostému slovu či vtipnému výrazu nejde daleko. Vrcholem je asi zatím "kluk, co si přišel hrát s kamením", i když je to tak trochu mimo mísu pořadu. A aby bylo jasné, o čem všem je řeč.. zde jsou hlášky: "Jestli chcete něco změnit, tak si tu hlavu votevřete, jo, vyndejte si ji ze zadku, začněte přemejšlet o tom, co změníte." "Co neumíte změřit, tak se nikdy nedodělá, to není krasobruslení todleto." "Vem si gumu a vygumuj si to z hlavy." "Hlavně to nezahustěte moc, jo, ať to není jak pudink nějakej zkurvenej." (09.04.2010)

Zapomeňte, že někde za kanálem žije nějaký pan Górdn Remcy, a buďte trochu vlastenečtí. Kochejte se krásami výlučně české gastronomie a vkročte do otevřené náruče Primáckého zpravodaje o stavu českého restauratérství. Průvodcem vám bude pan Zdeněk Pohlreich, muž, jenž při naplňování svého povolání, jež je mu zároveň i zálibou a zábavou, zcestoval lán světa, a který ví jak to v tom jeho byznysu chodí, a především ví, jak to tam chodit nemá;) První série byla velmi povedená, žádné dva díly nebyly stejné, problém byl vždy někde jinde, výsledek byl tu lepší, tu horší, no prostě jako ze života. Speciální bonus - šéfovy hlášky, které jsou zcela smrtící, a bohužel naprosto trefné. Jo a samozřejmě je tu ještě ten kluk, co si přišel hrát s kamením:))) Takže výsledek - až se kdosi přestane snažit aranžovat upoutávky tak, aby další díl vypadal jako vyhrocené psychodrama (protože to je podraz - v ukázkách řečené bylo naprosto vytržené z kontextu a adresované jinam než je divákovi podsouváno), půjdeme za předpokladu zachování zmíněných pozitiv výš. Zatím je to na 80% a doufám, že Ano, Šéfe získá dostatečně masovou diváckou obec, aby se v ní našlo dost těch, kdo nebudou váhat dát v nějaké hogofogo se tvářící ristorante najevo svou nespokojenost (a samozřejmě spokojenost, bude-li k tomu důvod), v důsledku čehož se bude stále méně opakovat scénka podobná té, kde "vprostřed plzeňských lesů servírujeme hrdě čínské nudle, vole":) PS: Druhá série se pomalu rozbíhá a pokračuje se tak jako dříve, aneb "Támhle je ta kombinace diletantství a beznaděje." PPS: Poetická chvilka - Viděl jsem hada srát, ty vole...žábu bušit pěstí do skály, ty vole...koně zvracet v barvách francouzský trikolóry, ty vole...dokonce jsem viděl i stíhačku couvat, vole, ale todleto jsem teda ještě neviděl... :))) (06.07.2009)

„Studený to je... jak tělo starý ženy" Pohlreich nemá charisma Gordona Ramsaye (jehož Hell's Kitchen je v každé epizodě supercool akčním psychothrillerem) a jeho neuhlazený slovník je spíše přítěží než přínosem. Když už, ať Prima namísto neustálého vypípávání přesune pořad do pozdějších hodin. Zvolený koncept již po dvou dílech vyjevil i další slabiny – chybí nápady, které by zaručily konstatní divácký zájem. Bez dostatečně výstředních podniků či nutných úkolů, jež by majitelé museli splnit takto „pasivně“ pojatá reality-show brzy omrzí. Změníme jídelní lístek, pokáráme kuchaře, zameteme před prahem a jdem o dům dál… nuda. Navíc vyvstávají pochyby ohledně „skrytosti“ kamery při potenciálně nejlákavějším finálním zúčtování, které napoprvé vyznělo hodně do prázdna. Od věci by rovněž nebylo, zaangažovat víc profíky z oboru (druhý díl cestu tímto směrem zatím jenom naznačil). Ne, že by jim Pohlreich nebyl, akorát u něj dochází k nevyhnutelnému střetu vzájemně se vylučujících rolí televizní celebrity a člověka, který něčemu opravdu rozumí. V každém případě jde o projekt slibně rozjetý a v posuzování úrovně českých restaurací docela odvážný. Jen jestli bude dostatek odvážných restauratérů… DODATEK: Ani po měsíci se nic zásadního nezměnilo. Alespoň, že zůstaly Pohlreichovy vypečené hlody. Časem by je mohl vydat knižně: „Ta kombinace je, bohužel, trošku prdelní“ . DODATEK II: Po lepším obeznámení se s nicotnou úrovní ostatních českých gastro-pořadů, nepolevující závislácké potřebě vidět každou novou epizodu a infiltraci Pohlreichových výrazů do mého slovníku musím nakonec jít o hvězdičku výš. (13.03.2009)

Perfektní pořad s perfektním Zdeněkem Pohlreichem. 100% RESPECT! Mluví narovinu, na nic si nehraje. Absolutně profesionální přístup. Každý kritizuje Zdeňka Pohlreicha za to, že je vulgární a že uráží ostatní. Tak za prvé. On si ty restaurace nevybírá, ale restaurace si vybírají jeho. Za druhé, jeho nadměrně sprostá mluva je naprosto originální s českou mluvou. Sáhněte si všichni do svědomí a zamyslete se jak se vyjadřujete vy ve svém životě. Jestli někdo řekně, že v životě nepromluvil sprostě, tak ať si dá facku zato, že lže. Co se týče jeho kritiky. Dle mého názoru je kritika na správném místě. Vždy je co zdokonalovávat a vypilovávat na vyšší úroveň. Zdeněk Pohleich je pro mě, momentálně nejlepší mistr šéfkuchař v naší zemi. Tolik let praxe, tolik vzdělání, školení, ať domácích či mezinárodních, nemá jentak někdo. Ať je jaký je, je to s zkrátka mistr ve svém oboru. A ti co ho kritizují, mu zdaleka nesahají ani po kotníky. Takovíto lidé by ani nedokončili to základní gastronomické vzdělání, ale chytří jsou asi tak, že by mohli samotného mistra ještě školit. A proto mají všichni maturitu. (08.11.2011)

Docela zábavný (a možná i prospěšný) pořad, který nemohu sledovat pravidelně, neboť pak bych musel při každé návštěvě restaurace nejprve projít kuchyň, zkontrolovat mrazáky a personálu ukázat konkrétní potraviny, které do svého jídla nechci. Zároveň bych musel být přítomen celému procesu tvorby jídla a obzvláště bedlivě sledovat, zda-li mi na talíři nepřistane náhodný flusanec. To se radši tupě nacpu a nebudu přemýšlet o tom, že by na cestě od vesele pobíhajího kuřete do nacpání kuřecího masíčka do mé tlamičky mohla nastat nějaká chybička. (17.04.2009)