Áno, šéfe!

Abych se přiznal, je pro mě Ano, šéfe! zjevením. V českém polistopadovém mediálním provozu nenacházím lepší televizní pořad. Zdeněk Pohlreich je nejprohnanější intrikán ze všech a celej svět řídí z tajný základny na odvrácený straně Měsíce. Casey Ryback is dead. ____ Nejzajímavější je na pořadu Zdeňka Pohlreicha způsob, s jakým demaskuje dlouhodobou obtíž české filmové publicistiky a komentaristiky, kterou je pobuřujícně odbytá stylistika. Ledabylý způsob cílevědomého výběru a uspořádání jazykových prostředků v psaném projevu i způsob jeho výstavby činí z nejednoho textu odvar z prázdných makovic, jaký kapával z publicistických cumlů v éře domácího žurnalismu za absolutismu bachovského. Převážná většina škrabalů jazykové nuance promýšlet nemíní. Bohatě vystačí s floskulemi (neschopnost věc podrobněji analyzovat - je to zajímavé, úsměvné, kultovní; nebo malou slovní zásobu ve vlastní mateřštině - casting, brífink), jídelními metaforami (tvůrci servírují, žánrová jednohubka, labužnická podívaná, dojem z kočičko-pejskovského dortu), klišé a vžitými frázemi (než se film dovleče ke konci, postavy ožívající v barvitých reáliích, posunout tachometr na vyšší obrátky, laciný kulisy a minimální rozpočet, režisér mě opět srazil na kolena) a maloměšťáckým humorem (tělo postavy působí jako repelent sexuálního apetytu; arogantní macho s citlivostí elektrické sbíječky). Proti nim stojí jazykový purifikátor Zdeněk Pohlreich, kterému tento stav nedal spát: „Hlavně, že tady máme jukebox, ale není tu struhadlo na brambory.“, „Pánové, tímhle tempem byste mohli dělat tak maximálně svačináře v hladomorně.“, „No, to je dost, že ses konečně voholil, si byl zarostlej, jak rezervní Kristus.“ Národní buditel Zdeněk Pohlreich pokračuje tam, kde před dvě sta lety skončil Jungmann s Dobrovským – čistí, brousí, apologetizuje. Dává rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině. (18.01.2010)

Ano, šéfe je pořad, který podle mě má smysl. Je to jeden z mála pořadů v Česku, o kterém to mohu říct. Zdeněk Pohlreich je naprosto skvělej průvodce po hospodách. Sice je takový, jaký je, ale já jsem za to rád, protože nebýt Zdeňka takového, jaký je, nikdy by se ty hospody nedokázaly změnit. Řekne všecko upřímně, na rovinu, tak jak to opravdu je. Je svůj a to se mi hrozně líbí. A záleží na lidech, co si z jeho povídání vezmou. Škoda, že některé hospody úspěchu v této soutěži vysloveně zneužívaj. Už nikdy bych tak nešel na jídlo do Šmaku v Kosmonosech nebo ke Kolejím v Benátkách nad Jizerou. Přijde mi to ubohé využívání Zdeňkova jména a jeho reputace. Každopádně to on neovlivní. On pouze hodnotí, co aktuálně vidí. Když jsem ale viděl, jak se snaží pomoct kuchařům, kteří chlastaj a jsou na tom existenčně hodně špatně...a že ho to kolikrát docela šíleně vezme, vzalo to i mě. Zdeněk Pohlreich je prostě borec a jsem hrozně rád, že tu máme člověka, který se snaží pomoct dělat hospody lepší. Upřímně i já se od té doby snažím nad jídlem víc přemýšlet a nekupovat si jenom to, co je nejlevnější. (22.03.2009)

"ČÍNSKÝ NUDLE, TO JE POCHOUTKA." - "A TO JAKO ŘÍKÁTE KOMU?" Revoluční reality show nekompromisně ale s vtipem odhalující katastrofální (práškový) stav takzvané české gastronomie, revoluční speciálně v téhle zemi, kde se může nadávat, ale nesmí kritizovat. ANO, ŠÉFE! je one man show Zdeňka Pohlreicha, energického hláškaře s vlastním svérázným slovníkem a s darem říkat věci na rovinu, ale s výjimkou totálních blbců a diletantů (viz. druhý díl) si tím lidi neznepřátelit, ale získat a inspirovat a diváky pak naučit, aby chtěli víc. K tomu dynamická kamera a střih a nevlezlý hudební podkres, žádné popiny, které textově "vtipně" korespondují s děním jako třeba v SOUBOJI V TĚŽKÉ VÁZE. Po skvělých prvních dvou dílech sice přišlo několik, kdy se na můj vkus až moc poplácávalo po zádech a všichni byli hrozně v pohodě, nikde žádný konflikt, ale záhy se to zase rozjelo, i když se řeší de facto stále to samé (nezkušené vedení nekomunikuje se zaměstnanci, kašle se na reklamu, předimenzovaný nevyhraněný jídelní lístek, vaření z prášku). Vynikající pořad, jen tak dál. (28.04.2009)

Extrém proti extrému...aneb diváci se počítají... a tak je tu žoviální pseudokuchař Babica versus nekompromisnímu prostořekému Pohlreichu... Nova versus Prima... ale kde je nějaké kloudné vaření? Beru to jen jako zpestření jiného úhlu pohledu...ale podvědomě jsem s Pohlreichem... Ty tam tam jsou totiž doby, kdy jsem chodil či jsme chodili do restaurace nechati se více či méně inteligentně okrást...za mé peníze chci v restaurace adekvátní službu...čerstvou... (11.03.2009)

konečně někdo, kdo se odvážil českým kuchařům otevřeně řict, že volně ložený list zeleného lopuchu velkej jak sloní ucho přikládaný bez jakéhokoli ochucení ke každému jídlu je prostě píčovina. Kdo Zdendovi Pohlreichovi vyčítá jadrnější mluvu, bez které to v českých hospodách nedokážou pochopit, ať si ty salátový listy žere sám. Mně Zdendova mluva nevadí, protože důležité je, že tenhle člověk taky něco umí. Kromě vaření má taky slušný ánung o podnikání a dokáže najít a trefně pojmenovat jádro pudla. Palec nahoru pro Zdeňka a nějaký Gordon z Anglie je mi ukradený, do tamějších hospod nehodim, zájímá mě, co se vaří tady:) (12.09.2011)