The Runaways

Režisérka Floria Sigismondi umí vyčarovat s kamerou vskutku nádherné náladové obrazy (aby taky ne, když stojí za nejlepšími videoklipy od Marlina Mansona), ale v jejím filmovém debutu jí celovečerní stopáž láme vaz - "rádoby-hluboký" příběh se rozpadá na čistou dokumentární popisnost, tempo kolísá a psychika postav se projevuje spíš v důsledcích jejich chování než aby je divák chápal už podle příčin které je jako osobnosti tvoří. Ale hlavně - i přes úspěšnou snahu o punkový vizuál, i přes fajn hudbu, pořád se tu o "rock'n'rollovém duchu" víc jen mluví než aby byl skutečně cítit. Holky rebelují bez příčiny a bez překážek, cestičku jim stejně ze všeho nejvíc umetá producent a pořád se tváří tak, že když jim to přecejen nevyjde, tak jim máma s tátou doma pofouká bebí. Všechno je i přes vizuální mimikry místy tak plytké a uhlazeně přímočaré, že se z filmu ztrácí ona hlasitě proklamovaná dravost a revolta, která přitom původní Runaways prý měla provázet od začátku až do konce. Body k dobru si ale rozhodně zaslouží herečky - Dakota sice zabírá zbytečně moc prostoru, ale dívat se na ni dá (ano, pravý jail'fuckin'bait) a hlavně tu prim hraje vskutku skvělá Kristen Stewart. Až se přestane zahazovat s Twilightem, tak evidentně ještě ve filmech ukáže hodně velké věci. 7/10 (10.01.2011)

Hned po Suzi Quatro jsou The Runaways moje druhá nejoblíbenější ženská rocková muzika. A kvůli muzice jsem si film taky pustil. Ovšem ze zákulisí hudebního komerčního showbyznysu je člověku na blití, holky se mi nikterak nelíbily, natož aby mi svým životním stylem imponovaly (ve dvaceti bych ale mluvil úplně jinak), jejich filmové postavy jsou ploché a působí jaksi bezduše (možná proto, že jsou úplně vymaštěné)... Jednou jsem se i zasmál, to když ještě neplnoletá Cherie kradla nemocnému tátovi-alkáčovi z nočního stolku klepky, aby si trochu srovnala svůj absťák, kdoví po čem. Jinak ale vcelku průměrný komerční film o komerční holčičí kapele, která byla ve své době určitě hrozně sexy, ale až po důkladném producentově tréninku ve stylu "kterak být co nejvíc sexy" (skvělý Shannon). (31.01.2021)

Joan Jett bude provždy spojena se skladbou, kterou vnímám jako hymnu všech bláznů oddaných rockové muzice - I love rock´n´roll. Film o začátcích muzikantky tělem i duší je plný much. Když jsem ho sledovala, šlo mi hlavou, jak je všechny vyjmenuju, ale zakazuju si to. Chci mít zas z filmu jen pocity, ne písmenka, co na mě při sledování útočí. Joan to tak měla, nechala se vést pocitem - láskou k muzice - "To je můj život", všechno okolo je jen balast. Tohle jsem ve filmu viděla a za TO dávám 4*. (09.07.2010)

Biografický film o jednej kapele z dávnych čias ako z rýchlika. Dievča osloví producenta, ktorý sa na nej pousmeje a strih, už skúšajú. Baby sa dajú dokopy, skúšajú a strih, získavajú zmluvu...a zrazu sú slávne a idú na truné do Japonska, kde sú nesmierne populárne, ale my vôbec nie sme informovaní ako k tomu došlo. Baby začínajú mať problém s tým, že Cherie je stredobodom kapely a strih, obrovská kríza je na svete... Áno, išlo tu viac o tie vzťahy ako o podrobnú analýzu histórie kapely, ale o niečo dlhšou stopážou sa dali informačné medzery vo filme elegantne zaplniť. Ignorovanie ostatných členiek kapely ale považujem za chybu, nad ktorou sa nedá mávnuť rukou. Takto som mal dojem, že šlo o duo. Ale Kristen a Dakota si to užili a seklo im to. (05.12.2018)

Pokud nejste zrovna feťák, tento snímek vám nabídne hlavně kvalitní poslechový zážitek. Takže na tohle jděte do kina nebo si to pusťte s kvalitní reprosoustavou a DTS zvukem. Pustil jsem si ho kvůli Dakotě Fanning a hudbě, a ty mi bavily. Příběh byl "přiškrcený" tím, že byl (více či méně) podle skutečnosti, takže ke konci jsem se skoro díval na hodinky. Ale i tak nelituju těch dvou hodin. ## Nejvíc mě dostalo, když Joan Jett parodovala text jedné skladby: "...All covered in blow... I dumped my poor sweetheart... for screwin' too slow." (orig."...All covered with snow. I lost my true sweetheart. From a-courtin' too slow") (23.08.2010)