Moneyball

Pokud jste Američani, přičtěte si deset %, jestli máte rádi baseball, tak dalších 10, za (až moc civilního) Pitta taktéž. Jinak je to místy docela nuda s extrémním počtem narážek na baseballovou historii a s hutným herním slangem, bez jejichž znalosti jsem si film užila mnohem míň. A to ještě vím, co je to nadhazovač, meta a homerun. Fakt, že jde o Sorkinův scénář, je rozeznatelný do půl hodiny, i když to předem nevíte (souhlas s Marigoldem). Ukecanost u sportovců však není cool tolik jako u subkultury ajťáků a nerdů. Vyzdvihnout však musím to, že Moneyball obsahuje několik dobrých vtipů, které jsou částečně jakoby skryté v řeči a běžných gestech - neupozorňují na sebe, přirozeně se objeví, ale rozhodně ne každý se smál. 70 % s odřenou pálkou, ale na odplivnutí do kelímku to rozhodně není./// Dceřina (skvělá Kerris Dorsey) písnička byla skvělá, dokonce lepší než originál (!), ale její text působil spolu s finální scénou až příliš explicitně a lehce citově vyděračsky. A Jonah Hill by měl zůstat u vážných rolí, protože z něj poprvé vyzařovalo nějaké charisma./// S odstupem musím říct, že vlastně netuším, jaká je cílová skupina filmu. Starší nebudou stíhat číst hutné titulky, pro zamilované párečky je tam minimum romantiky, puberťačky na to půjdou kvůli Pittovi, ale žádné potencionálně kultovní scény se nedočkají. Pro sportovce je to příliš neakční a navíc s artovým přídechem. Není to ani jímavé a dobře stravitelné klišé jako Blind Side. Just enjoy the show. [Kino] (15.11.2011)

Moc dobré sportovní drama. Překvapením pro mě bylo, že se to celé odehrávalo převážně mimo baseballový stadión, byl to spíše takový náhled do zákulisí toho všeho, sice i na klasické zpomalovačky a oči směřující k jednomu míči taky dojde, ale jen v minimálním množství, dost příjemná změna. Výborný scénář, dostala jsem přesně to, co jsem od současné scenáristické špičky čekala. Brad Pitt strhává veškerou pozornost na sebe, charisma má na rozdávání, všichni ostatní herci mu ve filmu vyloženě ustupují. Sportovní dramata mají často tendence ocitnout se na hraně, ze které se lehce sklouzává ke kýčovitému patosu a je strašně znát, že právě této hraně se režisér i scenáristé snažili vyhnout, důsledkem toho pak je, že Moneyball místy působí trochu chladně a přidat špetku emocí, by filmu vůbec neuškodilo. Moneyball rozhodně stojí za zhlédnutí, v rámci žánru jde o nadprůměrný snímek, který si užijí stejně jak ti, pro které představuje baseball španělskou vesnici, tak i ti, kteří baseballu dobře rozumí. (18.12.2011)

Sorkin to je (v poslednej dobe) stávka na istotu. Ten chlap vie ako napísať zaujímavé postavy, uvedomuje si ich zraniteľnosť a zároveň výnimočnosť a takisto vie za čo sa oplatí bojovať. Za témy (v tomto prípade, kvapkami potu a zákulisnými procesmi odmakané méty), ktoré by chcel zdolávať nejeden nadšenec, ale poväčšinou, kvôli slabej prezieravosti či naopak prílišnej pompéznosti sa to dotyčnému nakoniec nepodarí. Buď sa roztopí pod nánosom neprimeraného patosu zakladajúceho si na (napr.) krátkozrakom prednášaní ľudových múdier alebo neprestajne onanuje nad doslovným adorovaním vybraného subjektu (= športu) prostredníctvom "akčného" napodobovania. Aaron je však (aj za prispenia pevnej ruky Benetta Millera) iná liga, liga v ktorej sa síce vyhráva, ale zadarmo sa nič nedostáva, hrací priestor v ktorom sa emócie očakávane dolujú, no hlavne vtedy keď si to okolnosti fakt vyžadujú, je to jednoducho miesto kam sa človek so zmyslom pre významové nuanse či detail ako taký rád vydáva a sklamaný takmer nikdy neodchádza. Inými slovami sa tu stretávame s niečim - čo do prirodzeného športového sentimentu a číselných prepočtov/štatistík - perfektne vyváženým, ku prospechu veci odprosteným od zbytočných rodinných/milostných odbočiek, akumulovaného heroizovania a početných, do seba zahľadených slowmotion sekvencií. Niektorým príbuzným kúskom sa to vďaka zručnému spracovaniu a srdcu na správnom mieste tolerovať dá ("Any Given Sunday", "Miracle"), podaktorým sa zas ono bagatelizovanie diváckych potrieb skrz vyššie uvedené presľapy - aj napriek pozoruhodným námetom - prijať len tak ľahko, bez výčitiek nedá ("Jerry Maguire", "Damned United") a preto s otvorenou náručou vítam práve filmy typu "Moneyball". O tom, že "nemožné neexistuje" vypovedajú skromne, a pritom intenzívne, dokážu navodiť vnútorné chvenie, a nemajú potrebu vydierať a v neposlednom rade, zdôrazňujú tŕnitosť i krásu životných ciest ktoré si z neúspechu, z nedosiahnutia cieľa, hlavu nerobia a idú ďalej...ten cieľ totiž nemusí byť vždy, tým najpodstatnejším. (13.12.2013)

Pútavo napísaný scenár zo sveta športového manažmentu, ktorý konečne nie je len o jednotlivcovi, ktorý sa vymaká na veľkého hrdinu. Iný uhol pohľadu na tvorbu baseballových tímov je zaujímavou témou - čísla, štatistiky a vytrvalosť odvážnej myšlienky ísť proti prúdu ma dostala aj vďaka presvedčivosti Brada Pitta. Postava Billyho Beana bola zahraná autenticky, dôrazne a efektne. (27.02.2012)

Scenáristicky precizně vykomponované drama, které je schopno stavět na baseballu právě tolik, aby diváka zcela ponořilo do světa prvoligového sportu, ale přitom ho nezmátlo a neumořilo, jemu neznámými (americkými), reaáliemi. V konečném důsledku není baseball na filmu zdaleka to nejdůležitější, je to jen prostředek pro přednesení spousty "obyčejných", ale přitom intenzivních a záživných dialogů, baseball je zde základ, na kterém se budují myšlenky... Myšlenky, které vydělávají peníze, nebo naopak hýbou světem i s přísunem peněz, značně sníženým. Speciálně jako bonbónek oceňuji citelný emocionální opar, s nimž je zde tak decentně a inteligentně pracováno, aby film nesklouzl k žádnému "velkolepému" patosu... 8/10 (29.12.2011)