Moneyball

Moneyball...další z těch sportovních dramat, které je zase ale o trošek jiné, než ostatní filmy ze světa baseballu. Baseball bych z tohodle filmu nicméně i tak vynechal. Není to zrovna sport, který bych dvakrát vyhledával, ale pořád jsem filmu napálil bůra. Proč? Protože je neskutečně lidskej...emoce mi skrz něj prošli do celýho těla a mohl za to hlavně Brad Pitt, který předvedl nádherný výkon. Chvíle, kdy byl se svojí dcerou jsem procházel se zatajeným dechem stejně tak, jako on. Stejně tak veškeré porady s vedením nebo dialogy s Jonahem Hillem. Jonah Hill mě dokonce ještě o to víc potěšil, že se ve filmu objevil. Párkrát jsem ho viděl a hrozně se mi tenhle sympatickej kluk zalíbil. A do Moneyballu padnul jako ulitý. Moneyball tak u mě v srdci určitě zůstane na hodně dlouho, pokud ne napořád. (16.01.2012)

Velká pecka. Tyhle sportovní životopisné dramata mě sakra baví, ať už se jedná o basketbal-Hustle, tennis-Král Richard a Borg/Mcenroe, lyže- Orel Eddie, krasobruslení- Já Tonya, auta- Le Mans 66 i Rivalové tak nyní přidávám do sbírky i Moneyball- baseball. Taky se přidávám k těm, kteří danou hru nejspíš nikdy nepochopí, ale zde to vůbec nevadí, na samotné hraní totiž až tak nedojde, spíše je zde hezky poukázáno na zákulisí managerů a tradeování hráčů, což mě překvapivě velmi bavilo. Obchodování s lidmi trochu jinak. Celý ten nápad o poskládání týmu z  hráčů, kterým nikdo nevěří jen na základě počítačových statistik je parádní. Brad Pitt jak jinak výborný, Jonah Hill taktéž fajn a na nich to také stojí. Výborně napsané dialogy, pár nečekaných zvratů, skvělá režie i napínavé finále z toho dělá poctivou filmařinu i zábavnou sportovní podívanou. Fakt skvělé. 8/10. (07.07.2022)

Fantasticky nápadito a inteligentne napísané, brilantne zrežírované filmové stelesenie inšpiratívnosti a dobrého úmyslu. Baseball mi je ukradnutý, myšlienka tohto dielka je však aplikovateľná do akejkoľvek branže - vsaď na vlastný inštinkt, kráčaj svojou cestou a nezapredaj sa. Prečo to Sorkin so Zaillianom neumiestnili do zákulisia nakrúcania filmov, ktoré taktiež stojí na tímovej práci? Oscarové žne by boli isté. Hoci tu sú tiež veľmi pravdepodobné... (01.01.2012)

Moneyball patří přesně mezi ty filmy, na kterých recenzenti nešetří superlativy, ale i přes nespornou kvalitu jde o ty filmové události, které jsou událostmi jen do té doby, než se rozdají nejrůznější filmové ceny daného období. Jinak ale nevěřím, že si na tohle neškodné sportovní povídání za pár let někdo vzpomene. Příběh je prostě zajímavý – manažer baseballového týmu už nedává útlak od výrazně bohatších týmů. Pravidla hry proto změní pomocí nesmělého analytika a přebuduje tým pomocí statistiky.. Vše, co se děje na plátně, se odvíjí od kvalitního textu. Scénář je chytrý, to je bez debat. Nestojím o nějaký ubulený doják, ale tvůrci emoce tlumí už trochu moc. Výsledek je pak relativně chladný, v některých scénách zbytečně nepřístupný. S poměrně přepálenou stopáží a řady scén bez šťávy je to znát o to víc. Což je škoda, protože v jednotlivých složkách to šlape na solidním výkonu. Brada Pitta mám rád, vážně jo, zraje jako víno, je neuvěřitelně soustředěný, i tentokrát hraje velmi dobře, ale na zadek z jeho výkonu, přiznejme si, padat nebudu. Bez velkých hereckých exhibic přenesl na plátno kus charismatu, ale na zlatého plešouna si musí dle mého ještě počkat. Spíš silné tři, ale ty slabší čtyři * tomu přeci jenom sluší líp.. (28.01.2012)

The Social Network meets baseball. Aniž bych předem znal jméno (spolu)scénáristy, čul jsem v tom Sorkinův rukopis. Je to opět nesmiřitelné, bezohledné, ukecané (směrem k tématu), místy chladně odtažité, přitom obetkané respektem k "solitérovi", který změní svět (baseballu). Požitek z filmu exponenciálně naroste s povědomím diváka o hře jako takové. Ale i když víte o baseballu stejné kulové jako já, pořád jsou tu hodně živě napsané a zahrané postavy, jejichž vztahy a komunikace zaujmou. Ten film na mě nepůsobil tolik na rovině racionální (nerozuměl jsem mu v detailech), ale po stránce emoční prostě funguje (místy až překvapivě, dospěle infantilní vztah Billyho a jeho dcery mi nevím proč evokoval Coppolové Nowhere). Navíc vyjma několika klišovitých zpomalovaček musím ocenit, jak spartánsky to celé působí. Žádné ultimátní feel-good. Prostě jen "daddy, you´re such a loser"... Pozoruhodná výpověď o tom, jak se dají věci měnit a (opět) snímek, který je o vzpouře proti těm, kteří říkají, že to jinak nejde. Coincidence? You decide. :-) (15.11.2011)