Moneyball

Králova řeč letoška. Film, jehož kvality nejde neuznat, ale bohužel mě naprosto nezajímá. 40% času Pitt sedí v prázdné tělocvičně a kouká do země a 40% času se něčím cpe. Zbylých 20% je samozřejmě rezervováno pro baseball. Se Social Network to každopádně má společného pramálo. Je to podobně ukecané, ale mnohem doslovnější a neustále se opakující. 70% (15.11.2011)

Moneyball...další z těch sportovních dramat, které je zase ale o trošek jiné, než ostatní filmy ze světa baseballu. Baseball bych z tohodle filmu nicméně i tak vynechal. Není to zrovna sport, který bych dvakrát vyhledával, ale pořád jsem filmu napálil bůra. Proč? Protože je neskutečně lidskej...emoce mi skrz něj prošli do celýho těla a mohl za to hlavně Brad Pitt, který předvedl nádherný výkon. Chvíle, kdy byl se svojí dcerou jsem procházel se zatajeným dechem stejně tak, jako on. Stejně tak veškeré porady s vedením nebo dialogy s Jonahem Hillem. Jonah Hill mě dokonce ještě o to víc potěšil, že se ve filmu objevil. Párkrát jsem ho viděl a hrozně se mi tenhle sympatickej kluk zalíbil. A do Moneyballu padnul jako ulitý. Moneyball tak u mě v srdci určitě zůstane na hodně dlouho, pokud ne napořád. (16.01.2012)

Moneyball patří přesně mezi ty filmy, na kterých recenzenti nešetří superlativy, ale i přes nespornou kvalitu jde o ty filmové události, které jsou událostmi jen do té doby, než se rozdají nejrůznější filmové ceny daného období. Jinak ale nevěřím, že si na tohle neškodné sportovní povídání za pár let někdo vzpomene. Příběh je prostě zajímavý – manažer baseballového týmu už nedává útlak od výrazně bohatších týmů. Pravidla hry proto změní pomocí nesmělého analytika a přebuduje tým pomocí statistiky.. Vše, co se děje na plátně, se odvíjí od kvalitního textu. Scénář je chytrý, to je bez debat. Nestojím o nějaký ubulený doják, ale tvůrci emoce tlumí už trochu moc. Výsledek je pak relativně chladný, v některých scénách zbytečně nepřístupný. S poměrně přepálenou stopáží a řady scén bez šťávy je to znát o to víc. Což je škoda, protože v jednotlivých složkách to šlape na solidním výkonu. Brada Pitta mám rád, vážně jo, zraje jako víno, je neuvěřitelně soustředěný, i tentokrát hraje velmi dobře, ale na zadek z jeho výkonu, přiznejme si, padat nebudu. Bez velkých hereckých exhibic přenesl na plátno kus charismatu, ale na zlatého plešouna si musí dle mého ještě počkat. Spíš silné tři, ale ty slabší čtyři * tomu přeci jenom sluší líp.. (28.01.2012)

Závěrečná asi půlhodina, kdy se "konečně" začalo hrát, mě skoro nezajímala. Baseball totiž patří ke sportům, o nichž skoro nic nevím a vlastně se ani dozvědět nechci, takže se mi asi nikdo nemůže divit. Většinu Moneyballu jsem si ale i tak užil, protože nestála na hře hráčů, ale na hře herců (nepřekvapivě super Brad Pitt a velmi překvapivě super Jonah Hill) a na propracovaném scénáři, který mě do toho podivného světa uvedl s jistotou a lehkostí a dokázal mě i slušně pobavit. (20.10.2020)

Žádný gamechanger sice filmový Moneyball není, v žánru sportovních dramat ale skoro okupuje piedestal. Není totiž prvoplánově pouze o cestě podceňovaných loserů na vrchol - brnká (díky oslňujícímu Pittovi a skvělému scénáři) i na jiné než "sportovní" a "feel-good" struny. Místo tu mají zvláštní tesklivost a nostalgie - spíš než na Social Network jsem si vzpomněl na Up in the Air. 90% (30.11.2011)