Veľké nádeje

Sirotek Pip se neustále střetával s nespravedlností. Jeho srdce toužilo po něčem lepším. Jednoho dne byl přivezen do domu podivínské slečny Havishamové. Opravdu byla hodně podivínská. Vypadala jako strašidlo. Zjevit se takhle předemnou tak si budu myslet, že si pro mě přišla samotná zubatá. Pip byl uchvácen její schovankou, krásnou a nepřístupnou Estellou. Ta si na věky ukradla jeho srdce, i když ho neustále odmítala. Charles Dickens si rád pohrával s osudem lidí. Nechával je procházet různými zkouškami a utrpeními. Románové zpracování mělo mít původně jiný konec. Pip se měl po několika letech vrátit do kovárny, kde vyrůstal a žít u svých přátel Joea a Biddy jako osamělý člověk. Na přímluvu spisovatele Bulwera se nakonec Dickens rozhodl pro šťastný konec. Film také končí šťastně. Pip a Estella se setkají ve starém a zpustlém domě slečny Havishamové. Povídají si a nakonec spolu ruku v ruce odcházejí. I s ní si osud pohrál nehezkým způsobem. (26.09.2009)

Když se chudý chlapec Pip (Simon Gipps-Kent) zamiluje do Estelly (Sarah Miles),adoptivní dcery staré podivínky Miss Havisham (Margaret Leighton), jeho vyhlídky nejsou příliš šťastné. Pak se ho ale ujme tajuplný dobrodinec a pomůže Pipovi vyrůst v mladého gentlemana (Michael York). Ale zatímco Pip zůstal stále stejným, Estella ho nemá příliš v lásce.. Perfektní, atmosfericky dokonalé zpracování skvělé Dickensovy předlohy. (04.03.2005)

Sentiment, do kterého Dickens odívá svá hlavní, podstatou svého pohledu kritická díla, není jen daní vyznívajícímu romantismu, ale i základním zorným úhlem jeho života. Bída a hrůza ve společnosti, která, jsouc dílnou světa, reprezentovala nejvyšší životní úroveň světa té doby, je děsivá. Nežijeme ve středověku, nedotýkáme se gilotiny ani nám nehrozí tortura či hranice nebo "pouhá" španělská palečnice. Přesto na stříbrném plátně prožíváme příběh skutečné hrůzy, viditelného mrzačení charakterů i osobností, tlaku, jemuž je tak těžko se ubránit. Rozlehlá katedrála spisovatelova díla je s úspěchem převedena do tvárné, osobité, pomyslný duch díla výstižně zrcadlící a dotvářející podoby, v níž jsou všechny základní výrobní složky VYHLÍDEK harmonizovány k vynikajícímu, propracovanému výstupu. Skutečnost, že dílo končí vlastně happy endem, není na závadu; proč by stále v lidském životě měly nad slušností vítězit nízkost, malichernost či přímo zločinná zavilost. Prohry jsou skutečně v našem bytí vzácnějším hostem, než jsme s to si vůbec představit; oproti výhrám nestojí ony, ale šeď, nuda, stereotyp, vyprahnutí původních ideálů, s nimiž jsme kdysi přes mezistupně kolébek, kočárků, sáněk, zprvu dětských a pak stále dospělejších her a aktivit vstupovali do života, děsí neporovnatelně víc. Z VYHLÍDEK si odnášíme však mnohem víc než právě strach a obavy: krásu a povzbuzení do našich všednodenních životů. Démantů skutečného citu a opravdu lidského povzbuzení nikdy není dost. (26.07.2010)

Charles Dickens se nikdy nestal a zřejmě už ani nestane mým oblíbeným spisovatelem. To, co může fungovat v jeho obsáhlých realistických eposech, nefunguje na plátně, protože v takto zkrácené formě se osudy jedinců zdají nevěrohodné. Snad to ani není chyba režiséra Hardyho ,ale spíš příliš veliké zkratky a nemožnosti převodu látky v takovéto formě. Jednotlivé postavy pak spíše působí jako figury šachové partie, se kterými hýbe tu více, tu méně zručný hráč. A to je škoda, jak pro Hardyho, tak i pro Dickense... (17.10.2010)

Body za Yorka, Simon Gipps-Kenta jehož tvůrci vybrali jako mladou verzi Yorka a je mu fakt moc podobný, Masona který měl blbou roli, a strýčka zahraného Robertem Morleym. A za všechny, kteří v tomto filmu během třiceti let nezestárli víc než o pár šedin na skráních. Nechápu, proč tvůrci vybrali do role osudové ženy Sarah Miles, která tu není ani sexy, ani hezká (což je pro mě po Sluhovi docela překvapení, tam byla hot až až). Dickensovina řádně natahovaná, že by umořila vola. Původní dabing ČST Praha 1987 vyšel i na DVD, tak jsem si ho rád koupil. (15.01.2017)