Nadějné vyhlídky
Great Expectations
Réžia:
Mike NewellScenár:
David NichollsKamera:
John MathiesonHudba:
Richard HartleyHrajú:
Jeremy Irvine, Holliday Grainger, Helena Bonham Carter, Ralph Fiennes, Jason Flemyng, Robbie Coltrane, Sally Hawkins, Ewen Bremner, David Walliams (viac)Obsahy(1)
Jedenáctiletý Pip je sirotek z chudých poměrů, který vyrůstá u své přísné sestry. Aby si vydělal na živobytí, začne pracovat u velmi bohaté slečny Havishamové. Je to excentrická a podivínská stará panna, která žije v ústraní, nenávidí muže a již roky nevychází na denní světlo. Pip má za úkol dělat společníka její dvanáctileté chráněnce Estelle. Pip se do Estelly zamiluje, ta jím však pro jeho původ pohrdá. O deset let později se na Pipa usměje štěstí, když mu neznámý dobrodinec odkáže velké množství peněz. Pip se stěhuje do Londýna a rozmařilý život ve velkoměstě ho rychle mění v povýšeného snoba. Jako bohatý a perspektivní gentleman se znovu začne ucházet o svou dětskou lásku Estellu. Ale pravda o jeho dobrodiní a záhadně získaném bohatství může zničit vše, na čem mu záleží… (Bioscop)
(viac)Videá (1)
Recenzie (114)
Tento film zdá se mi zde značně podhodnocen. Jistě, fenomenální adaptace BBC s Gillian Anderson a Suchetem je lepší hned o několik řádů, ale i tento přepis shledávám velmi povedeným a hodným pozornosti. Jistě, chybí zde například Orlick a v úplném závěru je to možná trošku větší happy end, jinak ale prakticky vůbec nemám výhrad. Obsazení je prvotřídní a fenomenální (HBC, Ralph, Robbie), představitelé Pipa a Estelly jsou zde navíc mnohem lepší, než v již zmíněné minisérii a atmosféra dobového Londýna je skvělá, atmosféra v domě slečny Havishamové a na blatech pak v pravdě burtonovská! Jen to uhoření na konci nemuselo být tak odbité. Dejchne to na vás (pozitivně), je to dobrý. Jsem velmi spokojen, dvě hodiny s tímto filmem utekly rychle a vskutku příjemně. 80%. ()
Knihu jsem, kdysi četl na základní škole, ale bohužel jsem jí nedočetl, jelikož jsem se nedokázal pořádně ponořit do příběhu.Prostě to na mě v té době bylo moc pomalé.To se ale nedá říci o filmu.Režisér Mike Newell má už něco odtočíno a ví, jak vyprávět příběh(y).A tady se mu to daří hned od začátku, kde využívá atmosféru anglického venkova a různých panstvích.Elegatně nás seznamuje s postavami a s jejich příběhy a všechno funguje dobře, než se hlavní postava vydá do Londýna.Pak jako by Newell začal ztrácet půdu pod nohami.Pořád se mu daří prodávat všechno co vidíte, a to ať jde o kostýmy, atmosféru chudinských čtvrtí Londýna, smetánku, špínu atd.Jen jednu věc nezvládá, a to tu nejdůležitější, vykreslit hlavního hrdinu.Každá postava je živější a mnohem přirozenější, než hlavní hrdina.Vzhledem k ději je v poslední půlhodince spousta informací, po kterém příběh působí, jakoby byl polit živou vodou, ale sympatie k hlavnímu hrdinovi to nepřinese.Film táhnou zkušení matadoři z Pottera.Ralph Fiennes je parádní, Robbie Coltrane je překvapivě vážný a Helena Bonham Carter krásně výstřední.Velmi mně potěšila Holliday Grainger, která talentovaná a pěkná a dokáže prodávat emoce.Nadějné vyhlídky nejsou vůbec špatný film, jen mají z mého pohledu smůlu v tom, že hlavní hrdina je nesympatický a právě proto mně jeho příběh nedokaže pořádně chytnout za srdce. ()
(87/2013) / Už keď som sa rozhodol, že pojdem do takejto klasiky mi bolo jasné, že by to mohlo aj trochu boleť. Toto očakávanie sa splnilo do bodky. Ťažkopádny film, ktorý je treba rozdýchavať hlavne zo začiatku, od takej polovice sa to dopozerať dá aj s tým, že si človek uvedomí, že vlastne nesleduje až takú tragédiu. Nepochybne je to kvalitne urobený film, mňa ale nemal čím výraznejšie zaujať. (5/10) ()
Zkoušel jsem nejprve přečíst knihu, ale po pár stránkách jsem zjistil, že tohle prostě nepůjde. Filmová verze mi přišla pro to lepší a říkal jsem si, že mě možná film dožene k přečtení knihy, jak už se tomu několikrát v mém případě stalo. Bohužel. Nepřečtu si to. Film začal úplně stejně jako kniha, tak předpokládám, že je to jedna z mála adaptací, která se striktně drží knižní předlohy a to by nemuselo dopadnout dobře. Asi se s Dickensem nesnesu. Ale musím uznat, že postava slečny Havishamové je dokonalá. Jinak vlastně nevím, co hledat v tom filmu za příběh. Stále jsem hledal nějaký ten hlubší děj, ale stále jsem se pohyboval na samém okraji příběhu a najednou byl konec. Možná je to mnou, možná je to příběhem, ale čekal jsem víc. Ústřední duo herců taky neni zrovna trefou do černého. Ale zas úplnej propadák to není. ()
Galéria (173)
Zaujímavosti (6)
- Alex Pettyfer odmítl roli Pipa, podobně jako se Rooney Mara zřekla role Estelle. (Zdroj: ČSFD)
- Dospělého Pipa hraje Jeremy Irvine, malého Pipa jeho mladší bratr Toby. (DivX)
- Helena Bonham Carter, představitelka Miss Havisham, chtěla dotvořit vzhled své postavy tím, že by se jí na hlavě vyjímalo prázdné ptačí hnízdo. Režisér to ale nakonec zamítl. (ellegrey)
Už je to poriadna doba, čo mi do rúk padol materiál priam volajúci po akej-takej analýze. Moderná adaptácia klasického románu Charlesa Dickensa ma najmä vďaka hanebným medzerám v tejto oblasti literatúry, ale aj nedôvere k samotnému filmu zaskočila nepripraveného. Príbeh a postavy sú na sebe natoľko závislé, že jedno bez druhého akoby nemohlo existovať. Dalo by sa povedať, že sú v tomto prípade postavy napísané a vytvorené na mieru tomuto konkrétnemu príbehu, a mimo neho nejestvujú. Na postavách sú založené takmer bez výnimky všetky motívy, a sú to ony, kto hýbe dejom, nie náhodné udalosti a okolitý svet. Keďže postáv nie je málo, dej je plný zvratov a scenáristických otočiek o 180°, vďaka čomu sa príbeh zamotáva a prepája nečakané súvislosti do celku pôsobiaceho dojmom komplexnosti. Pip je klasickým archetypom vnútorne rozorvaného romantického hrdinu, zmietaného medzi domovom, osudovou láskou a prísľubom žiarivej budúcnosti, a rozhoduje sa pre poslednú možnosť. Chladná slečna Havishamová so zatvrdeným srdcom naopak žije v minulosti, a dá sa na nej pozorovať postupný rozklad ľudskej duše, ktorý odráža jej schátralé, kedysi honosné sídlo, aj jej staré zásnubné šaty, v ktorých obklopená svojimi rozmarmi a vrtochmi čaká na vykúpenie z utrpenia, spôsobeného mužským pokolením. V týchto pasážach sa zračí nádych burtonovskej poetiky, ale bez jeho neustáleho nadhľadu a humoru zostáva len neveselá realita. Vznešená, krásna, no vo vnútri prázdna Estelle, vychovávaná slečnou Havishamovou, zasa žije v prítomnosti a pre danú chvíľu, pretože vie, že má s ňou osud iné zámery. Preto nedáva Pipovi márne nádeje na niečo viac, než len letmé styky a jeden bozk na líce. Estelle je vlastne len nástrojom pomsty v rukách slečny Havishamovej, a ona sama si o svojej úlohe, ktorú zohráva v londýnskej smotánke, nerobí ilúzie. Poslednou hlbšou postavou je Magwitch, neperspektívne stelesnenie ľudskej márnivosti a zúfalstva, chudák, ktorý nájde jediný svetlý bod svojho života, a rozhodne sa doň vložiť všetko, aby zachoval jeho žiaru a našiel aspoň nejaký zmysel pre svoj biedny život, ktorý je poháňaný ešte jednou vecou - nenávisťou k mužovi, ktorý ho zničil. Dôležitou súčasťou postáv sú aj ich kostýmy, ktoré zdôrazňujú určité charakterové črty na strane jednej, príslušnosť do istej sociálnej triedy na strane druhej - a podotýkam, že sú tieto rozdiely na výrazné natoľko, aby automaticky udreli divákovi do očí. Preto sa môže zdať, že sú až kostýmy krikľavé, u šľachty a smotánky prehnane elegantné, u "obyčajných ľudí" zasa príliš špinavé, kladúce dôraz na spoločenský rozklad a sociálnu nerovnosť, ale pozor - toto nie sú Bedári, ani iná historizujúca látka snažiaca sa rozšíriť vám obzory a vykresliť dobovú spoločnosť, no práve v tomto kontraste, ktorý je všadeprítomný (vidiek x mesto, Londýn x vidiek, skutočnosť x predstava), tkvie sila spracovania. I v tom mále, ktoré sa tejto téme venuje, je pozoruhodné, ako sa ju filmu darí nenútene zobraziť. Farebná paleta a tónovanie filmu je veľmi pestré a citlivo rozvrhnuté, často sa využívajú jemné odtiene modrej, zelenej, sivej či žltej, ktoré pracujú na atmosfére a podtrhávajú tú ktorú scénu a emócie, avšak sú pomerne ťažko identifikovateľné. Pokúsim sa však predsa spomenúť niekoľko príkladov - napríklad svetlomodrá v úvode filmu, sivá v scéne príjazdu do Londýna, žltá v nádherných interiéroch honosných stavieb, či kobaltovo modrá počas pokusu o útek na parník. Newell sa pohráva s koncepciou dopadu svetla na snímanú plochu (v mnohých kompozíciách najmä v exteriéroch nefigurujú primárne zdroje svetla a úplne ignoruje tiene, zatiaľ čo v interiéroch využíva tiene na dotváranie požadovanej atmosféry) čím nenápadne odkazuje na slávnych dobových maliarov a umelcov, ktorí šli rovnakým smerom. Ruka v ruke s týmito estetickými otázkami ide aj miera, a tu platí koľko máš motívov, toľkokrát si filmom (na rozdiel od koľko máš metafor, toľkokrát si filmom, čo je obľúbený uhol pohľadu jedného zo súčasných hnutí kritikov) - narážame tu na motív neochvejnej lásky, neopätovanej lásky, pomoci v núdzi a odmeny za pomoc poskytnutú, nenávisti a pomsty, žitia v spomienkach, úpadku morálky, nespravodlivosti či spoločenskej kritiky. Zároveň je spletitý scenár zrozumiteľný a jasný, takže nehrozí, že by sa divák v deji stratil. V kombinácii s využitím farieb a ďalších vizuálnych prvkov (medzi iným špičkovej kamery) dosahuje harmónie formy a obsahu, čo sa dnes vysoko cení, a posúva film do sféry umenia. Snáď jediný detail mi bráni ísť na plný počet, a to je kolísajúca atmosféra a občasná nerozhodnosť medzi veselými a smutnými tónmi príbehu, ktorá mierne naštrbuje ladenie. Hereckým výkonom a pár ďalším aspektom som sa v texte vyššie vyhol oblúkom a vracať sa k tomu už ani nebudem, s výnimkou jedinej poznámky - bol som bez výnimky spokojný. 85% () (menej) (viac)