The Crazies

Dvojkomentář k Romerově originálu a Eisnerově remaku: The Crazies (1973) Překvapivě slabý a povrchní Romero, v kterém se vinou lajdáckého scénáře, ochotnických výkonů a především vinou laciného řemesla se zásadními nedostatky v základních znalostech (režie, režie akčních scén, kamera, výprava, střih – vše dosahující až amatérských sfér) a kvanta technických i obsahových kiksů ztratí i těch pár typicky romerovsky hloubavých, zde jen velmi volně načrtnutých myšlenek. Kritika armádních složek i člověka samotného nabízí jen několik málo jímavých, avšak dále nerozváděných (!) otázek, které by Romero v lepší formě a s lepším zázemím dozajista jaksepatří vytěžil (Jak v tomto zmatku poznat, kdo je skutečně šílený? Obyvatelé městečka, kteří se jen snaží přežít či vojáci, na jejichž bedrech dost možná leží osud celého lidstva a kterým se nebezpečně začíná situace vymykat z rukou, pročež se uchylují k extrémním řešením? A kdo z obyvatel je skutečně nakažený a kdo jen ztrácí poslední zbytky racionálních zábran z čirého zoufalství, kterému v karanténě a s vidinou jisté smrti nutně musí propadat?). The Crazies (2010) V dodatečné zjednání nápravy v podobě remaku jsem snad ani nedoufal - nová verze Brecka Eisnera kašle na satiru úplně, alespoň však solidně kope za tým, za který kopat umí (na rozdíl od mnoha současníků) a platí za velmi zručně odvedené a řízné hororové řemeslo, zaujímající post o 1 a půl stupně pod Davidem Sladem a Zackem Snyderem. (25.04.2010)

K filmu jsem usedal se slovy: Bav mě! Nu, a on mě pobavil. Dal mi přesně to, co jsem očekával, tudíž spokojenost se v závěru dostavila. Zbytečné psát o tom, že téma je stokrát ohrané...všechny příběhy byly dávno odvyprávěny, tak nechtějme naivně cosi originálního. Jen mě mrazí z toho, že tenhle typ filmů ukazuje, jak by armáda s lidmi zametla, a že by to mohla být v reálu nakonec pravda. Konec může někomu připadat jako dvířka ke dvojce. Mně však spíše připomíná konec Fulciho majstrštyku The Beyond...a scénka v myčce měla opravdu spád! (04.12.2010)

Dirty & cool. eRková pochoutka, která plní očekávání. Perfektně (!) natočené dílčí scény ve fanboyovském duchu vlepené do jinak scenáristicky chudé cesty za "neznámou záchranou", tuna klišé (ale i jejich vtipné boření) a tolik lekaček, že ke konci už začínají být skutečně otravné. Na druhou stranu sympatičtí herci, racionálně se chovající postavy a stav permanentního očekávání věcí příštích, které plynou z logických postupů a úvah (až na ta zmiňovaná klišé, zejména typu "tady se rozdělíme, protože nám to každému zvlášť půjde líp", která tu sofistikovanost občas boří). Oproti soudobé konkurenci (Zombieland se přímo nabízí) velmi "plný" film. Za 20 milionů hotový zázrak. Těším se na dvojku. (27.02.2010)

Zase tu máme jedno malé, poklidné americké městečko, kde životy místních obyvatel plynou stejně poklidně den za dnem. Žádné mimořádnosti či výtržnosti. Až do onoho osudového dne. Do vodovodního systému se dostala nějaká sračka, ze které začnou místní občané tak trochu agresivně magořit a ve stylu Stalo se, se začnou pouštět do brutálních činů. S tím rozdílem, že ne na sobě, ale na ostatních. Ač disponují Podivní klasickým žánrovým formátem i tradičním klišé, patřičná atmosféra, slušný scénář, spád děje, množství akce i sympatické obsazení jim hodně získává a díky tomu se z nich stává povedená žánrová jednohubka. Zejména Joe Anderson byl borec. Škoda jen, že to byl přesně ten typ, o kterém si řeknete, že zkrátka musí špatně skončit. A pokud jste si mysleli, že skřípění nabroušených nožů Freddyho Kruegera po ocelovém zábradlí je asi ten nejpříšernější zvuk vůbec, podobný zvuk, který zde však mají na svědomí vidle, vás rychle vyvede z omylu:) Závěr filmu je dokonale apokalyptický a působivý. (20.04.2013)

Eisner chytře využil toho, že rozlehlé a liduprázdné obilné lány amerického středozápadu jsou ve své podstatě děsivější než temné kobky plné živých zombie... Pro mě podobně účinný film jako 28 týdnů poté, byť je to i v rámci žánru lepší nadprůměr... Za Cashovu country cover verzi Divnoláskové Very Lynn "We'll Meet Again" überdík. Eisnerovy další kariéry si budu všímat. (01.05.2010)