The Crazies

Dvojkomentář k Romerově originálu a Eisnerově remaku: The Crazies (1973) Překvapivě slabý a povrchní Romero, v kterém se vinou lajdáckého scénáře, ochotnických výkonů a především vinou laciného řemesla se zásadními nedostatky v základních znalostech (režie, režie akčních scén, kamera, výprava, střih – vše dosahující až amatérských sfér) a kvanta technických i obsahových kiksů ztratí i těch pár typicky romerovsky hloubavých, zde jen velmi volně načrtnutých myšlenek. Kritika armádních složek i člověka samotného nabízí jen několik málo jímavých, avšak dále nerozváděných (!) otázek, které by Romero v lepší formě a s lepším zázemím dozajista jaksepatří vytěžil (Jak v tomto zmatku poznat, kdo je skutečně šílený? Obyvatelé městečka, kteří se jen snaží přežít či vojáci, na jejichž bedrech dost možná leží osud celého lidstva a kterým se nebezpečně začíná situace vymykat z rukou, pročež se uchylují k extrémním řešením? A kdo z obyvatel je skutečně nakažený a kdo jen ztrácí poslední zbytky racionálních zábran z čirého zoufalství, kterému v karanténě a s vidinou jisté smrti nutně musí propadat?). The Crazies (2010) V dodatečné zjednání nápravy v podobě remaku jsem snad ani nedoufal - nová verze Brecka Eisnera kašle na satiru úplně, alespoň však solidně kope za tým, za který kopat umí (na rozdíl od mnoha současníků) a platí za velmi zručně odvedené a řízné hororové řemeslo, zaujímající post o 1 a půl stupně pod Davidem Sladem a Zackem Snyderem. (25.04.2010)

Žánrově si tenhle film splnil vše, co si splnit měl. Pro lidi, kteří horory s tímto tématem sledují sporadicky, to byla skvělá podívaná, pro absolutní neznalce průměrný film. Já tyhle filmy miluju, infekce, nákaza, postupný rozklad společnosti, to je přesně pro mě. The Crazies je skvěle zvládnutý film, ale je bohužel bez napětí. Vyděsit mě Eisner nedokázal ani jednou, zato mi nabídnul velmi kvalitní a originální scény. Odvoz lidí a třídění bylo geniální, scéna s vidlema se stane kultovní, stejně tak myčka aut. Hlavní herecké duo působilo velmi sympaticky, celkově herecké výkony byly nadprůměrné, škoda pouze té sterility, když mělo být pořádné dusno a ztísněno. Nadprůměrný film, který je ve skutečnosti tak na 80%. 10% přidávám za můj nejoblíbenější subžánr, který se povedl a Timothy Olyphanta, který mě utvrdil o svých kvalitách. 90% nejočekávanější film roku 2010 (01.05.2010)

Já Eisnerovi těch pět hvězd na čelo klidně připlácnu. Tohle je totiž snímek s nezaměnitelnou atmosférou (a výýýbornou kamerou!), který mě bavil od začátku do konce. Nečekaně "akční" scénář se s ničím nese*e, a hned v úvodních minutách do diváka hustí jednu akci - nebo minimálně napínavou scénu - za druhou. Před vstupem do sálu se pořádně nadechněte, protože tvůrci Crazies vám šanci k druhému nasátí vzduchu do plic rozhodně nedají. Když se nad tím tak ohlížím zpátky, tak snad jediná "klidná" scéna, kdy jsem se zavrtěl v sedadle, byla ta, když Radha Mitchell připoutaná k lůžku spatří svou kolegyni z práce a následuje asi půlminutový rozhovor. Stopáž tu překvapuje svou bezskrupulózností, výborně natočenými akčními scénami, a líbivými lekačkami. A jak bylo již několikrát zmíněno, tohle je jeden z mála hororů s opravdu inteligentními postavami, o které se divák bojí. Kdybych chtěl pokračovat ve vypisování všech plusů, pomůže mi k tomu jedině dvojtečka: výborný Olyphant, nezapomenutelný Anderson, sexy mysterióznost, scéna s vojákem ve stodole, hudba... a TEN KONEC! Až na minimum pitomoučkých scének jsem velmi spokojen - je to neskutečný nářez a již toužebně očekávám Blu-Ray! (25.04.2010)

Očekával jsem zombie úchylárnu, ale Podivní jsou na to, že je to v podstatě béčkový film, překvapivě inteligentní a smysluplnou podívanou. Mně dosud neznámý režisér Breck Eisner naštěstí nešel cestou zvrácených efektů a oprostil se od snahy šokovat za každou cenu, o to více se snaží překvapit snímkem s ne tak neuvěřitelným antimilitárním podtextem, ve kterém jsou cítit dozvuky 11. září. Film stojí na pomezí hororu a sci-fi a našlapuje spíše k tomu druhému, neboť Podivní skutečně nejsou zombie, jak by se dalo apriori předpokládat. Postavy jednají racionálně, sem tam se sice objeví nějaké to žánrové klišé, ale výsledný dojem to úplně nekazí. Breck Eisner natočil vážně míněný film, který má svou atmosféru a ne příliš pozitivní vyznění, solidně zvládnutou řemeslnou stránku a celkem chytrý scénář. Nebýt těch několika laciných hororových výstupů, mohl vzniknout hodně originální a důstojný film... (05.05.2010)

Krutopřísná pecka, jejíž dějovou předvídatelnost (pointu jsem uhodnul cca po pěti minutách) bohatě vynahrazuje Eisnerův um, jehož prostřednictvím režisér s divákem manipuluje jak se mu zachce. Při lekačkách jsem skákal až ke stropu, při akci byl zaražený do sedačky, a jakmile šlo říznému Olyphantovi o krk (byť jsem věděl, že o něj přijít nemůže), málem jsem se v sedačce doškrábal až na molitan. Zajímavé, že ve správných rukách mají remaky smysl. Jen je nesmí dostat do ruky Bay a jeho banda patlalů. Na Eisnerův Útěk z New Yorku (pokud k němu nakonec dojde) se každopádně těším jako na máloco. A Timothymu bych prosil přihrát Snakeovu pásku přes oko. (04.06.2010)