Réžia:
Sophie LaloyScenár:
Sophie LaloyKamera:
Marc TevanianHrajú:
Judith Davis, Isild Le Besco, Johan Libéreau, Edith Scob, Cécile Laloy, Ondine Desfosses, Lucie Bourdeu, Denis Ménochet, Morgan Perez, Fabienne Babe (viac)Obsahy(1)
Marie opouští teplo rodinného krbu a přijíždí do Lyonu studovat na konzervatoři hru na klavír. Rozhodne se pro společné bydlení se svojí kamarádkou z dětství. Mezi oběma ženami propukne spalující vášeň a Marie se vrhá do bouřlivého milostného vztahu plného dominance, fascinace a senzuality. (claudel)
Recenzie (12)
Tak prvně musím zvolat nadšeně - bravurní výběr hudby! Ta dokonale prosycovala to neštěstí i vášeň dohromady. Maria se bála zkazit si život svůj a nakonec ho zkazila raději někomu jinému. Svědectví o tom, jaké to je být milován někým, koho chcete tak moc, ale brání vám v tom vaše racionalita. Šílenství a vášeň - dvě ústřední slova spojující se v jeden film a dokonale k sobě pasující - ovšem s racionalitou nemají nic společného. ()
Je to síla, když vás někdo nechce a vy ho zároveň chcete tak moc, že už se ani nebráníte překračovat mez slušnosti a vlastní hrdosti. Milovanému ubližujete a ještě víc se vzdalujete tomu, co jste vlastně chtěli. Samozřejmě, záleží na povaze. Ale Emma je tak šílená, tak zaslepená a zároveň postižená láskou, že jí na tom nesejde. Přitom, kdo ví, kdyby nepotkala Marie, docela by se zbavila té své masky frigidnosti a mohla si žít celkem klidně. Jenže milovaná Marie vlastně neví, co chce (nebo možná ví a brání se?), pořád něco hledá a nenachází. Všechno tohle vypětí a napětí mezi vášní - šílenstvím - racionalitou a bojem s vlastním svědomím je dokresleno krásnou hudbou klasiků a tóny klavíru, které z průměrného, nějakým způsobem nedotaženého filmu, dělají lehký nadprůměr. Vyvolá sice spoustu otázek, ale v jeho průběhu se nebudete moci zbavit pocitu, že tady něco nehraje. ()
Budeš mi chybět... Film o vztahu dvou žen, které vlastně jedna druhou využívají. Snad kdyby byl film o heterosexuálním páru, nevynikl by jejich patologický vztah tolik, jako tomu je v případe Je te mangerais. Hudebni stranka je sice fajn, ale neni zdaleka tak chytlava, a hlavní hrdinka mi připomínala jednu neoblíbenou "kamarádku" z mého okolí. Brrr. No a pokud jde o "pianové filmy", tak kromě Piana a Pianisty bych raději doporučovala hlouběji orientovanou Pianistku a nebo La tournesse de la page. Zajimavé je, že právě ony dva naposled zmíněné filmy a Je te mangerais pocházejí z Francie. Maj snad Francouzi uchýlku k pianistkám? :) ()
Zajímavý pokus o přiblížení neobvyklého vztahu, kdy se Emma zamiluje do své kamarádky z dětství, která k ní asi taky něco možná cítí, leč dává to najevo podivným způsobem... Boužel, je z toho cítit tak trochu nedodělanost, navíc herecké výkony nejsou taky zrovna 2x úchvatné - hlavně představitelka Emmy by zasloužila proplesknout, takže celkově snímek až na ten zajímavý námět zrovna moc nenabízí....4,5/10 ()
Velmi zvláštní film, který ve mně zanechal spoustu otázníků, především, co se týká jednání hlavní hrdinky. Mám mírné podezření, že nejde čistě o tajemství ženského světa, nýbrž scénaristovy hrátky s dějem a jednotlivými postavami. I když mám vůči scénaři výhrady, vše pozitivně přebíjí nádherná hudba, spousta známých děl slavných hudebních skladatelů. Kdybych měl hodnotit jen hudbu, pětihvězdičková stupnice by mi nestačila. ()
Galéria (11)
Fotka © Little Stone Distribution
Reklama