Je te mangerais

Je to síla, když vás někdo nechce a vy ho zároveň chcete tak moc, že už se ani nebráníte překračovat mez slušnosti a vlastní hrdosti. Milovanému ubližujete a ještě víc se vzdalujete tomu, co jste vlastně chtěli. Samozřejmě, záleží na povaze. Ale Emma je tak šílená, tak zaslepená a zároveň postižená láskou, že jí na tom nesejde. Přitom, kdo ví, kdyby nepotkala Marie, docela by se zbavila té své masky frigidnosti a mohla si žít celkem klidně. Jenže milovaná Marie vlastně neví, co chce (nebo možná ví a brání se?), pořád něco hledá a nenachází. Všechno tohle vypětí a napětí mezi vášní - šílenstvím - racionalitou a bojem s vlastním svědomím je dokresleno krásnou hudbou klasiků a tóny klavíru, které z průměrného, nějakým způsobem nedotaženého filmu, dělají lehký nadprůměr. Vyvolá sice spoustu otázek, ale v jeho průběhu se nebudete moci zbavit pocitu, že tady něco nehraje. (20.06.2011)

Budeš mi chybět... Film o vztahu dvou žen, které vlastně jedna druhou využívají. Snad kdyby byl film o heterosexuálním páru, nevynikl by jejich patologický vztah tolik, jako tomu je v případe Je te mangerais. Hudebni stranka je sice fajn, ale neni zdaleka tak chytlava, a hlavní hrdinka mi připomínala jednu neoblíbenou "kamarádku" z mého okolí. Brrr. No a pokud jde o "pianové filmy", tak kromě Piana a Pianisty bych raději doporučovala hlouběji orientovanou Pianistku a nebo La tournesse de la page. Zajimavé je, že právě ony dva naposled zmíněné filmy a Je te mangerais pocházejí z Francie. Maj snad Francouzi uchýlku k pianistkám? :) (05.10.2011)

Tak prvně musím zvolat nadšeně - bravurní výběr hudby! Ta dokonale prosycovala to neštěstí i vášeň dohromady. Maria se bála zkazit si život svůj a nakonec ho zkazila raději někomu jinému. Svědectví o tom, jaké to je být milován někým, koho chcete tak moc, ale brání vám v tom vaše racionalita. Šílenství a vášeň - dvě ústřední slova spojující se v jeden film a dokonale k sobě pasující - ovšem s racionalitou nemají nic společného. (10.04.2011)

Velmi zvláštní film, který ve mně zanechal spoustu otázníků, především, co se týká jednání hlavní hrdinky. Mám mírné podezření, že nejde čistě o tajemství ženského světa, nýbrž scénaristovy hrátky s dějem a jednotlivými postavami. I když mám vůči scénaři výhrady, vše pozitivně přebíjí nádherná hudba, spousta známých děl slavných hudebních skladatelů. Kdybych měl hodnotit jen hudbu, pětihvězdičková stupnice by mi nestačila. (18.10.2009)

Co tím chtěl básník říci? Pokaždé, když jsem si bral ponaučení, že nutit do vztahu někoho, kdo o něj nestojí, nemá smysl, udělal příběh půlotáčku zpět a zase jsem nevěděl na čem jsem. Možná tím přece jen chtěl naznačit to, co jsem si myslel, a chtěl zdůraznit, že jde o marný boj. To ale nemění nic na tom že ve střední pasáži jsem se trochu nudil, celkově jsem čekal něco jiného; ale zas nějaké extra zklamání to není. Jak píše claudel - "jednání hlavní hrdinky ve mě vyvolává spoustu otazníků". # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 6 | hudba 6 | humor 0 | akce 0 | napětí 2 | pustil bych si znovu 4 (10.07.2012)