Mário a kúzelník

Mario und der Zauberer (1930) je klasická novela Thomase Manna. Zpočátku až bolestně připomíná Der Tod in Venedig (1912), později se mění v souputníka pozdějšího díla Thomasova syna Klause Manna, Mephisto: Roman einer Karriere (1936). V této bratislavské televizní inscenaci je začátek obyčejný, pomalý, skoro nudný, ale to vše je nutné prožít jako předehru k velkému sólu Juraje Kukury. Nebála bych se označit právě kouzelníka za Kukurovu životní roli, ačkoli měl mnoho příležitostí zkusit si různé styly práce i v různých jazykových prostředích. Znalost Maria a kouzelníka by měla automaticky navazovat na jakékoli studium věnované meziválečnému nástupu totalitních režimů. A samozřejmě bude časem vhodné doplnit i srovnání s Brandauerovou verzí z roku 1994. Mmj. proto, že Brandauer se také setkával s adaptacemi Mannových opakovaně. (08.02.2022)

,,To vaše predstavenie je zaujímavé, ale zlé." Tak je sympatické, že v době tzv. normalizace občas vznikla v TV nějaká inscenace s myšlenkou či tématem, v rámci kterých pozorný inteligentní divák mohl vnímat jakousi paralelu i ke komunisitcké totalitě. Zde manipulace hypnotizérem v době narůstajícího fašismu v Itálii, což se dá vnímat jako manipulace lidí ze strany kohokoliv, kdo v rukou drží obrovskou moc. Mladý režisér za teprve svůj druhý (televizní) film obdržel ocenění z MTF v Monte Carlu, ale já se u toho skoro po celý čas neskutečně nudil, navzdory tomu, že tam hrály i takové herecké legendy jako Mistrík nebo Vášaryová, a od momentu představení jen vyčkával konce. První polovina představovala bez větších zvratů atmosféru staré Itálie v barevných kulisách a s živou hudbou, pak se rozjelo ono pseudo-kouzelnícké představení na čele s Kukurou, které mi bylo protivné asi víc než bylo potřeba. Myšlenkově určitě podnětné, ale v rámci kontextu příběhu ani zdaleka tak fascinující jako například Hanussen. 55% (16.11.2019)

Kým neprišiel kúzelník, bolo to trochu mdlé, pomalým tempom sa pripravovala atmosféra predvojnového Talianska. Mistrík, Kňažko, Vášáryová, aj také mená boli rýchlo zatienené špičkovým divadelným predstavením Juraja Kukuru. Z hypnotizéra išlo presne také niečo znepokojujúce, aký bol Mistríkov pohľad na predstavení, a ešte dávno predtým. Viem si dobre predstaviť, ako môže byť takéto dielo zakázané akýmkoľvek totalitným manipulatívnym režimom. Čudujem sa, že ho aj komunisti oficiálne nezakázali, ale kvôli Kukurovi sa v osemdesiatych rokoch táto inscenácia určite vysielať nemohla. –––– Giovanotto je chlapík, ako sa patrí. Robí si, čo chce. Ale už si niekedy urobil niečo, čo si nechcel? –––– Existuje sloboda, aj vôľa existuje. Ale neexistuje slobodná vôľa. Môžete sa slobodne rozhodnúť ťahať alebo neťahať, ale keď potiahnete, potiahnete správne. (24.01.2016)

Vše funguje skoro dokonale. Očekávané excelentní herectví, kterému vévodí na maximum rozjetý, démonický Kukura, velmi slušně podchycená atmosféra Itálie 30. let a ve finále i varovné poselství o nesvobodě jedince v davu. Bezmyšlenkovitě se podvolují soukromé vůli hypnotizéra, stojícího na prknech divadla či na stupínku za mikrofonem. Ovšem síla tématu a výborní herci naráží na dost slabou režii. K dokonalému prožití silného dráma by mi dopomohla i lepší kamera (je vidět, že Dodo Šimončič na to nebyl sám) a nakonec i hudba, která zde byla nulová a v nejvypjatějších situacích hodně chyběla. Celkově se ovšem jedná o skvělou záležitost s výjimečným námětem a bez diskuze potvrzující nadprůměrnou kvalitu československé kinematografie. (23.01.2016)

Zapamätaniahodné dielo, ktoré vychádza z dobre napísanej poviedky. Zárodok fašistického Talianska, ktoré priamo i nepriamo stelesňuje kúzelník. Jeho znepokojivý hlas, upriamený pohľad, arogantná povaha, v jeho očiach čítať, že si s každým robí, čo sa mu zachce...pretože má moc. Štandartne skvelé herecké výkony a na televíznu inscenáciu aj vydarené kulisy a kostýmy. (01.02.2016)